Znalec pánského stylu Michal Trnka / Jak zažít La grande bellezza se vším všudy

Po práci zábava? Ne. Zábava před prací. A to znamená nejdřív svatba. Jen ta nejužší rodina, dokonalá italská Villa Aia Vecchia uprostřed vlastní vinice a jen kousek od divoké pláže. Čtyři dny, které se nedají popsat jinak než dalším italským slovním spojením la dolce vita. Jak já, tak moje žena máme velkou slabost pro krásno.

Ano, pro krásno. Nejde jen o módu, je to všechno kolem nás. Může to být prostředí, architektura, krásná zahrada, napěněná mořská voda, kdy se zrovna dotkne pláže a vašich nohou, dobré jídlo v té nejmenší italské restauraci, kde má charakter i popelník z broušeného skla a kam přesně pasuje i ta kýčovitá figurka Mickeyho postavená na baru mezi lahvemi Campari. Nejdůležitější prvkem krásna jsou ale lidi, a ty my máme kolem se jen ty nejlepší. A jaký byl výsledek spojení toho všeho v nejvíc emotivní den našeho života? Podívejte se sami…

Po těch několika dnech plných smíchu a emocí je důležité nenaskočit hned do pracovního módu, ale postupně se aklimatizovat. Takže, svatební cesta a jasný cíl – Řím. Město plné historie, čisté architektury, jemných barevných palet a módy, kam jen oko dohlédne. K tomu hotel těsně vedle Španělských schodů a v každé uličce minimálně jedna malá Osterie, kde je sezóna lanýžových těstovin právě v rozpuku. A i když lanýže zbožňuji a několikrát opravdu skočili na mém talíři, mojí největší slabostí jsou spagetti alla carbonara a sklenka vína. Té kombinaci se nic nevyrovná.

A po pomalé večeři v italském stylu už zbývá jen jediné. Bloudění uličkami Říma a drink na dobrou noc. To vše v tom nejitalštějším obleku, který můj šatník nabízí a s dokonale oblečenou a krásnou novomanželkou po boku.

Život je a bude jen tak hezký, jak si ho vy sami tvoříte. Na každém detailu proto záleží. Dovolte si občas zpomalit, nebo se úplně zatavit. Oblečte si něco, v čem se cítíte elegantně a sami sebou. Zajděte si na dobré jídlo a sklenku vína. Povídejte si a smějte se. Nekoukejte do telefonu na životy druhých. Žijte ten svůj. Teď a tady. Je to návykové a už nikdy nebudete chtít žít jinak.

Dva týdny se najednou zdají jako mrknutí oka a my se ocitáme ve Florencii. Ve městě, které má v mém srdci velmi speciální místo. Návrat tam je, jako když potkáte kamaráda ze základní školy a hned se zase cítíte jako kluk. Tohle město je mým druhým domovem, i přesto, že jsem v něm nikdy nestrávil víc než několik dní.

Neskutečná architektura, výborné jídlo v každé malé restauraci… Dva prvky na první pohled totožné s Římem. Ale rychlost života v  Římě je nesrovnatelně vyšší. Asi už jsem už ve věku, kdy se nechci tolik zbytečně hnát a mít pocit, že pořád jen nestíhám. Mám rád motivaci, zdravý zápal pro práci a občas zatnu zuby a makám, abych sám sobě dokázal, že jsem pořád ve stejné formě. Ale když z toho krysího závodu velkoměst na chvilku vypadnete, tak zjistíte, že o tom život opravdu není. Italové to už po dlouhé generace vědí a není na škodu se od nich trochu přiučit.

Stejně tak, jako by stálo za to, aby se od italských mužů přiučili ti čeští trochu stylu. A nikde nenajdete větší inspiraci než na největší promenádě pánské módy, která se oproti fashion weekům dá opravdu nosit. Představuji vám tímto muže z Pitti Uomo. Veletrhu pánské módy, který ve Florencii probíhá už více než padesát let.

Kromě byznysové části, která se odehrává v halách, a kde se nakupuje a prodává vše, co si pod pojmem pánská móda dokážete představit, je hlavní atrakci nádvoří. Tady se shlukují ti nejlépe oblečení muži. Tací, kteří přiletěli ze všech koutů světa, aby načerpali inspiraci, pozdravili se se starými známými a po večerech si užívali života stejně jako Italové.

Ano, i tady najdete módní výstřelky, jejichž nositelé chtějí jen zaujmout fotografy všech možných magazínů a webů. Ale více než kdekoli jinde se tu pohybují pánové, kteří nehledají instantní instagramovou slávu.
Tihle muži mají rádi kvalitu, estetiku a také ono tajemné krásno, které jsem popisoval výše. Mají cit pro kombinaci barev, nehledají neoprenový střih obleku, protože už vědí. Chápou, že trendy pomíjejí, ale styl je věčný (jak tvrdíval Yves Saint Laurent). Už jsou dál než v pubertálních outfitech tvořených mikinou, teniskami a kšiltovkou natočenou všemi možnými směry. Poučili se ze svých chyb a postupně se propracovali k nadčasovému stylu, který všichni tak obdivují. A tihle muži jsou mojí největší inspirací. Hned po mé nádherné manželce.

Nezakončím svůj text oslnivou hlubokou myšlenkou. Rád bych se ale zasel ve vašich myšlenkách jedno semínko. Nebojte se zastavit. Jednou za čas. Každý z vás to už určitě někdy udělal a většinou jsou z toho ty nekrásnější vzpomínky. Takže, až to uděláte příště, udělejte to cíleně, a hlavně, nemějte výčitky z toho, že chvíli nic neděláte. Buďme aspoň trochu Italové a užívejme si dolce far niente.

Autor je krejčím a šéfdesignérem atelieru The Owners