• Radosti
  • Auta & technika
  • Vespa Club Praha / Proč vyznávají kult vespy a jak se připravit na spanilou jízdu
Další článek
1 / 15

Vespa Club Praha / Proč vyznávají kult vespy a jak se připravit na spanilou jízdu

Spanilá jízda skútrů Vespa. Na dvě stovky veteránů, moderních strojů i luxusních „leštěnek“, vůně benzínu, léta a svobody bude letos opět silnější než pachuť pandemie. Pestrobarevná stuha italských strojů se v sobotu 19. 6. proplete Prahou už pojedenácté. Karolína Hornová z Vespa Clubu Praha popisuje, proč stojí za to nahlédnout do zákulisí akce, která je poháněna směsí emocí a osobitého stylu.

Na prvním českém Vespa srazu v roce 2005 se potkaly dva skútry. Dnes se jich v Praze každoročně sjíždí desítky a stovky a lokální kluby už najdeme i v Trávníčku u Českého Dubu nebo v Krásné u Aše. Barevné karoserie poctivých plechových skútrů se českými ulicemi míhají stále častěji, i navzdory dostupnější konkurenci. Vespa není ukázkou „že na to mám“, ale „kam patřím“. A to je mnohem víc. Pojďte se podívat, jak to vypadá, když patříte do Vespa Clubu Praha.

První sraz a spanilá jízda s názvem PragoVespa se konala v roce 2011. Tehdy jsem Vespu ještě neměla, ale už jsem statečně křižovala ulice Prahy na chopperu značky Jawa. Přišlo mi tehdy rychlejší, stylovější a víc cool, protože jsem potřebovala ukázat, že mám řidičák na motorku, a vyvrátit mýtus, že „pro holku je lepší nějaký skútřík“. Jak jsem se ale později dozvěděla v klubu od italského kamaráda Achilleho: „Vespistou se člověk nestává, ale rodí, a Vespa se neprodává, ale dědí!“ A já dodávám, že ke svému stylu musí člověk dozrát jako víno: Z jedné vespy jsou za pár let tři, následují osmisetkilometrové cesty na srazy do Itálie a nakonec i jedna z hlavních rolí v pořádání toho našeho.

Komunita kolem vesp mě naprosto pohltila: Ženy v šatech i motokalhotech, doktoři a inženýři, kteří na svých strojích jezdí denně do práce, motorkáři, co mají vespu jako stroj „na pohodu“, sběratelé veteránů i studenti, kteří si našetřili na první ojetinu. Vespa Club je opravdu „jinej gang“, který mezi sebe bere všechny, a kde se kamarádi i pracovní kontakty sbírají lépe než na střední škole. Dvoutaktní motor, poháněný směsí oleje, benzínu a nadšení, mě dovezl ke spoustě zážitků a našel mi kamarády na celý život, včetně těch skoro stejně starých, jako je sama Vespa – značka letos oslavila 75 let a slogan „75 years young“ dokonale vystihuje i mentální nastavení mnoha jejích příznivců.

“Vespistou se člověk nestává, ale rodí, a Vespa se neprodává, ale dědí!”

To hlavní v klubu není jen Vespa, ale stejnou měrou i zážitky, někdy trošku nervy a nakonec nezapomenutelné vzpomínky a kvalitní historky. Třeba ta spojená s každoročním podáváním žádosti o schválení trasy na magistrát, obestřeným lehkými nervy a „nepochopitelným“ správním poplatkem: „Když se nás na světovém srazu v Německu ptali, kolik takový průjezd s policejním doprovodem musí teprve stát ve stověžaté Praze, a já jim odpověděl, že sto, musel jsem třikrát opakovat, že opravdu korun. Nechápali a asi i trochu záviděli,“ říká Vítězslav Křížek, prezident Vespa Clubu Czech Republic a matador českého „vespismu“, který stál u zrodu prvního našeho klubu i samotné PragoVespy.

Vespa není levná, „o penězích“ to ale v klubu rozhodně není. Kdybychom byli fotbalisté, asi bychom řekli, že takové srazy jsou hlavně „o srdíčku“. S Vespou člověk pořizuje „emozioni“ a „passione“, případně „way of life“ odkazující k dědictví původně britské subkultury mods (k níž se hrdě hlásí náš člen Vojta Vojtíšek, kterého jsme už v Selected vyzpovídali v tomto článku). „Je to na každém, jestli svou vespu nechá ‚z výroby‘, nebo si ji vyšperkuje po svém, nechá starou vespu dokonale zrenovovat, nebo si na ní pěstuje tu správnou patinu a šrámy z cest, které pak fungují jako takový cestovní deníček a podnět pro vyprávění historek,“ říká Tomáš Dostál, prezident Vespa Clubu Praha.

Každý jezdí na srazy z jiného důvodu – třeba i omrknout nové modely (letos třeba limitovanou edici k 75. výročí značky), nasát informace, kde koupit spolehlivou ojetinu nebo třeba jako nováček zjistit, co všechno se pod pojmem „Vespa“ skrývá. Já jsem na prvním srazu odhalila, že vespy se dělí na „mixéry“ a „klasiky“, tedy moderní stroje s automatickou převodovkou a klasické skútry s řazením, kterým jsem nakonec propadla. „Pro někoho jsou ‚ty pravé a jediné‘ vespy právě ty manuální. Spousta lidí ale vlastní obě verze pro různé účely a z různých důvodů a v klubu se nedělíme na dvě skupiny, které na sebe navzájem koukají skrz prsty. A když, tak jen z legrace,“ směje se Tomáš.

Prezident pražského Vespa Clubu ví, co říká: Sám vlastní pět (vlastně už možná šest) manuálních modelů, ale dřív jezdíval i na „mixéru“. Pokud patříte mezi takové sběratele, způsobuje vám to pak před srazem spíš potíže: „Je to velké dilema, na čem jet, a možností je spousta: Buď to systematicky střídáte, nebo máte ‚sváteční‘ vespu – nejčastěji veterána –, nebo sáhnete po té, co je nejblíže po ruce, případné po té, co je zrovna pojízdná. Vše záleží na vašem stylu, přístupu a také stavu vaší flotily,“ usmívá se „presidente“.

Spanilá jízda se odehraje tuto sobotu, stačí nasednout na svou vespu a dorazit po deváté do Holešovic ke klubové kavárně Vespa Clubu Praha.