• Radosti
  • Cestování
  • Rapsodie v růžové / Vydejte se s námi do Tokia oslavovat pomíjivou krásu
Další článek
1 / 11

Rapsodie v růžové / Vydejte se s námi do Tokia oslavovat pomíjivou krásu

Zatímco v Čechách na záplavu bílých a růžových květů teprve čekáme, ve většině Japonska se pupeny na větvích stromů začínají otevírat už koncem března. Obyvatelé daleké Země vycházejícího slunce si tak právě teď plnými doušky užívají hanami – sezonu křehké krásy, kterou každoročně oslavují už několik staletí.

Hanami je slovo označující pohyblivý japonský svátek nebo lépe řečeno sváteční období, které ohraničují dva okamžiky – začíná ve chvíli, kdy vykvetou první japonské třešně a švestky, a končí, když ulice, trávníky i hladiny řek a jezírek pokryje záplava jemných konfet v podobě okvětních plátků. Hanami tak může každý rok připadnout na trochu jiné období, což jen přispívá k tomu, že Japonci tento jarní čas napjatě vyhlížejí a s nadšením se vrhají na oslavy krásy, která sice nemá dlouhého trvání, ale je symbolem toho, že ať se děje v životě cokoliv, vždy se můžeme spolehnout na něco neměnného a naprosto oproštěného od okolního dění.

Moje dobrá kamarádka Naomi Adachi má to štěstí, že je v Japonsku právě teď a letošní hanami tak může zažívat na vlastní kůži: „Hanami jsou vlastně slavnosti dívání se na květiny – v období na přelomu března a dubna tedy zejména dívání se na sakury. Na celé téhle několikadenní události je nejpůvabnější především to, že oslavuje krásu, která je pomíjivá, trvá jenom chvilku,“ říká a jedním dechem dodává, že vůbec nejkrásnější na tom celém je, že sakury samy rozhodují o tom, kdy hanami vypukne – až se rozhodnou vykvést, můžeme je začít oslavovat.

Oslavy hanami jdou ruku v ruce s japonskou estetickou filozofií wabi-sabi, která vychází ze zen buddhismu a která hledá krásu v přirozené nedokonalosti světa, jejíž prostřednictvím si uvědomuje pomíjivost času a význam přítomného okamžiku. Japonci se tak nermoutí nad tím, že všechno krásné jednou pomine, naopak vnímají tento jev pozitivně – díky plynutí času získávají věci i jedinci určitý půvab a případné „vady“ na kráse jsou nenahraditelným otiskem uplynulých roků. Ve filozofii wabi-sabi je zakořeněný respekt k přirozenému cyklu života. Hanami je pak jakousi manifestací této filozofie: holé větve se obalí nádhernými květy, které bychom nejraději zachovali navěky, ale přitom víme, že nehledě na naše přání za pár dnů opadají.

A jak vlastně takové typické hanami probíhá? „Japonci si doma připraví něco dobrého k snědku, případně si nakoupí hotová jídla v jednom z všudypřítomných obchodů zvaných konbini (zkratka pro convenient store), nesmí chybět samozřejmě i nějaký alkohol, většinou pivo nebo saké. Nadto se vybaví dekou nebo speciální modrou plachtou a vyrazí do svého oblíbeného parku, kde pak několik hodin piknikují pod rozkvetlými stromy,“ popisuje Naomi. V nejpopulárnějších tokijských parcích, jako je Šindžuku Gyoen, Ueno nebo Jojogi, pak často musíte kličkovat mezi záplavou modrých plachet, na kterých sedí skupinky rodin či přátel a užívají si pohodu prvních jarních dní.

“Oslavy hanami jdou ruku v ruce s japonskou estetickou filozofií wabi-sabi, která vychází ze zen buddhismu a která hledá krásu v přirozené nedokonalosti světa, jejíž prostřednictvím si uvědomuje pomíjivost času a význam přítomného okamžiku.”

„Než jsem odletěla do Japonska, přemýšlela jsem, jestli vůbec bude hanami letos probíhat. Ale po povinné dvoutýdenní karanténě jsem rychle zjistila, že na tenhle svátek se Japoncům nesahá,“ popisuje Naomi své dojmy z aktuální návštěvy Tokia. „Třeba zahradu Šindžuku Gyoen otevřeli jen kvůli hanami – od propuknutí pandemie byla totiž veřejnosti zcela uzavřená. Jediný rozdíl oproti předchozím rokům teď spočívá v tom, že lidé si musí objednat vstupenku online na konkrétní čas. V zahradě je pak povinná maska, ale piknikovat se dá bez problémů. Jediné, co je zakázané, je konzumace alkoholu.“ Na dodržování pravidel dohlížejí pánové v uniformách, kteří brázdí park a nad hlavou drží cedule s nápisy, jak se mají lidé chovat. To však platí jen pro místa, na která se platí vstupné. Ve veřejně přístupných parcích si návštěvníci mohou dopřávat bez omezení.

Nejlepší místa na obdivování rozkvetlých sakur a švestek podle Naomi:

Zahrada Šindžuku Gyoen nedaleko rušné stanice Šindžuku se rozprostírá členitý park, který čítá více než tisícovku sakur různých druhů. S rozkvetlými stromy kontrastuje mrakodrap Docomo Tower, který ční do výšky kousek za hranicí parku a připomíná, že celé Tokio je jednou velkou symbiózou tradičního a moderního.

Park Ueno jeden z největších tokijských parků nabízí spoustu místa i ve chvíli, kdy se slavnostem hanami začnou oddávat všichni obyvatelé této desetimiliónové metropole.

Alej lemující řeku Meguro ve čtvrti Nakameguro, kterou protéká řeka Meguro, se nachází místo jako stvořené pro obdivování sakur. Vybetonované koryto řeky tady totiž lemuje asi 800 třešní. Nejhezčí okamžiky zde člověk zažije, když třešně začnou opadávat a jejich okvětní lístky prší na hladinu vody. Popularitě ale bohužel odpovídá také množství lidí: „I když tu teď nejsou téměř žádní zahraniční turisté, oblast Nakameguro praská ve švech, což je na mě osobně trochu moc,“ dodává Naomi.

Promenáda u řeky Sumida méně známá, ale stále okouzlující, je promenáda podél řeky Sumida na kraji čtvrti Asakusa. Kromě rozkvetlých stromů se zde mohou návštěvníci kochat také pohledem na věž Sky Tree a budovu pivovarnické firmy Asahi, která samozřejmě připomíná sklenici s pivem.

Pokud se chcete ještě více ponořit do atmosféry Tokia, poslechněte si playlist ze skvělého filmu Ztraceno v překladu:

A pro další tokijské střípky se můžete podívat k Naomi na Instagram.