Přestože vinaře často od sebe dělí jen pár kilometrů a státní hranice, je rozdíl mezi rakouským Grüner Veltliner a českým Veltlínem značný. Rakouské víno fascinuje svěžím, čerstvým a někdy pepřovým charakterem. Je tedy pravým opakem české posedlosti pozdním sběrem, výběrem z hroznů a podobnými sladkými nesmysly. I nabídka rakouských vín, která lze sehnat v českých obchodech, ale do jisté míry trpí tím, že je přizpůsobena české chuti. Pokud jste nikdy pořádný GrüVe nepili, poradím vám, kde začít.
Především je nutné připomenout, že rakouští vinaři ušli kus cesty. Po vinařském skandálu v osmdesátých letech, kdy do vína přimíchávali prostředek proti mrazu, prošla branže v podstatě úplným restartem. Když jsme se jako teenageři učili pít ve Vídni víno v tradičních vinařských podnicích zvaných Heuriger, objednávalo se ve čtvrtlitrových skleněných džbáncích, nebo rovnou v litrových karafách. Typicky objednávka zněla „Liter, liter“. Tedy litr vína a litr vody na ředění. Kdo objednal víno v klasické skleničce, byl za snoba. Dnes je většinou naopak škoda jejich vína ředit.