Další článek
1 / 15

Michal Rodrigues Gondkovský / Tradice není totéž co retro

„Británie umí bravurně obléct moderní technologie do tradičního designu. Jejich interiéry pak obdivujeme v časopisech a filmech. Jde o detaily, které vytvářejí vizuální pohodlí. Detaily, které nemusí být drahé. Ale z nějakého důvodu se nám nedaří jich dosáhnout,“ říká Michal Rodrigues Gondkovský, jehož byznysem i posláním se stalo změnit náš pohled na tradiční design.

Jako IT specialista Michal dlouhodobě působil v Londýně, který se pro něj stal druhým domovem a velkou stylovou inspirací – mimo jiné pro jeho koníček v navrhování interiérů. Sklízel komplimenty, ale chyběla mu teoretická znalost. „Interiérová designérka Jana Hradecká a její kolegové ze školy Intermezzo mi ukázali, jak důležité je koncepční pojetí, které vše propojí. Najednou moje intuice začala dávat smysl,“ říká.

Když po návratu do České republiky začal rekonstruovat svůj pražský byt, byl v šoku z toho, jak drahé nebo nedostupné některé věci mohou být a rozhodl se využít své zkušenosti z obou svých oborů i země, jejíž styl ho tak ovlivnil: „Se spolužačkou z Intermezza jsme založili Victoria Design. Prodáváme tradiční stavební doplňky z Británie, jako jsou litinové radiátory, vypínače a stmívače, a naše znalosti a zkušenosti zúročujeme takřka při každé objednávce,“ říká.

„V Británii jsem žil ve společnosti, kde se cení lidské práce, a kde jsou pěkné věci zároveň dostupné opravdu pro tu nejširší veřejnost. Pokud to vztáhnu na bydlení, lidé tam bydlí i za hranicemi svého vlastního obytného prostoru – při odchodu z bytu jako byste vcházeli do dalšího, prodlouženého obýváku, o který se společně staráte s ostatními, a jehož vzhled vám není lhostejný,“ popisuje Michal hodnoty, které mu v českém přístupu k bydlení mnohdy chybí.

U nás mu chybí kreativita, „komunita“ a otevřenost. Vzhled prostředí, v němž žijeme, je věcí osobního stylu i jisté odvahy – tedy „mít na to“ nikoli jen finančně, ale především myšlenkově. Nebát se otevřít, a to i doslova, svému okolí: „Krásné věci by neměly odlišovat bohaté od zbytku, a být pak zavřené za vysokým plotem a bezpečnostními dveřmi, ale měly by se dostat ‚ven‘, stát se něčím, co bude kultivovat pohled společnosti na design a jeho možnosti, a v neposlední řadě také zlepšovat náladu nás všech,“ dodává.

“Moderní technologie nejsou překážkou, vše lze zhotovit v tradičním designu...”

„Neustále třeba narážím na lidi, kteří našim produktům říkají retro. Jako by existovaly jen dva typy interiérů – moderní a retro. Jak to, že máme takto omezené vnímání interiérového designu?“ ptá se Michal. Proti těmto pojmům se ale nevymezuje, naopak – tradice v jeho pojetí je další úrovní nadčasovosti: „Jedná se přece o sofistikované provedení vycházející z tradic a historie. A moderní technologie zároveň nejsou překážkou, vše lze zhotovit v tradičním designu,“ říká.

V českém prostředí mu ale chybí to, co ho nadchlo v Británii – hrdost a do jisté míry i určitá míra odvahy tradici přijímat a pracovat s ní ne jako s výstřelkem nebo kýčem, ale s grácií a jistou samozřejmostí. „U nás se lidé tradičního designu trochu bojí a raději volí chladné, moderní interiéry. Zároveň je ale potřeba říct, že při navrhování tradičních interiérů je potřeba jisté obezřetnosti,“ připouští. Tento diskurz se snaží změnit dostupností produktů, ale taky přístupem.

„Naši zákazníci často potřebují poradit a naším cílem je, vše jim koncepčně vysvětlit tak, aby si byli jisti svým výběrem a z výsledku pak měli opravdu radost,“ říká Michal. Jeho snem je, aby se lidé mohli kvalitním designem kochat všude – nejen doma nebo na vybraných místech. Jeho filozofií je tradiční a stylový design zpřístupnit, dát mu potenciál stát se standardem, jako tomu je právě v Británii nebo třeba Itálii, kde jsou žebrové radiátory v každé škole nebo nemocnici.

“Britské tradiční interiéry patří mezi ty sofistikovanější, ale jejich nepochopením lze snadno sklouznout ke kýči...”

Pro Michala je design vášní, byznysem, ale zároveň určitou misí, edukací společnosti ke znovupřijetí tradic. „Britské tradiční interiéry patří mezi ty sofistikovanější, ale jejich nepochopením, třeba nešťastnou volbou barev, lze snadno sklouznout ke kýči. Tradiční designové doplňky lze přitom – na rozdíl od ‚okázalého kýče‘ – krásně kombinovat i do minimalistických interiérů,“ vysvětluje Michal. Další překážkou je podle něj příliš velký důraz na praktičnost: „Hlavně, aby se to dobře uklízelo, a aby se na to nechytal prach, slýchám často. Je opravdu naším posláním na tomto světě žít ve sterilním prostředí a co nejsnadněji všem ukázat, že máme čerstvě uklizeno?“ zamýšlí se.

Michal upozorňuje, že stavební doplňky jako vypínače a radiátory jsou důležité detaily, které navždy ovlivní vzhled a pocit našeho interiéru: „Často se ale paradoxně stává, že o designu topení či vypínačů rozhodují instalatéři a elektrikáři a často nám nedávají moc na výběr. Investujeme prostředky do rekonstrukcí, a když přijde na dokončování, už nám nezbývají síly a často právě detaily zanedbáme,“ vysvětluje Michal. Jako majitel obchodu a designér v jedné osobě pomáhá lidem tuto sílu najít, „nevzdat to“ a detaily dotáhnout. „Právě detaily nám totiž umožňují užít si ono vizuální pohodlí, hravost a důvtip designu,“ uzavírá.