Volmanova vila / Laboratoř současného designu v klenotu funkcionalismu

Volmanova vila ve středočeských Čelakovicích vznikla podle návrhu mladých architektů Karla Janů a Jiřího Štursy a rozpočet na její vznik dosahoval astronomického jednoho milionu československých korun, mnohonásobně více, než za jaké náklady se domy v tehdejší době stavěly. Fakt, že vila byla postavena mezi lety 1938 a 1939, tedy na prahu druhé světové války, naznačuje, že klidná budoucnost ji nečekala.

Majitel vily, Josef Volman, se konce války nedožil a jeho rodinu vyhnaly po komunistickém převratu lidové milice. Sami architekti, kteří se vyznávali spíše v kolektivních formách bydlení, se v nové socialistické společnosti raději nepřiznávali k rukopisu opulentní vily postavené pro velkopodnikatele a z budovy, jež měla být výkladní skříni modernistického přístupu k architektuře, se po převratu stala mateřská školka. Paradoxně ale díky tomu se na ní zub času i necitlivé zásahy podepsaly v menší míře.

I tak do svobodných devadesátých let vila, která ve své době byla druhou nejdražší a nejluxusnější rezidenční stavbou v bývalém Československu, vstupovala jako chátrající budova, kterou ničily jak venkovní živly, tak různí vandalové a u které hrozilo, že nenávratně přijde o své severní křídlo.
Noví majitelé se na přelomu milénia rozhodli investovat prostředky do náročné rekonstrukce a ke spolupráci přizvali architekta Marka Tichého s jeho studiem TaK Architects, které je mimo jiné podepsané například pod rekonstrukcí ikonických Elektrických podniků v pražských Holešovicích. Příprava rekonstrukce i její práce se protáhly na dlouhých patnáct let i proto, že se pečlivě hledaly cesty, jak budově co nejvíce uchovat její původní podobu.

Vila totiž představuje zejména memento doby, které dominovala uvědomělá avantgardní tvorba. Na její podobu lze pohlížet jako na studii toho, jak různé architektonické formy mohou působit na lidskou psychiku. Původní architekti budovy byli nadšenci to takzvaného vědeckého funkcionalismu, který v Československu převládal, a při navrhování vily přinesli vlastní originální variaci na díla a myšlenky Le Corbusiera.

Unikátním skulpturálním pojetím a použitím rafinované barevnosti řadíme Volmanovu vilu do vzácného proudu pocitového funkcionalismu. Předsunuté terasy v různých úrovních funkčně i esteticky propojují dům s okolním parkem a nabízí úchvatné průhledy do krajiny v každém ročním období. Unikátní střešní terasa, se záhonem ve tvaru ledviny, zvlněné stěny a podjezd u hlavního vchodu jsou dalšími originálními prvky, podle kterých si ji snadno zapamatujete.

Vila má dynamickou kompozici, ve které se kombinují základní funkcionalistické principy a sochařské formy. Ostré linie se střídají se zakřivenými stěnami a organickými detaily. Tyto prvky, na svou dobu inovátorské, jsou viditelné zejména v části s přístřeškem pro automobil, můstkem do zahrady v čele stavby či v případě solária na střešní terase.

Elegantní, hladké povrchy ve vile kontrastují s tradičním kamenným zdivem. Interiér je tvořen bohatou mozaikou luxusních materiálů: ve vile najdeme více druhů mramoru, chromové detaily i exotická dřeva. Dohromady skládají unikátní hru tvarů a materiálů. Jako se samostatným materiálem pracovali architekti také se světlem a jeho efekty v prostoru.

Výsledkem rekonstrukce je to, že se podařilo vilu věrně a citlivě obnovit tak, že se modernistická ikona se doslova podruhé narodila. Přesvědčit se můžete od letošního října dokonce osobně. Veřejnosti je vila, kterou rekonstrukce učinila také bezbariérovou, přístupná v rámci komentovaných prohlídek, které přibližují dramatický osud domu a na které je možné se zarezervovat na webových stránkách zde.