• Styl
  • Móda
  • Rukověť stylu Lukáše Paderty / Moje dánská zahrada
Další článek

Rukověť stylu Lukáše Paderty / Moje dánská zahrada

Z malebné usedlosti u středočeského Berouna přesídlil do divoké přírody dánského ostrova Bornholm. Lukáš Paderta je milovníkem přírody a světa rostlin, také uznávaný zahradní architekt, zahradník, ekokvětinář a herbalista. Proč má rád britský styl oblékání, kdo je jeho nejoblíbenější stylovou ikonou a jaké knihy má na svém nočním stolku právě teď?

Advertisement

Zahradní architekt, ekokvětinář a herbalista Lukáš Paderta společně s Albertem Friessem před lety založili respektované Květinové lahůdkářství, které na českém trhu působilo jako zjevení. Nyní své představy rozvíjí na divokém dánském ostrově Bornholm pod hlavičkou H(e)aven Bornholm.

Nejenom na ostrově se Lukáš snaží žít s co možná s nejmenším impaktem na životní prostředí, samozřejmě v rámci rozumných možností. „Odpad třídím velmi poctivě, kompostuji, nemám auto, používám MHD a pro nákupy jezdím s kolem Christiania, což je trojkolo s boxem,“ říká Lukáš. „Chemii nepoužívám, ani v zahradě, ani v domácnosti. Na druhou stranu jsem se ještě nepropracoval k bezobalovému nakupování a stávající starý dánský statek má stále kotel na topný olej, takže rezervy tu jsou.“

Říká o sobě, že je optimistou, idealistou a fatalistou: „Věřím, že to, co člověk vysílá, taky přijímá. Žiji zahradou, já formuji ji a ona skrze přírodní děje formuje a učí mě. Věřím, že štěstí může člověk najít ve skromnosti a umění radovat se z nepatrných věcí.“

Základem mého šatníku jsou slim fit střihy, přírodní materiály, nadčasové neutrální kousky v tlumených barvách, bekovka, vysoké šněrovací boty a klasické tenisky Converse Chuck Taylor All Stars.

Parfém, který často používám je jenom takový lehký citrusový „přeliv“ – Eau de Cologne Imperiale od Guerlain. A k tomu si občas máznu na pulzní body esenciální olej z kadidlovníku – to je vůně, která mě svojí úplností a mystičností uchvacuje.

V oblékání se řídím tím, že všechno, co mám, musí být vzájemně kombinovatelné. Šatník jsem si záměrně hodně zjednodušil, a tak neřeším moc, co si s čím obleču. Vždycky se ale snažím, aby v každém outfitu byl nějaký neobvyklý prvek. Ve výsledku se pak většinou jenom zabývám tím, na jakou barevnou kombinaci mám ten který den náladu. Důležitý je pro mě i fakt, abych nepůsobil přestylovaně.

Mojí stylovou ikonou jsou Vivienne Westwood a Alexander McQueen Baví mě, jak mísí aristokratický vliv, britský smysl pro humor s punkovou rebelií a kvalitními textilními materiály.

Na dánský ostrov Bornholm jsem se přestějoval protože jsme potřebovali expandovat a výměra stávajícího pozemku u Berouna (necelé 3000 m²) nám to už neumožňovala. Rozhodnutí ve mně zrálo asi rok. Velkou roli hrál i fakt, že Česko vysychá. Každým rokem bylo pro nás těžší a těžší rostliny kvůli nedostatku vody pěstovat. Taky jsme měli pocit, že už jsme v Česku dosáhli jistého vrcholu a že už jen stagnujeme. V takové momenty je vždy nejlepší radikálně vše změnit, i když se tím člověk znova vrátí na úplný začátek. Navíc, do Skandinávie a k moři mě to vždycky strašně táhlo.

Jedním ze záměrů projektu H(e)aven Bornholm je propagovat koncept „slow living“. Prostřednictvím krásné zahrady plné květin, léčivých rostlin a tematických workshopů se snažíme lidi „zcitlivovat“ a ukazovat jim, jakou roli může příroda a potažmo zahrada hrát v nalezení osobního štěstí a smyslu života. Proto i název je takovou samotnou slovní hříčkou – haven v dánštině znamená zahrada a v angličtině útočiště. Přidáním písmenka e získáme slovo heaven – anglicky nebe. Chceme, aby to byl takový malý zahradní ráj, kde si lidé odpočinou, seznámí s bezpočtem pozoruhodných rostlin a odnesou si květiny, výpěstky a třeba i zajímavou knihu o zahradě nebo designovou vázu.

Dánsko se od Česka liší určitě absencí volné krajiny a topografií. Převládá tu rovina a rozlehlá pole. Lesů, hájů a luk je tu poskrovnu. Ale zase je to jedna z nejmíň zkorumpovaných zemí na světě.

Lidé jsou tu milí, všeobecně víc zrelaxovaní, dokonce to lze vnímat i v přístupu úředníků. Fascinuje mě taky fakt, že se tu nekrade. Lidé si zde naprosto věří. Nezamykáme kolo, ani dům a člověk klidně může nechat v restauraci na stole peněženku a mobil, když jde na záchod. Také tu fungují malé prodejní budky s různými místními výpěstky – zeleninou, ovocem, medem. Vy si vezmete, co chcete a patřičný obnos vhodíte do kasičky. Ta důvěra je odzbrojující.

Naopak mírné zklamání cítím z nízké úrovně ochrany krajinného rázu a důrazem na rozvoj a zachováním biodiverzity. Myslel jsem, že jako skandinávský stát budou v tomto ohledu napřed, ale opak je pravdou.

Advertisement

Moje zahrada voní každý měsíc něčím jiným. Záleží na tom, co zrovna kvete. Kdo má zahradu, tak ví, že jinak také voní zahrada ráno, jinak večer, jinak po dešti. Nejopojněji však voní naše zahrada začátkem června, to když kvete sbírka historických růží. To jsou pak hotové čichové orgie.

Mezi mé oblíbené rostliny patří mateřídouška, šalvěj, damašská růže a další, které voní, létají na ně včely a motýli a jsou ještě k tomu léčivé.

Nejvíc nedoceněnou rostlinou je kopřiva. Dá se z ní připravit skvělá polévka, špenát, nádivka, osmažené listy jsou zase vynikající jako chipsy, zralá semena se používají jako koření a celá rostlina včetně kořene má celou řadu léčivých účinků. Taky v zahradě najde uplatnění při výrobě hnojivých zálivek.

Mým „guilty pleasure“ jsou filmy a jídlo. Vyhledávám stud pramenící ze sledování sci-fi a horor filmů a pak pocit provinění po konzumaci „smáža“, jak říkají kamarádky z Vývařovny všem smaženým pokrmům.


Velmi obdivuji islandskou zpěvačku Björk protože se nebojí být ve své tvorbě naprosto osobní a nekonvenční, pořád hledá nové cesty v sebevyjádření, posouvá hranice v hudbě a ve vizuální kultuře… Obdivuji ji i za její „prdlost“ a smysl pro sebeironii, to když si třeba oblékne na červený koberec v Cannes šaty připomínající labuť, přestože ví, že to schytá od „módní“ policie i za to, že si vybírá ke spolupráci neznámé tvůrce, kterým tím pomáhá.

Album, které právě poslouchám se jmenuje Parallels, je z roku 2017 a nahrál jej kalifornsko-korejský producent Nosaj Thing. Je to elektronická lahůdka plná nápadů a emocí.

Momentálně mám na nočním stolky knihu od Henninga Knudsena – Flora Danica. Chci se pořádně naučit dánsky a také poznat všechny rostliny, které v Dánsku rostou, včetně mořských řas. Dále tam mám Deníky Pavla Juráčka – jsem rád s jeho vnitřními démony, někdy se podobají těm mým. Další knihou je František Gellner – Radosti života – to abych nezapomněl na Čechy a svoje mládí a to, že člověk musí být občas buřič a život brát zlehka. A poslední je Compendium of Symbolic and Ritual Plants in Europe – abych se dozvěděl, jak mohu s rostlinami čarovat.

Mou nejoblíbenější aplikací je Spotify. Hudbou žiju a poslouchám ji hodně, celkem nedávno jsem taky začal poslouchat i různé vzdělávací podcasty, které mi krátí čas například při monotónním rytí záhonů nebo pikýrování semenáčků.

Nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostal byl pobyt v hotelu na Ještědu od sestry k třicátinám. Mám jej spojený se sourozeneckým putováním do Josefova Dolu, kde mívali dům babička s dědou a kam jsme jezdívali na prázdniny. Na hotel jsme dorazili za stmívání poslední lanovkou, byl zahalený v mlze a až na hrstku personálu tam nikdo nebyl. Připadal jsem si jako ve vesmírný lodi, byl to pocit na hraně reality… a takové jsou nejvzácnější.

Pokud bych nebyl floristou nejspíš bych se věnoval zahradní architektuře, kterou jsem vystudoval. Anebo bych kreslil a fotil přírodu.