Vedle komerčních zakázek se systematicky věnuje autorské tvorbě a dokumentárním projektům, v nichž zkoumá vztah člověka a současné kultury. Je autorem rozsáhlého cyklu The Burning Man Collection a dlouhodobě fotografuje také zákulisí české módní scény, včetně backstage módních přehlídek, kde zachycuje syrové momenty těsně před vstupem modelů na molo. Jeho fotografie se vyznačují citlivým vyprávěním i schopností propojit dokumentární autenticitu s vizuální vytříbeností.
Ve své práci klade důraz na silnou atmosféru a schopnost zachytit autentické emoce i charakter fotografovaných osob. Dlouhodobě spolupracuje s předními českými i mezinárodními značkami, agenturami a médii. Fotograf Marek Musil v našem pravidelném Q&A odpovídá na to, co mu přináší největší radost a jakou činností si dokáže dokonale vyčistit hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
V poslední době mi udělal radost jeden úplně jednoduchý cestovní zápisník. Není to žádná technologická novinka, ale právě tím mě baví. Nosím ho s sebou na focení, na cesty i na schůzky a zapisuji si do něj nápady, obrazy, světlo, místa nebo věty, které mě něčím zasáhnou. Mám rád věci, které člověka nezavalují dalšími funkcemi, ale naopak ho vracejí k soustředění. U fotografie je pro mě důležité umět se dívat, zpomalit a vnímat atmosféru. A obyčejný zápisník mi v tom paradoxně pomáhá víc než mnoho sofistikovaných aplikací. Zároveň mě těší věci, které dobře stárnou. Papír, dobré pero, kvalitní kniha, poctivě vyrobený fotoaparát. Produkty, za kterými je řemeslo, ne jen marketingový hluk.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Nejsem typ člověka, který by vařil podle přesných receptů, spíš vařím intuitivně. Když mám čas, rád připravuji jednoduchá středomořská jídla, jako jsou ryby, zelenina, bylinky, olivový olej a dobré víno. Baví mě jídla, která nejsou překombinovaná, ale stojí na kvalitě surovin a atmosféře kolem stolu. Kdybych měl říct jedno jídlo, byly by to asi mušle na bílém víně. Poprvé jsem si je opravdu zamiloval na cestách po Bretani u moře, kde člověk najednou pochopí, že dobré jídlo není jen o chuti, ale i o místě a především lidech, se kterými ho sdílí. Možná je to podobné jako u fotografie. Největší síla často nevzniká z komplikovanosti, ale z jednoduchosti, správného okamžiku a opravdovosti.
3 / Co vám přináší klid v duši?
Klid mi přináší cestování a samota v krajině. Místa, kde není tolik civilizačního šumu, kde člověk slyší vítr, vlastní dech a může se znovu srovnat. Paradoxně jsem hodně cítil klid při cestách do pouště, na bláznivém Burning Manu v Americe, kde je člověk trochu vytržený ze svého běžného rytmu. Klid mi dává také práce samotná, když se dostanu do soustředění. Při dobrém focení přestávám vnímat čas. Jsem jen já. A pak samozřejmě rodina. Obě moje dcery na klíně na zahradě na chalupě, dobrá hudba, knihy a chvíle, kdy nemusím nic dokazovat. Jen být.
“Teď mě čím dál víc zajímá, jak z fotografií vzniká celek...”
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
V poslední době mě baví víc přemýšlet o fotografii nejen jako o jednotlivém snímku, ale jako o širším vizuálním vyprávění. Dřív jsem hodně řešil konkrétní obraz, kompozici, světlo a výraz. Teď mě čím dál víc zajímá, jak z fotografií vzniká celek, série, kniha, výstava nebo vizuální jazyk značky či osobnosti. Začal jsem si také víc organizovat vlastní archiv. Po letech komerční i autorské práce mám velké množství materiálu a zjišťuji, že návrat k němu je někdy stejně tvůrčí jako samotné focení. Člověk najednou vidí souvislosti, které v době vzniku ještě neviděl.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Za mě je to Paříž, Texas od Wima Wenderse. Je to film, ke kterému se dá vracet kvůli atmosféře, krajině, barvám a zvláštnímu pocitu samoty, který v sobě má. Mám rád filmy, které nejsou jen odvyprávěným příběhem, ale spíš vizuálním zážitkem. Paříž, Texas je přesně ten případ. Každý záběr má náladu, světlo a prostor. Je v tom Amerika, cesta, prázdno, vztahy i něco velmi lidského, co se těžko popisuje, ale v člověku to zůstane dlouho po skončení filmu. Na víkend bych ho doporučil každému, kdo má chuť zpomalit a dívat se. Nejen sledovat děj, ale opravdu se dívat. To je pro mě blízké i ve fotografii.
Marka můžete sledovat zde