• Styl
  • Móda
  • Páteční pětka / Designér bot Oldrich Voyta ve víkendovém dotazníku
Další článek
1 / 18

Páteční pětka / Designér bot Oldrich Voyta ve víkendovém dotazníku

Pro svou poslední kolekci obuvi s názvem Ópera se inspiroval světem baletu. V modelech obuvi Oldricha Voyty se snoubí řemeslo ručně šitých bot na míru s moderními technologiemi výroby, jež společně s akcentem na udržitelnost nastavují nový standard obuvnictví nejen v Čechách. V našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.

Advertisement

„Když se podívám na jednotlivé modely, slyším zvuk klapajících podpatků sestupujících po mramorovém schodišti divadelního domu,” popisuje Oldrich Voyta svou kolekci obuvi Ópera inspirovanou efemérním životem baletu. Ostatně, Oldrich je absolventem Taneční konzervatoře a strávil několik let na jevištích v divadlech v Česku i v zahraničí. „Nohy jsou nástrojem těla tanečníka. Je třeba si jich vážit a starat se o ně, udržovat je v luxusu,“ doplňuje třicetiletý designér, který vystudoval Design obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Nyní pokračuje na doktorských studiích, kde se věnuje implementaci technologií do obuvi na Fakultě technologické UTB.

Náměty jeho tvorby jsou zpravidla inspirovány liniemi lidského těla, které vycházejí z biomechaniky pohybu, z níž vychází i design jako takový. Se svým projektem Zonal Personalized Footwear získal první místo v národním finále vědecké soutěže FameLab. Několik let působil jako vedoucí designér v Pekingu, ve studiu VO5 a v design&technology studiu DeFacto, kde za projekt wearable high-tech protismogové masky získal hlavní ocenění v rámci RedDot Award 2018.

1.
Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?

Právě dnes jsem vyhrál první místo v anglické soutěži na UTB ve Zlíně, kde jsem prezentoval svůj doktorandský výzkum personalizované obuvi. Díky výhře v soutěži se ke mně dostala elektrická koloběžka. Když jsem žil v Číně, jezdil jsem po Pekingu na menší motorce. Z téhle elektrické krásky mám ale značně větší respekt.

2.
Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?

Díky letům života v Číně, kde je jejich kuchyně doslova matrix na talíři, si tu a tam dopřeji knedlíčky jiao’zhi. Tradičně je jím s čínským černým octem zakápnutým chilli olejem. Doplním to pak už jen čerstvě nasekanými listy koriandru. Jelikož jsem paradoxně na chilli alergický, je to ten moment, kdy začíná hra o přežití.

3.
Co vám přináší klid v duši?

Pokud to není návštěva divadla – mnohdy jediná možnost vidět se s bývalými spolužáky – tak je to hra na klavír. Když chci jen vypnout, tak si po náročném dni sednu ke klavíru, zhasnu světla, zavřu oči, položím ruce na klaviaturu a začnu poslouchat improvizovanou choreografii svých prstů. Ty měnící se emoce pak protančí klávesami a libozvučně či disonantně určí směr dalších motivů. Vždy budu rád za ty roky na taneční konzervatoři, kde jsem měl klavír obligátně a doslova jsem mu propadl.

4.
Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?

Koupil jsem si nedávno ve výprodeji stroj na těstoviny. Takže zkouším, co to dá a především se učím jíst špagety i tagliatelle se lžící. Vždy jsem barbarsky používal vidličku a nůž.

5.
Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?

Bezesporu to bude klasika z roku 1965 Za zvuků hudby (The Sound of Music) s fenomenální Julie Andrews. V rozporu to budou osmdesátkoví Blues Brothers s pěkně namíchnutou Arethou Franklin. A prosta jakéhokoli sporu, avšak třešničkou poslední bude scéna písně Good Morning z filmu Zpívání v dešti (Singing in the Rain), která se odehrává na den i minutu přesně, kdy dopisuji tento text. Mezi půlnocí z 23. na 24. března.

O Oldrichovi více zdezde