Předmět, který mám doma nejdéle a nikdy bych se jej nevzdala… je pianino. Jsem ochotná vyměnit své stávající za jiné s podobnými vlastnostmi, ale bez možnosti hrát na pianino nebo klavír si svůj domov nedovedu představit.
1 / 9
„Ve své praxi se věnuji hlavně vytváření dlouhodobých i krátkodobých domovů, jako jsou interiéry, rekonstrukce a menší novostavby,“ říká architektka Alžběta P. Brůhová, která za kolektivní domov celé společnosti považuje také veřejný prostor. Vedle funkčnosti ji zajímá výtvarná stránka architektury, atmosféra místa, ale také témata vztahů, péče a různých způsobů života. V naší anketě s lidmi ze světa architektury a designu se jí mimo jiné ptáme, jakého předmětu by se nikdy nevzdala a který design by si přála navrhnout sama.
Moje vytoužená architektonická zadání jsou… dvě. A to místa posledního odpočinku (nebo spirituální prostory obecně) a veřejné toalety. Bez nutné spojitosti. Při zahraničních cestách si často uvědomuji, jak malou pozornost v současnosti u nás těmto důležitým prostorům věnujeme. A pak také velmi ráda navrhuji domovy.
V designu se dnes přeceňuje… jak věci vypadají navenek.
Neprávem přehlížené naopak je… jak věci vznikají. Tedy odkud pochází materiál, jaké znečištění jejich výroba a transport způsobila planetě, jaká je jejich životnost. A co nastane, až doslouží, v jakých pracovních podmínkách vznikaly jednotlivé komponenty pro výrobu a zda lidé, co je vyráběli, mají díky své práci možnost vést důstojný život.
Nejlépe se mi přemýšlí… kdekoli, kde zažívám ticho, klid a chytnu momentum.
Věc, kterou jsem si naposledy koupila čistě proto, že se mi líbila… je kniha Beranidlo imaginace: Příručka městské neposlušnosti.
Před deseti lety se mi nelíbily a dnes se mi naopak líbí… domácí oltáře. Totiž, ne že by se mi nelíbily, ale příliš jsem se k nim nevztahovala.
Z dnešního designu podle mě i za deset let obstojí… to, k čemu máte hluboký vztah.
Nesmírně obdivuji… krásu, kterou vytváří příroda co nejméně poznamenaná člověkem. Od odlesků slunce ve vodě, které působí jako obří diskokoule, přes krásné vzory na zamrzlých kalužích po majestátnost vysokých hor. Ráda se pak s těmito momenty skrz přírodní předměty spojuji ve vnitřních prostorech.
Alžbětu P. Brůhovou můžete sledovat zde