Studio Adept / Jak jeden malý tým dánských architektů změní Česko

Kodaňské studio ADEPT se řadí mezi výrazné „adepty“ do Premier League současné skandinávské architektury. Jejich realizace potkáte v řadě zemí Evropy i mimo ni. Už brzy se k nim přidá i Česko. ADEPT tu totiž zvítězili hned v několika přelomových tendrech. Posuďte sami: pro Ostravu navrhli soubor výškových budov, které se nejenže stanou novou dominantou města, ale hlavní věž za pár let bude dokonce nejvyšší stavbou v zemi. V témže městě také budují zcela novou centrální čtvrť Žofinka.

Obdobné sousto si ukousli v Praze. V hlavním městě vybojovali tendr za projekt Florenc21, který má být největší změnou ve vnitřní Praze za posledních třicet let. A naposledy zabodovalo jejich řešení dostavby piazzetty před erbovním hotelem Fairmont (dříve InterContinental). Zdánlivě nevelký městský projekt významně promění tvář luxusní Pařížské ulice. Za studio jej vede Anders Lonka. Na ostravský projekt Žofinka dohlíží Martin Laursen a návrh čtvrti Florenc21 má na starosti Simon Poulsen.

Na dnešní architektonické scéně už tolik nehraje roli „master architekt“. Současná studia se raději prezentují svou kolektivní tváří, a ani architekti ADEPT nejsou výjimkou. V našem rozhovoru vystupují jako tým, a koneckonců, právě hledisko spolupráce je jedním z určujících stavebních kamenů studia. Kancelář před dvaceti roky založili tři partneři jmény Anders Lonka, Martin Laursen a Martin Krogh. Trojice sympatických čtyřicátníků se znala už z doby před studiem architektury, totiž ze střední školy. „Spolupráce, sdílení vizí, tvorba synergií a navrhování na základě společného pohledu na svět bylo od začátku součástí naší DNA,“ shodují se.

Čím to je, že se jejich praxe z poměrně skrovných začátků před dvaceti lety rozrostla až k tak rozsáhlým městským a infrastrukturním projektům? „Ano, v posledních letech se může zdát, že jsme hodně narostli – jak co do velikosti studia, tak co do rozsahu našich projektů. Ale nebyl to náhlý skok, naopak, všechno se událo pozvolně. Měli jsme štěstí, že patříme ke generaci dánských kanceláří, jež začínaly v době, kdy tehdejší městský architekt Kodaně ambiciózně prosazoval zapojení více mladých do plánovacích procesů. Otevřel jim tak velké tendry.“

Je těžké ubránit se fascinaci nad tím, že je kodaňské studio tak úspěšné právě u nás. Jak a kdy celý „fenomén ADEPT“ v Česku odstartoval? „Naše první soutěž v České republice byl rezidenční projekt v Praze. Ten jsme ale nezískali,“ usmívají se. To je však rozhodně neodradilo od další „české expanze“ – spíše naopak. Z čiré zvědavosti se zanedlouho přihlásili do architektonické soutěže na projekt Ostrava Towers. A uspěli. Jejich vítězný návrh dvou mrakodrapů je skutečně revoluční. Po dostavbě plánované na konec dvacátých let se totiž má stát nejvyšší budovou v zemi.

V tom tkví i jistý paradox, neboť zástupci studia od počátku trvají na kolaborativním, spíš „antiikonickém“ přístupu k architektuře. Ke svému ostravskému rozšíření obzorů však dodávají: „Od začátku jsme věděli, že Ostrava nám poskytuje skutečně pozoruhodnou kombinaci inspirativního projektu a zajímavého kontextu poměrně ambiciózního města. Všechno dohromady výtečně zarezonovalo s naším přístupem k designu a touhou poznávat nové trhy, kultury, lidi a projekty.“

Česká města často trpí viditelnými jizvami z dob komunismu. Ty, i po mnoha desítkách let, stále zůstávají čitelné v městském prostoru i společnosti. Zároveň to však představuje obrovský nerealizovaný potenciál. Ovlivňuje ono „napětí“ jejich způsob práce v Česku? „Postupně jsme začali objevovat českou historii a stopy, jež za sebou zanechala – ty dobré i ty špatné. Upřímně se pro nás staly obrovskou inspirací. Nutí nás myslet nestandardně, zajímat se o tradice, o regionální souvislosti. Dánský kontext v mnohém působí daleko ‚klidněji‘. Faktem je, že napětí, jaké nacházíme v českých projektech, je pro nás skutečnou hnací silou,“ odkrývají architekti z ADEPT svůj potenciální klíč k úspěchu v českých zemích.

V českých městech dlouhodobě existuje veřejný odpor vůči výškovým budovám. Kritici často míní, že mrakodrapy „destruují“ místní identitu. Je situace v Dánsku v tomto ohledu jiná než u nás? „Určitě je zapotřebí pořádné plánování, aby vysoké budovy vznikaly na správných místech a ve správném kontextu. V Dánsku samozřejmě existují podobné problémy, takže tam zaznívají přesně ty obavy, které zmiňujete. Špatné příklady samozřejmě existují, ale většina projektů naštěstí prochází administrativními regulacemi. Na druhé straně, je tu i docela hodně dobrých příkladů, u kterých se zdá, že nalezly rovnováhu mezi městským kontextem, hustotou a využitím.“

Během rozhovoru opakovaně narážíme na týmového ducha studia a víru v systémové myšlení místo stavebních výstřelků. Dánští architekti se spíš vyhýbají budování „signature“ staveb. Navzdory médiím, které je milují. Přesto – nebo možná právě proto – se jim to daří. Jako v případě zmiňovaných ostravských mrakodrapů. „Je to prostě odraz toho, jak pracujeme. To znamená hodně kolaborativně: zkoumáme vztahy, synergie, uživatele, místa. Je to důležité. Pokud bychom si mysleli, že všechno víme nejlépe, nikdy se nic nenaučíme,“ tvrdí.

„V našem interním pracovním procesu máme rčení, že ‚nevíme, co nevíme‘. Během práce se pořád vzděláváme, učíme se od spolupracovníků, z kontextu, ze zadání, od klienta i od expertů. K novému návrhu přistupujeme s otevřenou myslí. Tento způsob práce jednoduše ikony v tradičním smyslu slova nevyrábí.“

A co architekti ze studia ADEPT plánují v nejbližších měsících? „Máme rozdělaných několik projektů, z nichž máme opravdu radost. Kromě pražských projektů, o kterých jsme mluvili, se velmi těšíme na konverzi chráněné budovy Marinehaus v berlínské čtvrti Mitte a na koncertní sál Haus der Musik, který vznikne z bývalého obchodního domu Karstadt v Braunschweigu. Ty nás čekají v příštích několika letech. Další rozvoj oblasti Žofinka v Ostravě je také jedním z našich hlavních favoritů.“