Óda na zmrzlinu / Osvěžující letní disciplína s chutí, barvou a názorem

Na zmrzlině je něco osvobozujícího. Neplánuješ ji. Prostě se zastavíš, vybereš si příchuť a jdeš dál. S kornoutem v ruce a o něco lepší náladou. Je to jedna z mála věcí, kterou si ve městě dopřeješ jen tak. Bez důvodu. Bez výčitek. Ne proto, že bys ji potřeboval. Ale protože ti chutná. Dobré zmrzlinárny mají něco společného. Jsou klidné, sebevědomé a nepřebíjejí vlastní chutě. Nepotřebují triky. Nepotřebují dekorace. Ať už jdeš na pistácii, slaný karamel nebo meruňku s tymiánem, pointa je jasná. Krátký moment, který tě vytáhne z proudu dne.

Zmrzlina není sezónní výstřelek. Je to forma vkusu. Něco mezi dezertem a módním doplňkem. Něco, co ti ladí do ruky, k tričku i k náladě. A přitom to není žádná novinka. První zmrzliny se v Praze objevily už kolem roku 1920. Prodávali je italští cukráři, často z dřevěných vozíků u parků a promenád. Kornout jako drobný luxus meziválečné doby. Elegantní protiváha každodenní rutině.

Zmrzlina vždycky měla kulturní přesah. Ve filmech byla často víc než jen rekvizita. V Godardově Pierrot le Fou taje v ruce jako romantická iluze. U Sofie Coppoly ladí s pastelovou paletou Marie Antoinette. V reklamě pro Gucci má tvar tříbarevného gelata, které modelka drží s lehkostí kabelky.

A móda? Stačí se projít městem. Pistáciové tóny, smetanové šaty, bílé tričko, mokasíny bez ponožek. Všechno to trochu připomíná zmrzlinu. Nebo je to zmrzlina, která připomíná styl?
To není náhoda. Zmrzlina má svůj rytmus, svůj tvar, svoji náladu a hlavně své věrné. Ty, co si ji dají klidně i v deset ráno. Jen proto, že můžou. Zmrzlina není velké gesto. Je to každodenní luxus, který si můžete dovolit.

Crème de la Crème

Gelato, které si na nic nehraje, ale ví, co dělá. Pistácie chutná jako oříšek, ne jako parfumerie. Karamel drží tvar a není přeslazený. Sorbety jsou svěží, ne vodové. Celé to působí přesně tak, jak má. Řemeslně, čistě a s úctou k chuti.

Kus koláče

Smetanová točená zmrzlina s borůvkami a drobenkou, inspirovaná jejich vlastním koláčem. Není to vtip. Je to promyšlené, vyvážené a přitom úplně obyčejné. V tom nejlepším slova smyslu. Koláč v podobě zmrzliny, který ti nedá na vybranou.

Angelato

Jedna z nejstabilnějších stálic na scéně. Kvalitní zmrzlina, která necítí potřebu být virální. Slaný arašíd, fíky, bez. Vše přesně vybalancované. Přístup soustředěný a bez cirkusu.

Vanille.

Zmrzlina jako malý šperk. Nehraje si na inovaci, ale na čistotu. Mango chutná jako mango. Vanilka je hladká a zřetelná. Pro ty, kdo ocení zdrženlivost, ale ne nudu.

Puro Gelato

Italská škola s důrazem na suroviny. Čokoláda, která má strukturu. Lískové oříšky, které ti připomenou, že oříšky mají vůni. Gelato jako disciplína, ne jako pozlátko.

Zmrzlinář

Sezónnost bez pózy. Příchutě vznikají z toho, co právě roste. A dává to smysl. Meruňka s tymiánem, višeň s meduňkou, švestka s mákem. Chuťové kombinace, které v sobě mají odvahu i cit.

Parlor Café

Tahle zmrzlina není obyčejná. Parlorka je sendvič, který si sami sestavíte. Mezi dvě cookies z denní výroby si vyberete poctivý kopeček a navrch si můžeš dát karamel, fíkové balsamico nebo olivový olej. Trochu street, trochu design, trochu chaos. Ale funguje to. A je to návykové.

Pozadu nezůstává ani jihomoravská metropole. V Brně o pozornost mlsounů pomyslně soupeří dva podniky. Tedy jeden kamenný podnik a jeden doslova na kolečkách. Špachtlovanou zmrzlina výstižně nazvanou Ještě jednu. si vychutnáte exkluzivně pouze v jejich brněnské zmrzlinárně. Zmrzlinové kelímky a dezerty si můžete vychutnat v desítkách podniků po celé republice. Božský kopeček je koncept „pojízdné“ zmrzliny, která ve stylových pestrobarevných vozítkách brázdí ulice Brna, nabízí širokou škálu netradičních i klasických příchutí a často se snaží být sezónní a lokální.