Další článek
1 / 10

Legendární podnik / Jak se pražský restaurant Pelikán probouzí k životu

Restaurant Pelikán na pražských Příkopech a jeho neonové logo svítící do tmy, to býval po mnoho let jeden z dobře viditelných symbolů noční Prahy. Pravidelně si tu dopřávaly populární osobnosti, Adinou Mandlovou a Lídou Baarovou počínaje a Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou konče. Po mnoha letech uzavření legendární podnik znova ožívá, i když z původních architektonických řešení se mnoho nezachovalo a plány majitelům značně narušuje pandemie.

„O historii podniku jsme dobře věděli a byla to samozřejmě lákává nabídka krásného historického prostoru,“ říká nynější manažer restaurantu Pelikán Jan Curylo, který je i jedním ze sommeliérů.

Manažer a sommelier Jan Curylo je srdcem celého podniku / foto: archiv

Noví majitelé pokropili slavný podnik živou vodou, což tedy samozřejmě náležitě oceníme, až skončí lockdown. Do rozvozů se v Pelikánu nepouští.
Nákladná rekonstrukce vrací deset let uzavřenému prostoru eleganci. Dělá z něj nové budoucí centrum dění? Vzhledem k místu a chystané gastrokvalitě je to pravděpodobné. I když raději bych si tu možná představil někdejší půvab a eleganci dob Adiny Mandlové a Lídy Baarové než současných domácích celebrit.

Restaurant Pelikán na pražských Příkopech sídlí v historické budově U Dörferů ze začátku dvacátého století a poprvé otevřel své brány už koncem třicátých let. Finalizace rekonstrukce podniku s takovou historií vyšla právě na pandemii. Práce se tím značně posunuly.
„Z původního Pelikánu se kromě salonků a pár původních architektonických řešení zachovalo velmi málo,“ pokyvuje Curylo. „Naše architektonické studio vše po dohodě s památkáři ale citlivě zrekonstruovalo do ‘dnešní doby’“.
Zachovaly se tak například původní salonky, které slouží jako klubové patro pro členy, zatímco v dolní části je hlavní restaurace. Ta předešlým majitelům sloužila jako casino, a tak není divu, že z původní restaurace se příliš nezachovalo.

Jako hlavní materiály byly použity kov, dřevo a kůže. „Za zmínku stojí onyxové bloky, ze kterých je postavený klubový bar a spodní bar z červeného amerického dubu,“ vyjmenovává Curylo. Jeho záměrem je nemít z restaurace „nabubřelý fine dining“, jak říká. „My jím jsme, ale nejde nám o škatulku, ale o spokojené hosty. Víme, že jsme skvělí a uděláme vše proto, aby i současná generace pochopila, že luxusní podniky nejsou tabu, ale splněný sen každého a kdykoli,“ dodává.

Od svého otevření koncem třicátých let si do Pelikána rychle našly cestu přední dobové osobnosti z kultury, byznysu i společnosti. O svou reputaci podnik Pelikán nepřišel ani během protektorátu, kdy jej navštěvovaly velké dobové hvězdy stříbrného plátna Adina Mandlová či Lída Baarová. Restaurant nejenže přežil období války, ale punc výjimečného podniku si udržel i během socialismu. Ve druhé polovině šedesátých let se tu dokonce předávaly ceny Zlatý slavík, jež po mnoho desetiletí znamenaly hlavní barometr popularity v tehdejším Československu. Ostatně, mnohonásobný vítěz ankety Karel Gott byl v Pelikánu pravidelným hostem, stejně tak Waldemar Matuška, který tu také oslavil vítězství ve Slavíkovi, a to v roce 1967.

Jak vzpomínal v tisku tehdejší majitel Jaroslav Suchý, restaurant Pelikán byl jedním z mála podniků u nás, kde jste si počátkem osmdesátých let mohli dát kuřecí prso s broskví a hranolkami. Zatímco tenkrát šlo o luxusní raritu, později se tento dnes poněkud vysmívaný pokrm symbolizující „západ“ stal zlatým hřebem mnoha jídelních lístků.

To naneštěstí platí na mnoha místech doposud. Samozřejmě ale ne v novém Pelikánu, kde vaří Jakub Šimek se zkušenostmi z Divinis a pražského Hiltonu, jako sous chef je tu Aleš Veselý, který předtím působil v Mercatu a v německém Baden-Badenu. Signature chodem zdejší kuchyně má být údajně nejlepší drůbež na světě, francouzská modronohá kuřata Bresse Aoc.

Když se Curyla ptáme, jaké to je otevřít luxusní restauraci v tyto dny, zůstává realistou. „S pandemií nejde bojovat, ani nechceme bojovat se státem,“ říká a na mysli má iniciativy jako Chcípl pes. „Zajímavější to bude teprve až se rozvolní a pokud se neotevřou hranice, to teprve začne naše etablování podle mého do nejhorší doby,“ uzavírá.