1. Blahodárné covidění
„Dobře covidit znamená užívat si uvědoměle toho, že nemusím vytáhnout paty ze svého příbytku. Vychutnávám si věci kolem sebe, které bych za normálních nenormálně uspěchaných časů měl jistě tendenci přehlédnout. Kovová lampička po babičce, vrnící kávovar, ovčí deka s nejlepší vlnou merino na takové to malé domácí válení. Mé červené bruselské křesílko, kde uvědoměle lenoším z detektivním románem ze staré Číny o příhodách soudce Ti, který jsem poprvé četl někdy před třiceti lety. Tak jako soudce Ti piju čaj ze starožitného porcelánu, který moje tetička měla celý život uschovaný ve skříni-skleníku. Kvalitní japonský čas z obchodu Tea Mountain (Karlín) v křehoučkém karlovarském porcelánu z období sedmdesátých let, jaká lahoda! Dobře covidit znamená znát svoje místo na planetě. V mém případě skromně a vyrovnaně péct štrůdl (jablka z Křivoklátu). Prosím, bez Netflixu a jiných digitálů. Pečení, uklízení, čtení, vydatné spaní – toť správné covidění. Co vidíš u covidění? Jen to podstatné.“
Články o lifestylových trendech jsou to nejpovrchnější čtení na světě - až na tento, říká autor knihy Průvodce budoucností, aneb Jak si užít globální krizi Jan Müller. Pro Selected shrnul čtyři základní rady svého vlastního hygge, s nimiž podobně jako on naberete pozitivní mysl a pevné zdraví.
2. Bez bot a happy
„Jako autor knihy Zlatý boss, který chodil bos jsem oprávněn vás poňouknout: boty dolů! Knížka vypráví o největším obchodníkovi se zlatem a stříbrem široko daleko, Pavlu Rybovi, zakladateli firmy Golden Gate. Je na ní vyobrazen s milým úsměvem, kvalitním oblekem a bez jediné boty. Kniha je o komoditním trhu, akciích a cyklech bohatství atp., ale taky o tom, jak se Pavel dopracoval až k bosonohému mistrovství, to jest celoročním chození chození venku bez bot. Jít s ním v lednu po Václavském náměstí a sledovat, jak mu kolemjdoucí fascinovaně hledí k nohám, je zážitek. Jestli to ještě nevíte, chození na boso (nebo aspoň v botách-ploskách) významně pomáhá páteři, oběhovému systému, posiluje svalstvo. Dotýkat se země je jako objevit nový smysl. Nebojte se, noha zkušeného bosonoha si poradí se střepy, kůže je totiž podivuhodně elastická a odolná věc.“
3. Hurá do řeky
„A když už jsme u toho otužování: Každý den vlezu do ledové sprchy, nebo na chatě do Berounky, klidně v lednu. Otužování má dva efekty. a) krátkodobý, čili dostanete pořádný shot endorfinu který vás zaleje, když z ledové vody vylezete. Vydrží cca hodinu. Člověk si připadá, že by mohl skály lámat a hihňá se všemu jako puberťačka. b) dlouhodobý – dramaticky zvýšená imunita. Nevím, zda jsem tak nějak celkově otužilejší, teď v lednu je mi venku pořád kosa, ale všiml jsem si, že mi nevadí pocit chladu. Naočkován rodiči jsem měl po celý život utkvělou představu, že chlad rovná se nemoc. Teď se třeba venku klepu jak ratlík, ale už mi to vlastně ani nevadí. Otužování je stále populárnější. A proto nikomu neříkejte, že to také provozujete, už budete za trapky. Poté, co instáč zaplavily fotky se otužujících socialitek (celebrit druhé kategorie) se tahle činnost stala až nepříjemně módní. Správný ledovec či ledovka si svůj boj s chladnou vodou odbývá v soukromí a nechlubí se svými zmrzlými půlkami před celým světem.“
4. Zhluboka dýýýchat
„Tak zněla jedna soudružská píseň: Zhluboka dýýýýchat! Díky Wimu Hofovi jsem s překvapením zjistil, že dokážu zadržet celkem bez problému dech na dvě minuty. Jeho otužilecké rady mě nezajímají, protože si na všechno radši příjdu sám, ale kdosi mě poslal Wimovo video, kde se rozdýcháte a pak zadržíte dech a je to velká zábava. V časech respiračních pandemií je více než žádoucí trénovat kapacitu plic. Ostatně jakýkoli problém, emoce, strach a napětí se nejlépe řeší klidným nádechem a výdechem. Dech je jediná věc, kterou děláme pořád – tož dělejme jí pořádně.“