Aziza Mbwana / Dláždím cestu pro další generaci safari průvodkyň

Aziza Mbwana vyrůstala ve městě Tanga na severu Tanzánie, zemi, ve které se tyčí hora Kilimandžáro a kde leží impozantní Viktoriino jezero. Kromě toho se tu nachází také celá řada známých národních parků, z nichž například Serengeti platí za synonymum pro safari. Prohání se zde stáda slonů a nosorožců, ve vodách si hoví hroši a společnost jim dělají krokodýli, v divoké přírodě potkáte ale také pakoně, žirafy, zebry, antilopy, lvy, hyeny, gepardy a další tvory. I díky této rozmanitosti měla Aziza Mbwana už v deseti letech jasno v tom, že chce být s přírodou co nejvíce sžitá a že se stane safari průvodkyní.

Po střední škole se tak přihlásila do školy pro safari průvodce ve městě Arusha a od té doby bylo zřejmé, jaké je její poslání. V roce 2004 získala místo průvodkyně společnosti &Beyond, která platí za světově uznávaného lídra v oblasti luxusní ekoturistiky a ve východní Africe vybudovala několik safari lodží a kempů. Aziza se tím tak stala nejen první ženskou průvodkyní společnosti &Beyond ve východní Africe, ale zároveň i druhou průvodkyní v celé Tanzanii – průvodcovství po africké divočině je totiž v Africe stále spíše doménou mužů.

Dnes je Aziza Mbwana jednou z nejoblíbenějších safari expertek v oblasti. V roce 2020 získala ocenění Best Female Safari Guide v rámci Tanzania Tour Guide Awards a svým příběhem motivuje dívky v Tanzánii, aby se nebály vstoupit do tohoto odvětví. „Řekla bych, že mě charakterizuje odhodlání a zvědavost, zároveň věřím v poctivost, růst a dobrodružství. Ráda přijímám výzvy a vždy se snažím naučit něco nového,“ říká v rozhovoru pro magazín Selected.

Azizo, vždy jste snila o tom stát se safari průvodkyní? Nebo jste měla vy, případně vaši rodiče, jiné kariérní plány?
S rodiči jsme nějakou dobu uvažovali i o jiných povoláních, ale moje vášeň pro přírodu, cestování, divokou zvěř a poznávání nových lidí mě neustále vedla tímto směrem. Nakonec jsem si uvědomila, že průvodcovství je pro mě ta pravá volba. O divokou přírodu jsem se zajímala už od dětství a moje nadšení se naplno projevilo, když jsme s rodiči cestovali z Dodomy, hlavního města Tanzanie, do Arushy. Během těchto cest jsme projížděli kolem národních parků Tarangire a Manyara, kde jsem viděla žirafy, zebry a další zvířata, což ve mně probudilo ještě hlubší lásku k přírodě.

Jak vypadá cesta mladé dívky v Africe, když se rozhodne, že se chce pustit právě na takovou kariérní cestu?
Po střední škole jsem se přihlásila na roční studium na škole pro volně žijící živočichy v Arushe. Tam jsem se věnovala studiu divokých zvířat, ptáků, rostlin, ale také ekologii, geologii a samozřejmě průvodcovským dovednostem, komunikaci a anglickému jazyku. Po dokončení studia jsem se vrátila domů na pobřeží a nejprve jsem začala pracovat jako dobrovolnice v kanceláři kulturního cestovního ruchu. Prováděla jsem tak turisty po městech, vedla cyklistické výlety a plavby po řece. Nejvíce mě ale lákala práce se safari vozidly. Proto jsem se vrátila do města Arusha, kde jsem získala řidičský průkaz a krátce nato jsem zjistila, že hotelová společnost &Beyond hledá rangery. Takže jsem se přihlásila a to byl první velký krok na mé cestě stát se průvodkyní.

Coby žena jste na safari byla průkopnice. Přece jen se této práci věnují v Africe zejména muži. Setkala jste se s nějakými předsudky, protože jste žena?
Rozhodně, setkala jsem se s mnoha výzvami. Často to byly předsudky, že ženy nemohou zvládnout fyzické a psychické nároky této profese. Pro mě to ale byla příležitost dokázat, že vášeň, schopnosti a odhodlání jsou důležitější než pohlaví. Postupem času jsem si díky svému přístupu získala respekt kolegů i klientů. A vnímám, že odvětví se mění. Jsem hrdá na to, že mohu být součástí této proměny a inspirovat další ženy, aby se k této profesi přidaly.

Takže se vám podařilo povzbudit další ženy, aby se věnovaly průvodcovství na safari?
Určitě. Jednou z nejpřínosnějších částí mé cesty bylo inspirovat a podporovat další ženy, aby se do tohoto oboru zapojily. Když jsem začínala, byla jsem jediná. V průběhu let jsem mentorovala a povzbuzovala ženy tím, že jsem s nimi sdílela své zkušenosti, nabízela jim poradenství a ukazovala jim, že i ony mohou v tomto oboru prosperovat. Když vidím, že se do vedoucích pozic dostává stále více žen, je to známka pokroku a jsem hrdá na to, že mohu být součástí tohoto hnutí.

Když jste zmiňovala ty předsudky, s nimiž jste se setkala, napadá mě, jestli se to v průběhu let zlepšilo?
Na začátku mě někteří mužští kolegové podceňovali. Musela jsem pracovat dvakrát tak tvrdě, abych si získala jejich respekt, ale nyní mé výsledky mluví samy za sebe a jsem mentorkou pro další ženy, které chtějí vstoupit do tohoto oboru. Situace se ale v průběhu let určitě zlepšila. Když jsem začínala, byla skepse častá, ale nyní se v oboru přijímá a oceňuje stále více žen. Pozitivní změny jsou patrné i v tom, že stále více žen zaujímá vedoucí pozice. Ještě je na čem pracovat, ale jdeme správným směrem.

Vnímáte, že svou práci vykonáváte jinak než vaši mužští kolegové? Vnášíte do ní ženský prvek?
Věřím, že každý průvodce, bez ohledu na pohlaví, přináší do práce svou vlastní jedinečnou sílu a styl. Můj přístup se může lišit od některých mých mužských kolegů spíše tím, že odráží mou osobnost a perspektivu. Zaměřuji se na vytváření přívětivého a inkluzivního prostředí a věnuji pozornost emocionálnímu prožitku hostů, stejně jako samotnému dobrodružství. Někdo by mohl říci, že ženy mají tendenci mít silný smysl pro empatii a komunikaci, což může umocnit průvodcovský zážitek. Nakonec ale dělají skvělého průvodce znalosti, přizpůsobivost a vášeň pro práci – vlastnosti, které neurčuje pohlaví.

Trošku jsme odskočily od té cesty safari průvodkyně. Jaké byly vaše začátky? Vzpomenete si třeba na své první formující zkušenosti?
Jeden z mých nejpamátnějších zážitků se odehrál hned během mé první projížďky za zvěří. Řídila jsem otevřené vozidlo s americkým párem na palubě. Měla jsem s sebou místního průvodce, který mi pomáhal orientovat se v terénu, protože jsem byla v oblasti ještě nová. Najednou jsem si všimla, že přímo uprostřed cesty stojí velký sloní býk. Vzala jsem si dalekohled a zjistila, že je slon v říji – poznala jsem to podle toho, že mu ze žláz na spánku vytékal frontalin. Držela jsem si bezpečnou vzdálenost, ale najednou se slon vydal směrem k nám a během mžiku začal zrychlovat. Představte si tu situaci – byli jsme v otevřeném vozidle a neměli kam uhnout, protože po obou stranách cesty rostly husté stromy.

To si snad ani nechci představovat. Co jste udělala?
Jedinou možností bylo couvat, takže jsem asi kilometr opatrně couvala, zatímco slon hlasitě troubil a přibližoval se. Noha na plynu se mi třásla, ale zůstala jsem maximálně soustředěná. Moji hosté reagovali každý úplně jinak – manželka se smála a myslela si, že jen hraji divadlo, zatímco manžel byl naprosto vyděšený. Už mi docházely možnosti, jak situaci vyřešit, a v tu chvíli začal průvodce, který nás doprovázel, hlasitě tleskat. Slon se překvapivě zastavil, zaváhal a pak se otočil a zmizel v buši. Myslím, že si tleskání spletl se zvukem střelby. Jakmile se slon vzdálil, rychle jsem vyrazila vpřed a ujistila se, že jsme daleko od dalších překvapení. Byl to děsivý, ale neuvěřitelný zážitek, který mě naučil, jak je důležité zachovat klid, umět číst chování zvířat a být v divočině vždy připravena na neočekávané.

Jak vypadá práce safari průvodce? Můžete popsat svůj běžný pracovní den?
Moje práce se liší podle toho, zda máme v lodži hosty. Když ano, vstávám velmi brzy ráno, obvykle kolem půl páté. Preferuji časné vyjížďky za zvěří, protože později může být v kráteru Ngorongoro docela rušno. Když hosté dorazí k vozidlu, zeptám se jich, co by rádi viděli. Na základě jejich přání vytvořím plán cesty a informuji je o tom, jak dlouho nám bude trvat, než se dostaneme na místo. Během jízdy povídám o zvířatech, životním prostředí, historii, kultuře a geologii oblasti, která je v Ngorongoro opravdu fascinující. Po návratu se někteří hosté rozhodnou ještě pro túru nebo návštěvu masajské vesnice, což znamená, že kolem čtvrté hodiny opět vyrážíme a vracíme se kolem půl sedmé večer.

Co je na vaší práci nejnáročnější?
Jednou z největších výzev je dokázat, že ženy mohou vyniknout v oboru, kde tradičně dominují muži. Zpočátku někteří lidé, ať už kolegové nebo i hoteloví hosté, o mých schopnostech pochybovali. Díky svým znalostem, zkušenostem a sebevědomí jsem ale ukázala, že pohlaví není měřítkem schopností. Práce safari průvodkyně je fyzicky náročná, pracujete dlouhé hodiny v drsném terénu a čelíte nepředvídatelným setkáním s divokou zvěří. I když někteří předpokládají, že to ženy nezvládnou, trénovala jsem stejně tvrdě jako kdokoliv jiný a jsem na své úsilí a odborné znalosti hrdá.

A co je na vaší práci naopak nejkrásnější? Čeho si na ní nejvíce vážíte?
Nejkrásnější je, že čím těžší je cesta, tím smysluplnější je úspěch. Čelit výzvám v divočině mi připomíná, proč jsem se do přírody a průvodcovství zamilovala. Překonávání výzev mi umožnilo překonávat bariéry pro ostatní ženy. Pokaždé, když se dostanu přes nějakou překážku, dláždím tím cestu další generaci průvodkyň.