Další článek
1 / 20

Na návštěvě / Futuretro v centru Prahy podle Báry Škorpilové

Celínka je literární postavou z knih spisovatelky Elišky Krásnohorské. Pod jménem Celínka se skrývá luxusní rezidenční dům v pražské ulici Elišky Krásnohorské vedle Pařížské. Realizace se chopilo ceněné architektonické studio Mimolimit v čele s Bárou Škorpilovou. Byty v rámci tohoto unikátního projektu exkluzivně prodávala realitní kancelář Svoboda & Williams.

Bára Škorpilová patří k absolutní špičce interiérového designu a architektury u nás. Její studio Mimolimit je synonymem pro originalitu a invenční řešení. Setkali jsme se jednoho promrzlého únorového dne v ateliéru jejího progresivního studia Mimolimit, který sídlí v historické budově Hartigovského paláce na Malé Straně. U bylinkového čaje nám Bára představila realizaci bytu, jenž je součástí prémiového rezidenčního projektu Celínka a jehož exkluzivním prodejcem byla realitní kancelář Svoboda & Williams. Dům, který je nyní tvořen pouhými osmi bytovými jednotkami, se nachází v ulici Elišky Krásnohorské a nese jméno po jedné z jejích románových postav. V letech 1927–1928 jej navrhli architekti Alois Malý a Karel Geisselreiter, s vědomím, že v něm budou sami bydlet. 

„Naše práce na tomto projektu začala již v roce 2016, kdy jsme byli přizváni k vypracování projektu na kompletní rekonstrukci domu,“ říká Bára Škorpilová. „Následně nás oslovili i někteří majitelé jednotlivých bytů, abychom i pro ně vypracovali projekt jednotlivých interiérů.“ / foto: archiv

Zadání u tohoto prostoru bylo vytvořit „pánský“ byt s pracovnou a jednou ložnicí. Plocha 240 m2 přes celé patro nabízela velmi velkorysé využití prostoru. „Snažili jsme se, aby se zachovalo vše podstatné z původního hmotového řešení. Pouze stropy bylo nutné alespoň minimálně snížit kvůli technologiím a akustice, ale byly zachovány všechny hodnotné architektonické prvky,“ vysvětluje Škorpilová. „Myslíme si, že můžeme říci, že náš návrh současným jazykem cituje původní atmosféru dvacátých a třicátých let.“ 

Pro studio Mimolimit je charakteristické, že rádi kombinují materiály. „Pro tento byt jsme zvolili kontrastnější barevnost, která prostor opticky zvětšila. Spojovacím prvkem interiéru je kámen v různých provedeních povrchových úprav zpracovaných na CNC strojích, který se kombinuje se dřevem, kovovými patinami a textiliemi – sametem, lnem, hedvábím, ale i kůží a koberci.“

Jak Bára Škorpilová upozorňuje, prostor má několik svých originálních specifik. „Jednou z nich je propojení a vzájemné prolínání funkcí mezi ložnicí, šatnou a koupelnou,“ říká architektka, která si pochvaluje, že zásadní pro celou realizaci byly již od počátku mimořádně dobré vztahy mezi celým týmem, postavené na důvěře.

Další zajímavostí je „podlahová haptická krajina“ – kámen a koberce různých hrubostí a měkkostí – které se střídají podle funkcí bytu. Výrazným prvkem je i z větší části kamenná knihovna v televizní místnosti. Skříně s textilními dvířky, které nezmenšují a naopak odlehčují prostor, jsou zapojeny svými podsvícenými plochami do světelných scén.

Za zmínku stojí designové kryty technologií a topení v hlubokých ostěních oken, které jsou natvarované tak, aby vytvořily prostor pro umístění uměleckých předmětů v prostoru. Jsou použity i další atypové prvky, jako jídelní stůl z kamene Patagonia, „svíčkový“ lustr nebo na míru šité designované povlečení.

Velmi specificky je vyřešeno osvětlení, jež je nedílnou a nejdůležitější součástí prostoru i materiálového řešení. „Snažíme se světlem prostor tvarovat a vlastnosti materiálů zdůrazňovat. Rafinované umístění světelných zdrojů a možnost nastavení intenzity dokáže vždy vytvořit mnoho krásných atmosfér. I šedý prostor může díky světlu působit útulně,“ vysvětluje Bára Škorpilová.

V obývacím pokoji je neoddělitelně spojeno se stropem jedno z uměleckých děl Milana Housera, obraz Kaluž (rok 2020, kombinovaná technika, 200 x 240 cm), který byl vytvořen pro tento prostor, druhý obraz je vybrán z kolekce autora (rok 2013, lak, pigment na plátně) a je možno jej vidět v pracovně.