Další článek
1 / 12

Fenomén Mjölk / Jak postavit obří dřevostavbu

Studio Mjölk se v české architektuře již stalo pojmem. Osazenstvo libereckého ateliéru, který založili dva architekti Janové – Jan Vondrák a Jan Mach – ale nechce těžit jen ze své značky a pohodlně opakovat postupy, které jim přinesly klienty i úspěchy v prestižních architektonických soutěžích. Pro Selected vzpomínají na své začátky, ale i proč se v dnešní době tolik věnují dřevostavbám.

Advertisement

Architektům z Mjölk studia je vlastní, že neustále hledají nové přístupy k navrhování staveb a využívají moderní procesy výroby i materiály. Ostatně, když se jich zeptáte, co je jejich poznávacím znamením, Jan Vondrák, společně s Janem Machem jeden z dua architektů, které studio před dvaceti lety zakládalo, odvětí lakonicky: „Byl bych rád, abychom tvořili odvážnou a moderní architekturu.“
Výsledkem tohoto jejich snažení nepochybně je i jejich nejnovější projekt – originální rozměrná dřevostavba, jež vyrůstá v městečku Brumov-Bylnice na Valašsku.

Je vůbec možné ze dřeva postavit i velkou stavbu? Architekti z Mjölk studia na budoucím administrativním sídle dřevařské firmy Kloboucká lesní dokazují, že ano. Bylo to jejich cílem? „Jedním z cílů, nebyl ale na prvním místě. Primární bylo navrhnout stavbu, která dokonale reprezentuje filozofii firmy. A zároveň ukázat, co umí,“ vysvětluje architekt Jan Vondrák.

Pánové se seznámili během studií na liberecké Fakultě umění a architektury. „Dali jsme se dohromady hned během prvního týdne školy. Seznamovací workshop nazvaný Tvůrčí dílna byl skvělým podhoubím pro poznání hodně pestré skupiny spolužáků. Honza máčel rozsvícenou žárovku ve sklenici vody, já lepil chemoprenem sochy ze špejlí. Pan Špejle a Žárovka spolu párkrát zašli na pivo a základ budoucího ateliéru byl položen,“ směje se architekt. A vrací se k tématu našeho hovoru.

Architekti Jan Vondrák (vlevo) a Jan Mach ze Studia Mjölk... / foto: Filip Beránek

„Kloboucká lesní je společnost, pro kterou udržitelnost není jen líbivý pojem. Myslí stovky let dopředu a obnovuje lesy pro naše děti a vnoučata. Navíc je propagátorem zpracování dřeva v zemi, kde bylo vytěženo. I my usilujeme o co nejmenší negativní dopady na životní prostředí, ať už při dopravě materiálu, stavbě nebo demolici.“

Kloboucká chtěla původně svůj přístup představit na nových webových stránkách. „Máme společné fotografy a ty napadlo, že by se to celé dalo ukázat v realitě. Tak jsme dostali příležitost předvést, co umějí se dřevem na Valašsku a jak dřevo použít na stavby větších měřítek. Samotní zůstáváme při každém kontrolním dnu uchváceni tím, jak se naše studie zhmotňuje. Sídlo Kloboucké milujeme, a to i proto, že nás práce na něm posunula ve smýšlení, jak ze dřeva stavět velké budovy. A naše nově získané zkušenosti jsme využili i u dalších projektů.“

“Zatímco já jsem byl velkým fanouškem stavebnice Lego, Honza vyznával hračky vyrobené jeho tátou Jirkou, které dosahovaly nemalé úrovně kreativity...”

Jan Vondrák o projektu mluví s velkým nadšením. Ptám se jej, zda ke své budoucí profesi tíhl už v dětství – bylo to odjakživa jeho vysněné povolání? „Jako malí jsme nevykazovali žádné anomálie, které by směřovaly k našemu budoucímu zaměstnání. Nosili jsme barevné oblečení a místo kávy preferovali spíše točenou limonádu,“ směje se. A doplňuje i za kolegu: „Kdy nastal zlom, nelze přesně říct. Zatímco já jsem byl velkým fanouškem stavebnice Lego, Honza vyznával hračky vyrobené jeho tátou Jirkou, které dosahovaly nemalé úrovně kreativity. Na střední škole jsme už asi oba tušili, že naším osudem bude některé z palety tvůrčích zaměstnání. Profese architekta se zdála v perspektivě devadesátých let na vrcholu pyramidy kreativních profesí. Kostky byly vrženy a přihlášky na vysokou školu odletěly na libereckou Fakultu architektury.“

V zapomenutém kraji u hranic se Slovenskem se dokončuje unikátní dřevostavba, která už nyní budí velký zájem u odborné i laické veřejnosti. V krajině Bílých Karpat vyrostl dům z lokálně těženého i zpracovaného dřeva, postavený rukama místních lidí jako sídlo progresivní společnosti, která se zdaleka nezabývá jen kácením dřeva... / foto: BoysPlayNice

Název pro budoucí architektonické studio údajně vznikl listováním v česko-švédském slovníku. „Za tu dobu jsme se hodně proměnili. Studio se rozrostlo, spolupracovalo a spolupracuje se spoustou skvělých architektů. Nejdůležitější myšlenky a postupy nás však provázejí od vzniku kanceláře. Snažíme se nemít strach a zkoušet věci, které nás zajímají. Každý projekt je jak skok ze skály a každou první schůzku s klientem musí provázet pocit, jestli to tentokrát není už trochu moc.“

Chystají další dřevostavby? „Jedním z připravovaných projektů je budova hotelového komplexu uprostřed přírody. Zadání soutěže dřevostavbu neočekávalo, jenže jak jsme byli v ateliéru neustále v zajetí smýšlení o dřevu coby hlavním konstrukčním materiálu, zariskovali jsme a nabídli elegantní dřevěný obytný most. Projekt u klienta zabodoval. Potěšila nás odvaha a osvícená mysl, která byla ještě nedávno v developerském prostředí vzácná.“

V domovském Liberci pánové z Mjölk zase navrhují dřevěný městský dům s několika desítkami bytů. „Máme radost, že zadavatelé pochopili výhody dřeva. Nejenže mohou nabídnout i městským lidem krásný pocit života mezi dřevěnými stěnami, ale dřevo také urychlí stavbu, protože velké části stavby se dají připravit jinde a není nutné na dlouhou dobu lidem v sousedství sebrat chodníky a uzavírat vozovky.“

Ale jejich budoucí projekty nebudou jen dřevostavby. I když zrovna v případě rozhledny uprostřed Šumavy by se to nabízelo… „Každý projekt je lokalitou i zadáním jedinečný. Necháváme se unášet tím, o co si které místo a stavba svým účelem řekne,“ vysvětluje Jan Vondrák. „Jedním z našich posledních projektů je rozhledna na vrcholu šumavského Boubína, a i když se tam spíš od nás čekalo dřevo, zvolili jsme zatím zřídka používaný UHPC beton. Mimo jiné proto, že i v náročném prostředí vrcholových partií Šumavy je životnost tohoto materiálu extrémní a díky tomu se minimalizují opravy a tím i zásahy do tak cenné přírodní lokality.“

“Rozhlednu jsme navrhli z extrémně subtilních prvků, aby se dala sestavit bez velkých strojů...”

Rozhledna je nepochybně architektonickou výzvou. Samotná montáž se obejde bez použití těžké techniky. „Rozhlednu jsme navrhli z extrémně subtilních prvků, aby se dala sestavit bez velkých strojů. Navíc je tu něco, co by lidé u betonu nepředpokládali, kamarádí se totiž se zdejšími starousedlíky – mechy a lišejníky. Zvolená povrchová úprava je přímo zve k přistěhování a rozhledna pod jejich nánosem časem opticky splyne s okolím. Součástí nového parku pro liberecké Vratislavice bude pro změnu soustava pěších mostů ze 3D tištěného betonu,“ říká architekt.

Pozornost v poslední době budí i další práce studia Mjölk, a to nedávno dokončená Skleněná chalupa, které dal nový rozměr mosazný strop v kuchyni. Ten odráží vše, co se děje v místnosti i za bezrámovými tabulemi skleněné přístavby. Jaké projekty patří mezi jejich nejoblíbenější? „Tak jako rodič neupřednostňuje jedno ze svých dětí ani my nedokážeme říct, které máme nejraději,“ odpovídá Jan a mně je jasné, že v tomto ohledu z něj mnoho nevytáhnu. Na jaké nové projekty by tedy upozornil? „Čerstvou novinkou ve studiích, které jsme dokončili, je Experimentální vinařství v Mělníku. Na tak trochu punkovém projektu nás baví přímočarost. Volili jsme materiály a tvary přesně podle toho, co vyžaduje produkce vína. Není tam nic navíc a vše do sebe zapadá jako v hodinovém strojku,“ odvětí.

A dodává: „Z větších projektů před dokončením stojí za zmínku továrna na košile ve Vimperku pro firmu VAVI, na které společně s klientem prezentujeme, že textilní výroba může fungovat v Čechách, a navíc ve velmi příjemném pracovním i reprezentativním prostředí. Nejvzdálenějším projektem je rekreační komplex na Kostarice. Stavění v tropickém pásmu má spoustu specifik a inovativní projekt bude také vyžadovat, abychom do Kostariky poslali lodí robota určeného pro 3D tisk. Bude to velká výzva, ale těšíme se.“