Ester navštěvuji v jejím holešovickém ateliéru, kde tvoří společně se svým partnerem, malířem Davidem Krňanským. „David tady teď není, potřebuju se soustředit,“ říká mi hned u vstupu. „Dopisuju bakalářku – ve třiceti,“ dodává rychle se smíchem. Kdo Ester zná, ví, že v ní třímá nespoutaná divokost a bezprostřednost. To je v dnešní době instagramové uniformity obzvlášť ceněné.
„Já jsem z Kuřimi, z malého města,“ pokračuje ve své flow. „Rodiče mě nechtěli dát na uměleckou školu. Měla jsem dvojku z chování, a tak mě uklidili na obor rekonvalescenční sestry. Ale s mojí náturou to mělo úplně opačný efekt. Měla jsem ale pořád pocit, že se musím rodině zavděčit. Tak jsem šla na Pedagogickou fakultu, kde mě stejně na státnicích vyhodili. A teď jsem na UMPRUM, jak říkám – třicet a bakalářka – pořád jedeme,“ nepolevuje ve svém zběsilém vypravěčském tempu.