Choreografka Jana Burkiewiczová je autorkou řady kompozic tance pro přední české divadelní soubory včetně Opery Národního divadla v Praze, ale i pro Českou televizi. V posledních letech se věnuje hlavně autorské tvorbě, a to jak ve vlastní produkci Burkicom, tak pro jiné produkce (např. Losers Cirque Company, či DOT504). Přestože výchozí prostředky její tvorby stojí na propojení současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu, jejich hranice často volně překračuje směrem k původnímu dramatickému tvaru.
1 / 5
S choreografkou, režisérkou a zakladatelkou souboru Burkicom Janou Burkiewiczovou o showcaseovém festivalu tanečního a fyzického divadla Bread & Dance, na kterém se v květnu představí pět špičkových českých souborů současného tance, ale i vybraní tanečníci z celé Evropy. Jak se dostala k tanci a kam jezdí za představeními do světa?
Jak jste se vlastně dostala k tanci, co bylo tím prvotním impulsem?
Ono je to spíš tak, že tanec potkal mě. Jako třináctiletá holka jsem šla po ulici v Opavě, na které jsem potkala starší dámu jménem Violeta. Ta mě na přechodu pro chodce zastavila a řekla mi, že mám chůzi tanečnice, a že se k ní mám stavit do taneční školičky při Opavském divadle. Tanec a hlavně divadlo jsem si okamžitě zamilovala a o necelý rok později jsem už byla na konzervatoři v Praze. V těch třinácti letech jsem si myslela, že budu baletkou, dnes se věnuji fyzickému divadlu a vzpomínka na mě samotnou v růžovém trikotu a punčoškách mi přijde úsměvná. Tanec, kterému se věnuji dnes, je živelný, plný emocí, aktuálních témat a hlavně je svobodný bez viditelných mantinelů.
Jak byste představila festival Bread & Dance a čím může oslovit i lidi, kteří se o tanec tolik nezajímají?
Tanec je náš chleba. Jsme etablované české company tanečního a fyzického divadla a ve světě divadla a tance se pohybujeme už dlouho. Po covidu a taky se současnou krizí jsme si sedli k jednomu stolu a začali jsme se bavit o tom, jak můžeme spolupracovat. Ono je to trochu neuvěřitelné, protože zdánlivě se může zdát, že jsme si konkurencí, ale v tuto chvíli se stáváme spíše spojenci, kteří se společně baví o tom, jak věci zlepšovat, jak kooperovat a kde najít nové impulzy a cesty. Společně tedy pečeme Bread & Dance, což je platforma, na které se chceme prezentovat zahraničním promotérům, ale i českému divákovi.
Půjde opravdu o skvělou přehlídku neskutečně rozmanitých představení plných zajímavých témat, předních českých, ale i zahraničních tanečníků, ale také se skvělou hudbou a neotřelým divadelním jazykem. V rámci Bread&Dance se uskuteční konference a mezinárodní burza tanečníků pod vedením choreografů. Představte si, že do Prahy přijedou skvělí mladí lidé, tanečníci, a ve dvou dnech zažijí setkání se čtyřmi předními českými choreografy, budou s nimi pracovat, mluvit s nimi, okusí jejich repertoár a na konci těchto dvou dní může přijít pracovní nabídka. Chtěla bych tohle zažít, kdyby mi bylo opět dvacet.
Je nějaké taneční představení, které se vyloženě propsalo do vašeho srdce?
Těch představení je určitě hodně. Mám ráda zejména některé tvůrce a vždy se těším na jejich novou produkci, ta skupina je docela rozmanitá, určitě tam patří Ohad Naharin, ten už je vlastně v tanci legendou a nedávno v Ostravě premiérovali jeho Horu, moc se na ni těším. Mám ráda představení Hofeshe Shechtera, vždy jsem milovala DV8, kteří nedávno ukončili činnost. Jejich představení John mne uchvátilo. V poslední době sleduji Moritz Ostruschnjak nebo Miet Warlop, na které se chystám někam vyjet.
Když za představeními vyjíždíte, kam byste doporučila? Je teď ve světě nějaké centrum tance, pokud to takto lze říci?
Skvělá představení jsou na festivalech, a to i v Česku. Teď se třeba chystám na představí v rámci festivalu Divadelní svět Brno, který uvede Sashu Waltz. Moc doporučuji. Tanec Praha zase uvede Peeping Tom, ti jsou mí velcí oblíbenci. Mekka tance jako taková neexistuje, těch je nyní více – řekněme Izrael, Brusel, skvělá taneční představení najdou diváci i mezi českými tvůrci.
A kam ráda cestujete jen tak, pro inspiraci?
Každé místo, které je offline, považuji za skvělé. Často je to chalupa ve vesnici Poušť s rybníkem, který se stal inspirací pro mou inscenaci Ostrov, ale mým asi nejlepším offline zážitkem byly Togianské ostrovy v Indonésii. Úplný konec světa. Trochu z jiného těsta byl neuvěřitelný zážitek z Bawa hotelu na Srí Lance, místa, které díky své architektuře splynulo zcela s džunglí. Zážitků je spousta… buddhistické slavnosti v Tangale, ukrajinské hory a jejich zapomenutost, anebo možnost zúčastnit se místní svatby na Zanzibaru, kde jsem si naposledy pořádně zatancovala s místními dětmi.
Showcase festival Bread & Dance se odehraje 13. 5.-18. 5. Ve čtyřech květnových dnech budou mít diváci možnost vidět to nejlepší z produkcí souborů Burkicom, Farma v jeskyni, Dekkadancers, Lenka Vagnerová & company a 420people.