Architekti sobě / Jak vypadá dům po citlivé osmileté rekonstrukci v centru Žatce

Dům, který nese název Oblouk, patří architektům Jeníkovi a Báře Horovým, kteří stojí za studiem ORA. Dnes už stoleté rodinné dědictví k nim doputovalo v roce 2015 jako nečekaný dar od širšího příbuzenstva, které si přálo, aby se zchátralá památka opravila a zůstala v rodině. Kdo jiný než architekti by se toho měl ujmout?

Jeník sice vyrůstal v nedalekých Lounech, dům ale znal z dědova vyprávění. „Nedlouho před smrtí, kdy se jeho vzpomínky začaly slévat v jeden proud, mi děda svěřil, kde si schovává na půdě za trámem kořalku, a ať mu tam pro ni skočím. Až později, když jsme dům poprvé navštívili, jsem poznal, o jaké půdě mluvil,“ vzpomíná.

Tříetážová chmelová půda, typická pro Žatec, skrývala vedle tajemství i největší výzvu celého projektu. „Rekonstrukce dřevomorkou ztýraného krovu byla pro místní firmy extrémně náročná a my už malověrně zvažovali, že se staré ruiny zbavíme. Jenže jak bychom pak mohli přesvědčovat vlastní klienty, ať to nevzdávají? Nakonec jsme našli skutečné mistry řemesla od Mělníka, kteří krovu vrátili jeho velkolepost a nám radost,“ vypráví Jeník.

Citlivá obnova domu trvala celých osm let, během kterých Horovi získali maturitu z mnoha řemesel. „Abychom dokázali dělníkům vysvětlit různé postupy a byli pevní ve svých rozhodnutích, museli jsme získat reálnou zkušenost a naučit se třeba ručně provádět vápenné omítky,“ dává jeden příklad za všechny architekt.

Průběh rekonstrukce ovlivnil nejen úpadek tradičního řemesla, ale také covidová krize a omezené finance. K rodinnému stříbru přesto po celou dobu přistupovali striktně jako památkáři a dokázali, že pečlivá obnova přináší obrovskou hodnotu, aniž by nutně byla nákladnější.

Některé limity jsou ale předností. „Rekonstruovaný dům nepotřebuje vypadat jako nový. Jistá ošoupanost je jeho kvalitou. Dům má specifickou vůni, zdi ani podlahy nejsou rovné, velká míra materiálů je recyklovaných,“ vyjmenovává Jeník. To ale neznamená kompromis v komfortu. Pod staletými dlažbami se skrývá podlahové topení, za křivými omítkami současné instalace.

Znovuvyužití materiálů bylo etickou i ekonomickou volbou, ale také dobrodružstvím a zábavou. Pro někoho nechtěný odpad, pro Jeníka a Báru krásné, řemeslně perfektní výrobky s patinou času. „Shnilý strop nahradily staré ručně tesané trámy ze zbouraného domu ve Vrbovci. Kamenné dlažby z červeného mramoru jsme vlastnoručně tahali z demoličního kontejneru a po malých dávkách převáželi osobákem ze Znojma do Žatce. Obklady jsme vyměnili za basu plzní. Celý dvorek je dlážděný věčnou šatovskou dlažbou, která byla sto let uskladněná ve stodole v Kravsku, aby se nyní použila v Žatci,“ popisuje Jeník.

Velkým tématem se staly podlahy v patře. Masivní fošny přibíjené ještě kovanými hřeby jsou za staletí ohlazené do lesku a někde suky vystupují i o centimetry nad okolní úroveň. Kromě toho, že jsou nerovné, jsou i dramaticky hrbolaté. „Největší zážitek je bosky po nich přecházet a nechat věkovitý materiál působit na chodidla. Podlahy jsme vlastnoručně přebrousili a nanesli na ně novou vrstvu, kterou bude možné ošlapat. Na každou podlahu jsme lněnými barvami namalovali nový ‚koberec‘, který bude časem mizet.“

Z domu se tak podařilo zachovat maximum původních prvků. Někdy je totiž podle architektů lepší do věcí příliš nezasahovat – zvlášť když stále fungují. S rekonstrukcemi historických objektů má jejich studio ORA bohatou zkušenost. Jejich dosavadní projekty jako Dům v ruině, Masná 130 nebo Štajnhaus se objevují ve výběru nejlepších evropských destinací v prestižních světových magazínech.

Důraz na detail, řemeslo a kontext místa se promítá i v nově vzniklém výčepu v přízemí domu. Ke spolupráci oslovili Jakuba Veselého z Žatce, mistra sládka a zakladatele létajícího pivovaru Falkon. Na čepu bude samozřejmě i žatecké pivo. „Věhlas Žatce je založený na chmelu a pivu. Ostatně i proto se město dostalo na seznam dědictví UNESCO. Přišlo nám tak příznačné jít právě tímhle směrem a nabídnout pivo té nejvyšší kvality. Co víc člověk potřebuje než pivo a peřinu, když je na cestách?“