Na rozdíl od newyorského Flushing Meadows, který připomíná rockový festival, a pařížského Roland Garros, který má v sobě literární melancholii, Wimbledon je jiný. Klidný. Pevný. Přesný. Jako kdyby si každý moment oblékl bílý oblek a rozhodl se mlčet místo toho, aby křičel.
Turnaj se hraje od roku 1877 pořád na stejném místě – v All England Lawn Tennis and Croquet Clubu v jihozápadním Londýně. Tráva tu není jen povrch, je to systém. Každé ráno se seká na osm milimetrů. Každý den se zalévá, hlídá a chrání. I její opotřebení má svá pravidla. Tráva klouže. Je nepředvídatelná. Vynucuje si disciplínu. Nepodporuje sílu, ale intuici. Tenis na ní není o útoku, ale o schopnosti číst pohyb. A i diváci se musí přizpůsobit. Přijdete pozdě? Počkáte. Výpadek soustředění? Vaše škoda. Wimbledon se neohlíží. Wimbledon trvá.