Její práce navazuje na tradici tzv. reduktivních tendencí v umění, zároveň si však zachovává silný důraz na gesto a fyzickou práci ruky. Opakování jednotlivých úkonů není pouze technickým postupem, ale stává se součástí významové roviny díla. Každá realizace vzniká jako záznam soustředěného procesu, v němž se materiál postupně stává nositelem zkušenosti. Machýčková tak rozvíjí způsob uvažování o obrazu, který nespočívá v reprezentaci skutečnosti, ale v její přímé materiální artikulaci.
Mezi autory, kteří dokázali z papíru vytvořit svébytné sochařské médium, zaujímá výjimečné místo. V centru jejího zájmu stojí materiál jako prostředek poznávání prostoru, času i samotného procesu vzniku díla. Nejčastěji pracuje s papírem, do něhož zasahuje řezáním, perforací a vrstvením a původně plochý materiál mění ve strukturu, která reaguje na světlo, pohyb diváka i okolní prostředí. Výtvarnice Renata Machýčková v našem pravidelném Q&A odpovídá na to, co jí přináší největší radost a jakou činností si dokáže dokonale vyčistit hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Zrovna procházím vetešnickým obdobím. Přidala jsem se do facebookové skupiny, kde si lidé předávají nebo nabízejí věci, které už nepotřebují. Před pár dny jsem tam objevila starý lustr s růžovými skleněnými ověsy. Pravděpodobně nemá žádnou zvláštní hodnotu a nejspíš ho ani nikdy nepověsím, ale nějakým způsobem souzní s mými nejnovějšími figurálními obrazy. V tu chvíli bylo jasné, že ho potřebuji. Kvůli podobným nálezům jsem schopná strávit i několik hodin na cestě. Je v tom něco z lovu, náhody i sběratelské vášně, což pro mě představuje zvláštní kombinaci vzrušení a odpočinku. Velkou radost mi v poslední době udělaly také výměny děl s jinými umělci. Do své sbírky jsem tak získala práce abstraktního malíře Stefana Casatiho nebo Zuzany Pernicové, se kterou jsem nedávno vystavovala v Liberci. Právě taková setkání a sdílení mezi autory považuji za jednu z nejcennějších součástí uměleckého života.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte vařit?
Vaření je jedna z věcí, na kterých bych ráda zapracovala. Ačkoli vařím denně pro své děti, nepovažuji se za nijak zvlášť zdatnou kuchařku. Moc ráda si vyhledávám recepty a knihy o vaření, ale téměř vždy moje pokusy ztroskotají ve chvíli, kdy je v postupu potřeba více než pět ingrediencí. Každopádně moc ráda hostím a několik jednoduchých antipasti (předkrmů) nebo zeleninových příloh pro své hosty určitě zvládnu. V poslední době jsem si oblíbila gratinovaný fenykl.
3 / Co vám přináší klid v duši?
Klid v duši je pro mě těžce nabytá vzácnost. Jako umělkyně často prožívám vnitřní tenzi a zastavit myšlenky uprostřed běžného dne je pro mě o to náročnější. Nejlépe je mi v ateliéru, kde mám své zázemí a ticho. O víkendech pak s rodinou většinou vyrážíme na „zklidňovací“ výlety do hor. Máme několik oblíbených míst, kam se pravidelně vracíme a sníme.
“Nejlépe je mi v ateliéru, kde mám své zázemí a ticho.”
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojila a baví vás?
V poslední době začínám mít i zahradnické zájmy. Sázení kytek je pro mě momentálně nejlepší terapií. Těším se, až najdeme vysněné místo se zahradou mimo město, kde se budu moct pořádně pěstitelsky realizovat.
5 / Který nedávno shlédnutý film doporučujete na tento víkend?
Momentálně jsem v polovině druhé série seriálu Kaštánek, který mi doporučil manžel. Jinak se přiznám, že seriály téměř nesleduju. Většina z nich mě přestane bavit hned na začátku. Poslední takzvanou guilty pleasure pro mě byl romantický seriál Bridgertonovi a navazující minisérie Královna Šarlota: Příběh Bridgertonových. Je to ten typ „braku“, u kterého se člověk sám před sebou trochu stydí, ale zároveň je z něj nadšený a je schopný zhltnout všechny epizody najednou.
