Proslavila se zejména svými tavenými skleněnými plastikami, které se vyznačují výraznou dynamikou, intenzivní barevností a organickými formami. Její plastiky jsou známé vrstvením skleněné hmoty, což jim dodává hloubku a dojem pohybu. Skleněné objekty Vladimíry Klumpar často využívají jasné, dominantní barvy a působí mimořádně životně. I v kontemplativnějších podobách si zachovávají vnitřní energii, jsou obrazem zachyceného okamžiku, neopakovatelné momentky, mrknutí oka. Jsou prodchnuté chvěním, neklidem, vibrací – způsobem komunikace, který je vlastní jak zemi, tak člověku. Právě tato schopnost vdechnout sklu život, pohyb a emoci činí z Vladimíry Klumpar jednu z nejvýraznějších osobností své generace. Se sklem totiž nezachází jako s pouhým materiálem, ale jako s jedinečným přírodním úkazem – pátým elementem. Její díla jsou součástí mnoha prestižních sbírek a byla prezentována na významných výstavách po celém světě.
Její tvorba osciluje mezi abstrakcí a organickými formami. Je považována za jednu z předních představitelek současného českého ateliérového skla, které je celosvětově uznávané jako specifický umělecký směr spojující design, sochařství a řemeslo. Sklářská výtvarnice Vladimíra Klumpar-Pavlík v našem pravidelném Q&A odpovídá, co jí přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1.
Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Dostala jsem od kamarádky mýdlo v krásné plechové krabičce. Sedělo nás víc kolem stolu a okamžitě jsme vzpomínaly na to, jak jsme se dříve z každé takové krabičky od čaje nebo mýdla radovaly. Byl to hotový poklad. Nejenom krabičky, ale i igelitové tašky. Její dcera se s údivem zeptala, jestli jsme už tenkrát recyklovaly plasty.
2.
Jaké nejzajímavější jídlo umíte vařit?
Vařím ráda a všude. Mám kuchyně v několika zemích a rozdílných kulturách. Záleží na tom, kde zrovna jsem a jaká je sezóna. Vše začíná na tržnici a podle toho se rozhodnu, co budu vařit. Hodně rozmanité to je v Mexiku, kam jezdím na stejná místa přes třicet let, a stále je co objevovat. Nedávno jsem si koupila kuchařku od Abra Berens, která se jmenuje Grist. Překvapuje mě neuvěřitelné množství variací na to, jak používat luštěniny. A ta mě teď baví.
“Ponořím ruce do hlíny a v tom okamžiku jsem spojená s přírodou, s rostlinami.”
3.
Co vám přináší klid v duši?
Hlína. Když v ateliéru začnu modelovat s hlínou, za chvíli na všechno zapomenu. To samé se mně stane na zahradě. Je to pro mě „nebezpečné území“, kde se ztrácím. Ponořím ruce do hlíny a v tom okamžiku jsem spojená s přírodou, s rostlinami. Jednak je to pro mě nekonečná inspirace v mojí práci – pozorovat tvary semínek, stavbu rostlin, barvy. Později výsledek této činnosti ocením zase zpět v kuchyni a u stolu s rodinou nebo přáteli.
4.
Jakou činnost jste si nedávno osvojila a baví vás?
Kamarádi a rodina tvrdí, že jsem workoholik. Tak já si v poslední době docela dobře osvojuji umění nic nedělat. Je to radost – jen tak se dívat do mraků a čekat, až se rozplynou.
5.
Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
V báječném klubovém kině Androvna na Malé Skále jsem nedávno viděla film Ptáče od britské režisérky Andrey Arnold. Je to intenzivní film, který nás zcela rozdělil na ty, co byli nadšení, a ty, co říkali, že se nemohli dočkat konce. Ještě další den jsme o tom filmu diskutovali – a to je dobré znamení. Také jsem na Netflixu objevila starý film Snídaně u Tiffanyho s Audrey Hepburn. To bylo pohlazení na duši.
Vladimíru můžete sledovat zde