Za více než patnáct let v oboru se Veronika stala průvodkyní pro ty, kteří chtějí, aby jejich vizuální identita mluvila jasně, sebevědomě a s citem. Pod hlavičkou designového studia Brandstylist učí Veronika firmy i tvůrce, že dobrý design nezačíná u barvy, ale u pochopení, a že značka může být stejně živá jako její zakladatel.
Značkám dává duši a tvar. V jejím pojetí brand není logo, ale příběh, který značka vypráví, tón, kterým mluví, a dojem, který po sobě zanechává. Má cit pro detail i odvahu experimentovat, spojuje minimalismus s charakterem a estetiku s autenticitou. Veronika Adamcová v našem pravidelném Q&A odpovídá, co jí přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
V poslední době jsem si pořídila hned několik nezbytností, které mě opravdu těší. Jednou z nich je velká kabelka od mé oblíbené značky Luciela Taschen, která stylově pojme vše potřebné k práci včetně počítače. Určitě se do ní vejde i nádherný stříbrný diář Future is in your hands (literally) od Pavlíny Louženské a Papelote. Radost mi dělá výtisk knihy Holky to chtěj taky od Anety Martinek – tématicky, ale také proto, že obálku jsme připravily v našem studiu. A asi nejvíc ze všeho mě těší úplně první drop BST. merche ve spolupráci s designérkou a ilustrátorkou Evou Rampich, která pro nás vymyslela originálního maskota – žížalu. Trička, samolepky, pohledy, seedbomby a šňůrky na mobil od Segrasegra nejsou na prodej, máme je jako pozornost přichystané pro klienty, tým a přátele studia.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Vařím spíš jednodušší pokrmy, děti milují těstoviny a naším jídlem poslední záchrany, když se vracíme z víkendu nebo v týdnu nestihneme nakoupit, jsou špagety carbonara. Suroviny na ně máme v lednici vždy. Vynikající svíčkovou nebo třeba domácí chléb u nás připravuje manžel. Ráda ale stoluji s rodinou i přáteli a starám se o to, abychom to měli hezké a pohodové. Body tedy většinou naženu za estetický dojem a atmosféru.
3 / Co vám přináší klid v duši?
Jednoznačně harmonické prostředí asi v jakémkoli smyslu slova. Zklidním se, když mě nic neruší – prakticky, esteticky, zvukově ani emocionálně. Patřím mezi vysoce citlivé jedince, což mi v práci pomáhá, odvrácenou stranou ale je, že se rychle přetížím v prostředí hutném na podněty. Velmi rychle taky vycítím nepohodu z ostatních lidí. Klid mi přináší výlety do přírody, zahrada a ticho, ale také neokázale krásná místa, dobrá architektura a design, výlety s přáteli.
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojila a baví vás?
Předloni jsme dostali k Vánocům klavír, takže jsme se na něj celá rodina začali učit. Osvojit si v dospělém věku hru na nástroj, navíc tak složitý, je opravdu výzva. V dětství jsem chodila do hudebky na flétnu a později jsem hrála na dudy, mám tedy srovnání. Je to zajímavá a mnohovrstevnatá zkušenost. Baví mě, že se to neodehrává jen v hlavě, nedá se to moc uspěchat a působí to blahodárně na duši. Myslím, že hudba může leckomu prospět, ráda bych všem doporučila, ať se toho nebojí v jakémkoli věku.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend
Ze seriálů mě bavila temně humorná a vizuálně propracovaná Wednesday. Z jiného soudku pak citlivý a přitom často vtipný pohled na ženský život, který nabízí norský seriál Pørni. A do třetice vybírám Exit. Vhled do světa norské finanční elity a jejího morálního rozkladu, inspirovaný skutečnými zážitky extrémně bohatých investorů a jejich blízkých. Z filmů pro mě byl příjemným překvapením působivě zpracovaný dokument Libuše Jarcovjaková: Ještě nejsem, kým chci být.
Veroniku můžete sledovat zde