Páteční pětka / Fotograf Vladimír KIVA Novotný ve víkendovém dotazníku

Fotografie balancují mezi obrazem určeným ke smyslovému vnímání a vizuálně nedopsanou, procesní realitou. Ve své tvorbě využívá technologie a metody, které zdůrazňují tuto infinitivnost, například vrstvené snímky z camery obscury s dlouhou expozicí. Jeho práce stojí na hranici mezi módou, designem, architekturou, občas abstrakcí. Podílel se například na vzniku knihy Elektrické podniky studia TAK architects, která patří k pozoruhodným publikacím o současné české architektuře. Letos fotografoval projekt BAM Brno. Novotného práce se vyznačuje estetickou přesností, atmosférickou hloubkou a schopností přetavit architektonickou realitu v emocionální obraz, který působí stejně silně v galerii jako v odborné publikaci.

1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?

Měl bych hned dva. První je z mé profese, a to analogový fotoaparát Hasselblad Xpan, taková technická hračka, která umí fotit panoramatické formáty na klasický kinofilm. Využívám ji hlavně ve své volné tvorbě, ale chystáme se ji vyzkoušet i na fashion focení. Druhý kousek je z úplně jiného světa. Designový kávovar Moccamaster KBG Select na překapávanou kávu, který jsem dostal od kamaráda k narozeninám na chatu. Paradoxně ale nakonec našel větší využití ve studiu, kde si teď děláme kávu ve dvou stylech. Na espresso mám raději klasiku po italsku, ale u filtru mě baví ovocnější chutě, které jsou svěžejší a překvapivější.

2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?

Kamarádi by se asi zasmáli, kdybych zase zmínil žluté kari. Ale je pravda, že když už vařím a chci to vzít jiným směrem, sahám po receptech kuchaře Yotama Ottolenghiho. Jeho pojetí moderní blízkovýchodní kuchyně a schopnost propojit chutě několika kultur je pro mě jistota, že výsledek bude fungovat. Na druhé straně mě fascinuje italská kuchyně. Jen pár kvalitních surovin, jednoduchost, ale naprostý genius loci talíře. A když se nechci motat u plotny a radši to nechám na profících, za Moravu rozhodně zmíním Essens ve Valticích, a na letní pohodu Panelku v Lulči. V Praze mě teď mile překvapilo bistro Matilda na Letné, nenápadné místo s parádní energií i chutí.

• Vladimír je již několik let autorem vizuální identity gastronimického festivalu Gourmet Brno, kde propojuje gastronomii s fotografií plnou surrealismu. Jeho obrazy posouvají vizuální styl festivalu za hranice očekávání, vytvářejí silnou atmosféru a nechávají diváka vnímat kulinářský zážitek i jako podnět k vizuální fantazii.

3 / Co vám přináší klid v duši?

Být v krajině. To je pro mě katalyzátor, který mě dokáže odpojit od všeho, co se kolem děje, od každodenní hektiky. Nejlepší je, když se podaří vyrazit alespoň na týden. Vlastně úplně nejvíc mám rád chvíle, kdy jsem jen pod stanem. Ten určitý diskomfort a oproštění se od všeho přebytečného, kdy člověk nese jen pár věcí na zádech, je naprosto očistný. Jen jsem zjistil, že to chvíli trvá. Potřebuji být takto v krajině alespoň několik dní, než se opravdu zklidním.

• Výstup k majestátnímu ledovci South Inylchek v pohoří Ťan-šan byl pro Vladimíra nejen fotografickou výzvou, ale i chvílí hlubokého zklidnění. Jeden z nejdelších nepolárních ledovců světa ho uchvátil svou divokou krásou, monumentalitou a tichou silou. Pobyt v této krajině mu umožnil na chvíli se odpojit od každodenního shonu a vnímat čistou podstatu přírody tváří v tvář nekonečným ledovým masám.

4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?

To je zajímavá otázka. Nutí mě se zamýšlet nad mou prací, volným časem a koníčky, a uvědomil jsem si, že fotografování je tak prostoupené mým životem, že kromě sportu vyplňuje většinu mého volného času. Napadlo mě tedy něco kolem fotografie – vyvolávání černobílých filmů, kterému jsem se léta nevěnoval. Musel jsem si celé znovu osahat a připomenout každý krok. Je to pro mě jako cestování časem; nese to s sebou pocity, které jsem prožíval, když jsem začínal s fotografií. Všechno bylo tehdy nové, a stejně intenzivní je to i dnes, když materiál vyvstává pod rukama. Má to nádhernou energii.

• V těchto dnech připravuje skupinovou výstavu Radost a skrýš v Českém centru v Paříži  a současně vydání nové knihy. Publikace Pozorování změny shrnuje období přibližně pěti let od zahájení cyklu Gradient. V rámci něj se rozhodl zachycovat krajinu, což pro něj znamenalo významný krok, zároveň však návrat k tématům a obrazovosti, které používal na začátku své fotografické cesty. Současně se ve své tvorbě vrací k čistému, surovému přístupu k fotografii, tzv. straight photography, který klade důraz na autenticitu okamžiku a materiálu. / Více informací zde

5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?

Momentálně mám rozkoukaný film Poslední tanec s Pamelou Anderson v hlavní roli a prvních několik minut mě naprosto dostalo. Taková divoká karta za mě. Obecně mi je ale blízká americká kinematografie, která není prvoplánová a nese prvky nezávislého filmu. Hned mě napadají třeba Malá Miss Sunshine (asi i díky té Pamele, kde cítím určitou paralelu) nebo Tři billboardy kousek za Ebbingem. Hodně mě baví filmy Wese Andersona, jeho dynamika a obrazovost jsou pro mě inspirativní. Co se seriálů týče, vybral bych dva. První je Velký lov, který trochu ztrácí rytmus dramaturgií ke konci, ale stále stojí za zhlédnutí díky skvělému výkonu Al Pacina. Druhý je Slow Horses, kde exceluje Gary Oldman. Oba seriály ukazují, jak dokáže herecký projev a styl režie dodat příběhu sílu i hloubku.

Vladimíra můžete sledovat zde