Původně studovala v Amsterdamu ekonomii, poté přes produktový design následně zakotvila na FUD v ateliéru Sklo. Dnes jsou pro její tvorbu signifikantní židle z použitých tenisáků nebo ze sutě nalezené po chátrajících budovách v Ústí nad Labem. Právě tento přístup z ní dělá výraznou tvůrkyni současnosti. Citlivě reaguje na environmentální témata, vrací materiálům ztracenou hodnotu a ukazuje, že design může být nástrojem obnovy, nikoli pouze produkce. Na příští rok chystá otevření sklářského studia Happimess, které nabídne široké veřejnosti i workshop práce s kahanem. Svým projektem navazuje na sklářské řemeslo, jež v Česku postupně mizí, a zároveň ho zpřístupňuje nové generaci.
Design v jejím pojetí představuje způsob myšlení, který přesahuje samotné objekty. Promlouvá jazykem, jenž dokáže vyprávět příběhy i beze slov, a zároveň funguje jako citlivý filtr, skrze který zkoumá svět a znovu jej skládá do tvarů s emocionální ozvěnou. Designérka Sára Drobíková v našem pravidelném Q&A odpovídá, co jí přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Nejvíce mě potěší ručně vyráběné, ideálně one-off výrobky. Mám štěstí, že jsem obklopená mnoha kreativními a crafty lidmi, takže najít takové produkty je snadné. Nedávno mi kamarádka Liza Kuzmenko upletla kombo kapuco-čepice se šálou. Je modrá, má vlnité volánky na okrajích a hodně dlouhou šálu. Takovou bych v normálním obchodě nesehnala, a navíc mi dovolila mluvit i do samotného návrhu, což mě velmi těší.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Miluji zkoušet nové recepty a často nahrazuji suroviny něčím, co v receptu vůbec není. Mám talent vytvořit skvělé nové jídlo jednou a už ho nikdy nezopakovat, protože si nezapamatuji, jak jsem ho dělala. Ať už jsou to japonské fluffy palačinky, nebo rizoto s houbami. Jednou jsem udělala výborný pečený květák obalený v lilkové pastě, protože jsem doma neměla tahini, které bylo v receptu. Kupodivu to dopadlo skvěle. Zároveň v tomto přístupu vnímám kouzlo jedinečnosti a nezopakovatelnosti a vždy díky tomu poznávám něco nového.
“Hledám na světě pozitivní věci, poslouchám svou intuici, negativní myšlenky se snažím nahrazovat vděčností a na nespokojené lidi radši nereaguji...”
3 / Co vám přináší klid v duši?
K optimálnímu prožívání života velmi filtruji, co a koho si pouštím k sobě. Hledám na světě pozitivní věci, poslouchám svou intuici, negativní myšlenky se snažím nahrazovat vděčností a na nespokojené lidi radši nereaguji. Tento způsob mi pomáhá mít kontrolu nad svou energií, emocemi a štěstím. Pro fyzickou pohodu potřebuji střídat dynamické a klidné aktivity. Srdeční BPM si zvedám posilováním v gymu, běháním nebo lezením, a zklidňuji ho naopak pobytem v lese. Velmi mě také nabíjí voda, ať už je to moře, nebo krásné české lomy.
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojila a baví vás?
Nedávno jsem dokončila studium skla v ateliéru Marcela Mochala na FUDu. Sklo mě fascinuje a už v průběhu studia jsem věděla, že chci rozjet nějaký vlastní projekt. S kamarádkou Dariou Kolodinou jsme začaly zkoušet novou techniku, zpracování skla nad kahanem. Ihned nás to chytlo a řekly jsme si, že toto tradiční řemeslo chceme předávat dál. Proto za pár měsíců otevíráme první workshopový space pro veřejnost na Praze 2 s názvem Happimess a doufáme, že se nám podaří více propojit veřejnost se sklářskou tradicí.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Ocením filmy, které mě překvapí. Ať už set designem a silným vizuálním zpracováním, nebo quirky postavami, které jsou nepředvídatelné a neschovávají svou divnost. V kinematografii mě baví výrazná barevnost, netradiční kompozice, zvláštní a někdy těžko pochopitelné chování lidí a samozřejmě dobrá hudba. Mezi takové filmy patří surrealistický snímek Alejandra Jodorowského Svatá hora z roku 1973, Chudáčci s Emmou Stone od Yorgose Lanthimose nebo třeba loňský český film Amerikánka od Viktora Tauše.
