Ve svých projektech pracuje s klidnou estetikou, promyšlenou ergonomií a důrazem na atmosféru prostoru, kde se design nestává dominantou, ale přirozenou součástí života. Typická je pro něj práce s autentickými materiály, jednoduchostí a řešeními, která propojují současný design s respektem k prostředí i lidem, kteří jej používají.
Patří k designérům, kteří dokážou propojit produktový a interiérový design do jednoho promyšleného celku, kde každý detail má své místo i důvod. Jeho jedinečnost spočívá v schopnosti pracovat s prostorem i objektem zároveň, takže interiér, nábytek i drobné prvky vznikají jako přirozeně propojený systém. V jeho návrzích je patrná snaha o dlouhodobou funkčnost, klidnou estetiku a řešení, která obstojí i po letech používání. Designér Matúš Opálka v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti a jakou činností si dokáže dokonale vyčistit hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Bude to můj nový vysavač Dyson. Spolu s ním přišlo i nenápadné zjištění, že mě pořádek baví víc, než bych si byl ochotný přiznat. Chodit po bytě s laserem a lovit drobné nečistoty je pro mě svým způsobem druh gamingu. Takový domácí Pac-Man, který na mě má překvapivě uklidňující účinek.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Musím se přiznat, že vaření není moje silná stránka. Preferuji jednoduchou a rychlou přípravu jídel, která netrvá déle než patnáct minut. Při delším vaření u mě nadšení i chuť postupně vyprchají. Výjimkou jsou ale chvíle, kdy vařím pro přátele. Vždy, když máme možnost, rádi se navštěvujeme a připravujeme společné večeře. Je to takový náš malý rituál sounáležitosti. Když přijde řada na mě, spolu se sestrou Kristínou rádi připravujeme brynzové halušky, které jsou naší srdcovkou. Naším esem v rukávu jsou pak suroviny od našeho táty farmáře. Ten vyrábí vlastní produkty od uzené slaniny až po oravské korbáče, kterým naši přátelé neumějí odolat.
“Vážím si chvílí, kdy se jako člověk mohu soustředit jen na cestu před sebou, okolí a myšlenky, které mají konečně prostor.”
3 / Co vám přináší klid v duši?
Pro mě má klid podobu chalupy v přírodě, času stráveného s blízkými kamarády a pohybu. Ideálně někde na horách, na dobrém výšlapu nebo na kole. Velmi rád vzpomínám na loňský cyklovýlet s partou kamarádů po trase Alpe Adria ze Salzburgu do Grada, během kterého jsme ujeli přibližně čtyři sta kilometrů z Alp až k Jadranu. Dny jsme trávili vychutnáváním jednoduchých radostí, jako jsou káva, skvělá pasta a pizza, koupání v řekách či moři a objevování místní architektury, krajiny i skrytých míst. Vážím si chvílí, kdy se jako člověk mohu soustředit jen na cestu před sebou, okolí a myšlenky, které mají konečně prostor.
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Momentálně je to běžkování. Rádi jezdíme do Jizerských hor. Baví mě na tom hlavně to, že stačí stoupnout do stopy a jet. Vnímat dech, tempo i zasněženou krajinu a ve sjezdech se samozřejmě soustředit hlavně na to, aby to člověk ustál bez zbytečné ztráty důstojnosti. Neodmyslitelnou součástí je skvělá kulajda za odměnu a večer příjemný pocit unavených nohou, sauna a jednoduché zjištění, že víc už ten den není potřeba.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Jednoznačně seriál Spalující rivalita. Doslova jsem ho zhltl během jednoho víkendu a zanechal ve mně stopu, která ještě dlouho doznívala. Příběh dvou hokejistů z heteronormativního prostředí, kde dominuje výkon, síla a potlačené emoce, citlivě otevírá téma identity, důvěry a vnitřního konfliktu. Ukazuje, jak náročné může být přiznat si pravdu a dovolit si zranitelnost bez studu. Je to příběh o odvaze být upřímný k sobě i k okolí a o tom, že citlivost není slabost, ale forma síly. A že zranitelnost může být jednou z nejsilnějších forem přitažlivosti.
