Hrubý pracuje především se sklem a litinou, materiály, které mají dlouhou tradici. Ale on je používá způsobem, který připomíná spíš experiment než klasické řemeslo. Ve svých objektech zkoumá hranici mezi designem a uměním. Všechno promyšlené, přesné, ale zároveň poetické. Jeho výrazné kolekce Half Vase nebo modulární Cube Cabinet stojí na pomezí funkcionality a volného umění. Můžete je používat, rozprávět s nimi, nebo je jen pozorovat a obdivovat. Ve všech případech obstojí. Od davu dalších mladých a nadějných ho odlišuje schopnost spojit v jednom díle technickou preciznost s až sochařskou citlivostí. V jeho tvorbě je přítomná jistá „architektonická inteligence“, tedy pevná konstrukce, modulárnost a vrstvení. Je to estetika, která se nedere dopředu efektem, ale hlubokým pochopením materiálu. To je dnes, v době rychlých trendů, nebývale cenné. I proto se objevuje na přehlídkách typu Designblok nebo Czech Design Week, kde je vnímán jako hlas nové generace, která nechce jen vyrábět hezké věci, ale hledá nový jazyk pro současný objekt. Filip Hrubý je důkazem, že český design má stále co nabídnout. A že skutečná kreativita nevzniká v hlučném přebíjení trendů, ale v tichém soustředění.
V generaci mladých českých designérů se občas objeví jméno, které nezapadne do šedé zóny nadějných talentů, ale ihned vystoupí z řady vlastním rukopisem. On je přesně ten případ. Student UMPRUM, který dokáže z tradičních materiálů vytvořit objekty, jež působí současně křehce i pevně, minimalisticky i monumentálně. Jeho práce je v něčem až archeologická. Jako by zkoumal podstatu materiálu a nechával ho promluvit způsobem, který si nediktuje trendy, ale vlastní estetickou logiku. Designér Filip Hrubý našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Nedávno jsem měl radost z nové barevné varianty své vázy Halv. Udělal jsem ji v modré barvě speciálně na výstavu v Nookar Studio. Ta kombinace modrá v modré mě skutečně baví. Je jednoduchá, ale hodně výrazná. Další velkou radost mi udělaly i moje nedávné narozeniny. Dostal jsem křeslo odkamaráda a designéra Filipa Krampla. Musím říct, že nejvíc ho ocenila naše fenka Meda. Koukněte, jak spokojeně na něm odpočívá.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Upřímně, vařím spíš jednodušší věci a ne úplně často. Když už se do toho pustím, baví mě zajít si na trhy pro čerstvou zeleninu. Naprosto zbožňuji bílou cibuli. Většinou si najdu jeden recept, který pak ho vařím stále dokola, dokud nejsem úplně spokojený. Nedávno to bylo risotto a noky se špenátem, karamelizovaným česnekem a ricottou. Ty mě skutečně bavily, jednoduché a přitom strašně dobré.
3 / Co vám přináší klid v duši?
Rád cestuju a nesmírně mě baví dívat se na architekturu. Nedávno jsem byl v Itálii, na ostrově Capri, a jeden den jsem se vypravil podívat na dům Casa Malaparte od Curzia Malaparteho. Ten dům mě fascinoval už několik let. Dokonce jsem ho měl v rešerši ke klauzuře, kde jsem navrhoval skleněné schody. Možnost vidět ho konečně na vlastní oči byla pro mě opravdu silný zážitek.
“...je skvělé, když člověk hned vidí výsledek.”
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Nedávno jsem si úplně neplánovaně osvojil jednu novou „dovednost“. Spolu s Annou Martinkovou, Ivanem Pokorným a Johanem Pertlem zakládáme na Strahově novou sklářskou dílnu. Moje poslední týdny se tak nesly hlavně ve znamení natírání 300 m² podlahy, bourání a všeho, co se kolem toho nevyhnutelně nabalí. Překvapivě mě to docela bavilo a navíc je skvělé, když člověk hned vidí výsledek.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
A zase jsme u domu La Casa Malaparte! Kamarád fotograf František Svatoš mi doporučil jeden starší francouzský film Pohrdání, ve kterém hraje tento dům opravdu významnou roli, a rozhodně stojí za zhlédnutí. Takže kdybych měl doporučit něco na víkend, asi by to byl právě tenhle film.
Filipa můžete sledovat zde