Se společností Konsepti od konce devadesátých let přivádí do Česka přední světové značky, stál také u zrodu Designbloku. V rozhovoru pro Selected se vrací k významným designérským jménům, a také k tomu, jak se za tři desetiletí proměnil jeho vlastní pohled na design.
1 / 7
David Řezníček platí za jednu z klíčových postav světa designu u nás. Se svou ženou Lucií spoluzaložil společnost Konsepti, pod jejíž hlavičkou již v devadesátých letech začal představovat Čechům slavné designérské značky, pořádal také první ročník renomované události Designblok. Kdy poprvé pochopil sílu dobrého designu, jak se měnil v běhu času jeho vkus a které objekty pro něj mají skutečný význam?
Pamatujete si první kus nábytku nebo objekt, který vás silně zasáhl?
Moje první silná vzpomínka se váže někdy k roku 1977, kdy si můj o šest let starší bratr podle zahraničního časopisu vyrobil sedáky z polystyrenu. Daly se různě spojovat a skládat do zajímavých tvarů a mě tenkrát fascinovalo, jak může jednoduchý nápad proměnit způsob používání věcí. Později pro mě byla velkým zážitkem také první návštěva Vitra Design Museum.
Jak se za těch třicet let proměnil váš vlastní vkus? Co byste si tehdy bez váhání pořídil a dnes byste si to domů už nikdy nepřinesl?
Určitě se výrazně proměnil. Vkus podle mě odráží naše zkušenosti, emoce, životní etapy, přátelství i komunikaci s ostatními lidmi. S určitou nostalgií i rozpaky dnes vzpomínám například na náš první dům za Prahou. Ten už bych si dnes pravděpodobně nepostavil. Zároveň jsme v něm ale prožili krásné období a několik šťastných let dětství našich synů.
Myslíte si, že se dá dobrému vkusu naučit?
Myslím, že do značné míry ano. Naučit se kvalitu vnímat a rozpoznávat je však pořád snazší než ji sám vytvářet. Po mnoha letech praxe už dokážu rozeznat dobrý design a dát dílčí doporučení, nikdy bych si ale netroufl stavět se do role designéra nebo architekta.
Když si vybavíte velké designéry, které jste osobně poznal, kdo vás nejvíc překvapil jako člověk?
Stejně jako v jiných oborech, i ve světě designu se u výrazných osobností občas setkáte s určitým egem. Často je to ale spíš přirozená ochrana. Tlak, očekávání a pozornost, které jsou s jejich prací spojené, jsou obrovské. Osobně jsem si vždy nejvíc užíval chvíle se skromnějšími introverty, jako jsou Ron Arad, Jasper Morrison nebo Giulio Cappellini. Velmi mě překvapovalo, že právě oni často vyjadřovali respekt a obdiv nám, a to za odvahu a práci, kterou jsme věnovali prosazování jejich tvorby.
“Teprve čas ukáže, zda se z designového kusu skutečně stane ikona...”
Co musí mít dobrý design, aby vás ještě dnes dokázal překvapit nebo nadchnout?
Ty základní parametry podle mě zůstávají stále stejné. Dobrý design by měl přinášet něco originálního, ať už je to tvar, materiál, technologie nebo samotná myšlenka. Měl by být odvážný, inovativní a jedinečný, ale zároveň pokorný a nadčasový. A samozřejmě musí být uživatelsky přívětivý, komfortní, funkční a dnes také udržitelný. Teprve čas ale ukáže, zda se z něj skutečně stane ikona.
Když vybíráte nové kolekce do portfolia Konsepti, existuje okamžik, kdy si řeknete: ano, tohle architekti a investoři u nás ocení?
Takový okamžik jsem zažil mnohokrát. Samozřejmě jsem se ale v některých případech i „spálil“. Někdy jsme se nemohli shodnout s mou ženou Lucií, jindy zase s kolegy. Každý máme vlastní vnímání a cit. Zkušenost mi dnes možná pomáhá rychleji rozpoznat, co fungovat nebude. Vždy jsme k výběru přistupovali s určitou kurátorskou odpovědností a bylo mi ctí, že někteří dodavatelé s námi předem konzultovali své záměry nebo prototypy.
Který objekt u vás doma má pro vás největší osobní význam?
Těch objektů je víc, ale když o tom přemýšlím, spojuje je především příběh jejich vzniku, cesta, která za nimi stojí, a často také osobní setkání s autorem. Je to podobné jako se sbíráním umění. Pokud mám být konkrétní, pro mě jsou to například naše jídelní židle .03 od Maartena van Severena, světla od Inga Maurera nebo outdoorový nábytek značky Extremis.
Máte doma něco, co by lidé ve vašem interiéru vůbec nečekali?
To si netroufám odhadnout. Kromě ryze osobních věcí, umění, dekorací a několika kousků z IKEA by to možná byly původní zachovalé části našeho domu z roku 1938. Ten dům trochu „klame tělem“, ale my ho milujeme. Neustále si užíváme jeho dispoziční řešení, některé detaily, původní prvky i výhled do parku. Myslím, že mu tehdy původní majitel pan Tuček společně s architektem Janem Zázvorkou věnovali mimořádnou péči a lásku.
Existuje kousek, o kterém si už roky říkáte, že si ho jednou pořídíte? Nebo si žádný designový wishlist nevedete?
Žádný seznam si nevedu a nemám ani konkrétní vysněný objekt. Každý den jsem v našem showroomu obklopen mimořádnými věcmi na ploše 1 200 m², takže už nemám potřebu je kolem sebe dál shromažďovat. Doma hledám především harmonii a klid. Spíš někdy neodolám umění. Přestal jsem také nosit domů různé designové kousky „na zkoušku“. Povedených věcí je obrovské množství a možná platí, že čím víc toho člověk ví, tím těžší je si vybrat. Postupem času si stále víc užívám pobyt v přírodě a hlavně setkávání s milými a zajímavými lidmi.