Jakub F. Hiermann / Parfém jako umělecké dílo

Jako parfumér jsem neodolal… četbě románu Parfém tomuto fascinujícímu příběhu o Grenouillovi, muži s neuvěřitelně citlivým čichem, jenž se žene za dokonalou vůní. Tento příběh skutečně rezonuje s tím, co já jako tvůrce vůní dokážu vnímat a vytvářet. Román nabízí silné ponaučení o tom, jak vůně ovlivňuje naše city a vnímání okolního světa. Grenouillova posedlost dokonalým parfémem mě inspirovala k zamyšlení nad tím, co z vůně dělá tak výjimečný prvek a jak moc dokáže parfém ovlivnit naše životy. Pro mě jako parfuméra je toto téma naprosto fascinující. Vůně může ovlivnit naše chování, emoce a dokonce i sexuální přitažlivost. To je důvod, proč je výběr správné vůně tak důležitý. 

Vůně je jako… magie v lahvičce, není to jen o směsi vonných látek, ale o tom, jak tyto látky spolu interagují, jak se navzájem doplňují a jak vytvářejí emocionální zážitek pro nositele. Abychom vytvořili kvalitní parfém, je třeba mít nejen vynikající smysl pro čich, ale také širokou znalost o vonných ingrediencích a jejich vlastnostech. Musíme umět rozpoznat různé tóny vůní, jako jsou květinové, ovocné, dřevité a mnoho dalších.

Parfumér musí mít… trpělivost a kreativitu. Tvůrčí proces při vytváření parfému může být časově náročný a vyžaduje následné testování a upravování složení vonných látek. Musíme mít také vynikající technické schopnosti, abychom mohli správně míchat vonné látky a vytvářet harmonické a vyvážené kompozice. Když všechny tyto faktory spojíme dohromady, můžeme vytvořit krásnou vůni, která vyjadřuje jedinečnost a osobnost nositele. Vytvoření vůně je jako vytvoření uměleckého díla – každý parfém je unikátní a má svůj vlastní příběh a charakter.

Osobností, kterou obdivuji… je Sir Nicholas Winton, britský bankéř, který v roce 1938 zorganizoval záchranu 669 dětí z Protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války. Winton si všiml, že situace židovských rodin se stává stále zoufalejší a že děti jsou v ohrožení života. Proto se rozhodl jednat a organizoval evakuaci dětí do Velké Británie. Sir Nicholas Winton je pro mě inspirací a připomíná mi, jak důležité je mít odvahu a jednat, když se ocitneme v situaci, kdy můžeme pomoci druhým. Jeho příběh ukazuje, že jediný člověk může učinit velký rozdíl v životech mnoha lidí.

Nejbizarnější jídlo, které jsem kdy jedl… je morče, které jsem okusil v Peru. Místní ho jedí sice moc rádi, ale pro mě to nebyl úplně gurmánský zážitek. 

Mou první vzpomínkou v životě je… že jsem se zeptal své mámy, kde se nachází Austrálie. Máma si ze mě dělala legraci, ukázala na jednu zeď a řekla „Tam za tou zdí!“ V té době jsem byl dost malý a nevěděl jsem, že to byla jen vtipná odpověď. Proto jsem si dlouho naivně myslel, že za zdí, na kterou ukázala, skutečně žijí klokani a koaly.

Jednou z nejdůležitějších věcí pro mě je… být pánem svého času a mít možnost si určit svůj pracovní harmonogram. To mi dává svobodu, abych se mohl plně věnovat své práci a využívat své schopnosti k dosažení nejlepších výsledků.