Je pevně přesvědčen, že pro masovou výrobu má smysl do věci vložit veškerou energii tehdy, kdy je skutečně potřebná a přináší reálnou hodnotu. Zároveň ale ví, že malé série nebo umělecké produkty, jako jsou šperky, zdobené kabelky nebo vázy, mají plné právo na existenci i v případě, že uspokojují spíše touhu než nutnost – přinášejí totiž jiný druh hodnoty, ať už estetickou, emocionální, nebo symbolickou. Tato pragmatická, přesto však otevřená vize jej vede k vytváření řešení, která jsou nejen estetická, ale hlavně smysluplná a plně funkční v širokém spektru aplikací.
Jako průmyslový a produktový designér přistupuje k tvorbě s detektivní zvědavostí. Než se pustí do formy, vždy prý pátrá po samotné užitečnosti a uživatelnosti daného produktu. Klíčová profesní otázka u něj zní: Proč to vlastně tvoříme? Je to potřeba, nebo jen přání? Designér Vasko Novosad v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1.
Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Místo neustálého honu za novinkami mi největší radost dělají produkty, které obstojí ve zkoušce času a s grácií „zrají“ spolu se svým majitelem. Nepořizuji si mnoho věcí, ale když už se pro něco rozhodnu, hledám v tom opravdovou hodnotu – takovou, která je opodstatněná kvalitním provedením, promyšleným účelem a oku lahodící estetikou. Právě tyto trvalé a spolehlivé předměty, které nám věrně slouží dlouhé roky, dokáží vnést do každodenního života tu pravou a hlubokou spokojenost.
Přesto, když se zamyslím nad něčím, co mi v poslední době doslova padlo do oka a rozzářilo mi den, jsou to suché, osobité větve vrby, tuším, že se jedná o Sachalinskou Sekku. Tyto větve jsou pro mě naproto fascinující – každá je unikátně pokroucená a plná divokosti, a nedokonalostí. I když v sobě nesou jistou živelnost, v klidném prostoru se jejich divokost zklidní a okolí naopak dodají hloubku a dynamiku. Je to dokonalý příklad rovnováhy, kde se protiklady doplňují a vytvářejí něco skutečně inspirativního. I když jsou to zdánlivě mrtvé větve, v novém kontextu ožívají a vyprávějí svůj tichý příběh, který neuvěřitelně obohacuje prostor kolem.
2.
Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Nejzajímavějším pro mě jídlem, které jsem kdy uvařil, jsou paradoxně zelné závitky plněné mletým masem. Jako dítě jsem vařené zelí vůbec nemusel a nikdy by mě nenapadlo, že je budu sám dělat. Proces přípravy je navíc docela zdlouhavý a nepříliš zábavný. Jenže jednoho dne mě prostě přepadla chuť zrovna na tenhle pokrm, jako bych ho jedl odjakživa. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Výsledek byl překvapivě obstojný. Bylo to takové malé osobní vítězství. Kdo ví, třeba příště vyzvu i mamku na kulinární souboj!
“Hrnčířina je proces, který v sobě skrývá jedinečnou sílu tvoření a transformace, kde se surová hmota pod rukama mění v něco smysluplného.”
3.
Co vám přináší klid v duši?
Pro mě je skutečný klid v duši vzácným zbožím, zvláště v aktuálním hektickém období. Ten nejlepší pocit nastává, když se všechno podaří a kolečka do sebe zapadají přesně tak, jak mají. Může to být v práci, v osobním životě, nebo prostě jen při sledování toho, jak věci bezchybně fungují. Je to takový ten pocit, kdy se svět na chvíli zastaví a vše je v naprosté harmonii.
Už je to bohužel dlouho, co jsem seděl za hrnčířským kruhem, ale vzpomínky na tenhle proces mi vždycky navodí pocit hlubokého uvolnění. Hrnčířina je pro mě synonymem pro klid v duši, a to nejen proto, že jsem ji studoval na střední škole, ale hlavně proto, že je to činnost vyžadující naprosté soustředění a zároveň je hluboce meditativní. Je to proces, který v sobě skrývá jedinečnou sílu tvoření a transformace, kde se surová hmota pod rukama mění v něco smysluplného, a právě tento okamžik proměny je pro mě ztělesněním vnitřního klidu.
4.
Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Nejde o jednu konkrétní činnost, ale o neustálé učení se „chodit“ životem. Každý den se snažím získávat nové poznatky a zkušenosti, což pro mě představuje nekončící proces osobního růstu a adaptace. Právě to neustálé samoobohacování, ať už jde o nový pohled, pochopení problému, nebo drobné zdokonalení rutiny, mě nesmírně baví a vnímám ho jako vylepšení sebe sama.
Jednou z dovedností, ke které se čas od času vracím, je práce v softwarovém rozhraní Grasshopper (plugin v Rhino 3D). Jeden z takových návratů našel své uplatnění při navrhování umělecky zaměřených skleněných uch na kabelky a náramků pro NANICHE a její kolekci Inspirality. Šlo spíše o výstavní produkty než o čistě funkční designové doplňky. Právě toto ukročení stranou od mé profese průmyslového designéra směrem k umění a novému řemeslu, jako je tavené sklo, bylo mimořádně příjemně obohacující. To propojení kreativity a technické zručnosti, kdy se s každým projektem učím nové možnosti a posouvám své hranice, mi přináší pocit pokroku a naplnění.
5.
Který nedávno shlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Víkend je ideální pro restart a odpočinek, a proto je nejlepší sáhnout po něčem nenáročném a příjemném, co člověka pohladí po duši a odvede myšlenky od pracovního týdne. Je skvělé si ho pořádně užít a zvolit si něco maximálně odlehčeného, co dovolí mysli volně bloudit a prostě se jen bavit. Musí to být čistá, ničím nerušená zábava, která vás nenechá přemýšlet o běžných starostech. Doporučil bych komediální seriál Silucon Valley o skupině programátorů, kteří se snaží uspět se svým startupem v konkurenčním světě techno průmyslu. Řekl bych, že to bude náš, s přítelkyní, jeden z nejoblíbenějších seriálů za poslední dobu. Sám si teď o víkendu pravděpodobně pustím Tucci v Itálii. Je to cestopisný a kulinářský pořad, kde Stanley Tucci cestuje po Itálii a objevuje místní kultury, kuchyně a historii regionů. Jsem na to docela zvědavý…
