Česká móda / Budoucnost je v kombinování, říká designér Jirka Hofbauer

Pár let zpátky mu jeden člověk z módní branže řekl: „Buduj si svůj archiv. To nejcennější, co můžeš mít, jsou střihy a vlastní nápady. Uchovávej si je, rozvíjej a pracuj s nimi.“ Tenkrát tomu ještě úplně nerozuměl. Dnes už ví, že kolega měl pravdu. Právě na schopnosti vracet se k vlastnímu archivu, znovu ho číst a proměňovat podle něj stojí velké módní domy. V této kolekci se proto Jirka Hofbauer vědomě vrací k některým svým střihům a nápadům, o kterých ví, že fungovaly a že si je klientky oblíbily.

Některé vrací téměř v původní podobě, jiné transformuje. Zachovává siluetu, ale mění materiál, konstrukci nebo způsob zpracování. „Je skvělé mít se k čemu vracet. A moment, kdy někdo řekne: ‚Tyhle šaty poznám, jsou od něj,‘ je pro mě vlastně to nejcennější.“ Do hry se vracejí taky materiály. Některé látky kdysi koupil a nepoužil, jiné už jednou zpracoval a nyní je nechává fungovat v úplně jiném kontextu.

První část kolekce ukázal Hofbauer letos v červnu. Samotný impuls ale přišel vloni, kdy musel řešit i jiné než profesní problémy. „Původně jsem chtěl kolekci uvést už loni. Jenže rok 2025 úplně veselý nebyl a v určitém momentu mě moje vlastní tělo začalo konfrontovat s tím, jak nedůsledně s ním vlastně zacházím. Některé věci člověk nemůže vymyslet dopředu. Musí je nejdřív prožít, aby jim potom mohl dát formu. A asi musíte zažít hnusný věci, abyste si vážili těch hezkých momentů.“

Po červnovém uvedení první části přichází kapsulová kolekce označená jako Epilog. „Jsem člověk, který má rád komplexnost a potřebuje věci nějakým způsobem uzavírat. Proto jsem měl potřebu vytvořit poslední kapitolu, v divadelním jazyce poslední dějství.“ Dovětek ke kolekci čítá nové modely, přepracované stylingy a novou řadu doplňků od tylového šátku s křišťálovou sponou přes dlouhé tylové rukavice a náhrdelník s vyměnitelnými barevnými stuhami až po kabelku z bílých flitrů.

Na pozadí kolekce stojí Čechovův Višňový sad. A to nikoli jako vizuální předloha, ale jako zamyšlení nad ztrátou jistot, proměnou doby a především toho, co zůstává nevysloveno. Raněvská se vrací z Paříže do Ruska, do prostoru, který pro ni znamená domov, aby zjistila, že právě tento domov už není možné zachránit. „Mnohem víc než samotný příběh mě zajímá všechno, co se v něm očividně neříká. Co přesně se stalo předtím? Proč Raněvská odešla do Paříže? Co tam zažila? A co všechno si nese z Paříže zpátky domů?“

Právě nejednoznačnost na Višňovém sadu Hofbauera fascinuje. Stejná situace může být komedií, tragédií i groteskou podle toho, kdo ji čte a v jakém okamžiku. „Když jste veselí, můžete v určité scéně najít komedii. Když jste smutní, najednou se stejná situace může proměnit v tragédii.“ Čechov je pro něj aktuální právě proto, že jeho hra přesahuje svou dobu. Je především o člověku.

Nejednoznačnost se promítá i do oděvu. Nová část kolekce se přibližuje jazyku delikátní lingerie, vrací se pyžamo z příjemného kepru zdobené krajkou a jednotlivé kusy oscilují mezi soukromým a veřejným. „Pyžamo je intimní věc, ale když ho uděláte z krásného materiálu a doplníte krajkou, najednou si dokážete představit, že v něm člověk může vyjít i ven.“

Se samotným tělem modelů Hofbauer pracuje podobně. Pevné konstrukce mu nejsou vlastní, siluetu raději definuje páskem. „Já moc nejsem fanoušek pevných forem. Pas nebo tvar šatů rád dodávám páskem.“ Volnost pro něj ale neznamená beztvarost. „Nechci tělo oděvem porazit ani přetvořit. Chci s ním spíš spolupracovat.“ Důležité jsou proto i materiály: satén, krajka, plátno a po delší době tyl. „Luxus mě zajímá spíš v kvalitě materiálu, v jeho pohybu, v doteku nebo v tom, jak reaguje na tělo.“

Jedním z jeho šesti pravidel, podle kterých vzniká každá kolekce, je kombinovatelnost. Právě ji Jirka považuje za nejdůležitější. „Když si koupím sako nebo kalhoty, neměl bych je umět vynést jen jedním způsobem.“ U této kolekce se znovu ukázalo, že princip funguje nejen uvnitř kolekce, ale napříč celou jeho tvorbou. „Můj rukopis se úplně nemění. A vlastně jsem za to rád.“ Nový oděv tak nemusí popírat ten předchozí. Může se k němu vracet, vrstvit se s ním a získávat nový význam.

Právě tady se ukazuje, co pro Hofbauera znamená nová kolekce. Nový styling může změnit způsob, jakým čteme existující oděv, stejně jako Epilog může projekt uzavřít a zároveň mu otevřít další možnosti. „Nechci věci příliš přesně definovat. Baví mě, když mohou fungovat více způsoby.“

A pokud je Epilog posledním dějstvím, není definitivní tečkou. Je návratem k tomu, co už bylo řečeno, a možností podívat se na to ještě jednou jinak. „Možná právě proto ten název Epilog funguje. Není to nová kolekce. Je to poslední pohled na celý příběh, který jsem začal vyprávět už v první části TĚLO_2089.“

Hofbauer opět do kolekce přizval hosty. Výrazným artiklem se stalo tričko s autorskou kresbou modelky z původní části kolekce a výtvarnice Sory Dudákové. Právě v ní našel Jirka paralelu s Raněvskou. Stejně jako ona i Sora odešla studovat do New Yorku, vrátila se domů a přednedávnem se znovu vrátila do USA na nový semestr. Její příběh v sobě nese témata návratu, proměny i odvahy vykročit do neznáma, a právě proto se s kolekcí přirozeně propojil. Stala se spoluautorkou příběhu.

Tradičním spolupracovníkem Jirkových kolekcí je kloboučník Pavel Vaněk. Jeho ručně vyráběné klobouky na míru vznikají v úzkém dialogu s osobností budoucího nositele. Každý model prochází jeho rukama od prvního návrhu přes práci s tradičními dřevěnými formami až po finální tvarování. Je v něm řemeslná preciznost, cit pro proporci i hluboká úcta k materiálu. Vaněk ve své tvorbě navazuje na nejlepší tradici českého kloboučnického řemesla.

Zásadní jsou šaty, které celou kolekci uzavírají. Jsou ušité z velmi specificky tkaného saténu, který designér objevil v Římě jako takzvaný deadstock, tedy poslední metry zbytkového materiálu. Finální podobu šatům pak vtiskla herečka Klára Issová, která je vynesla na letošním karlovarském festivalu. Podle Hofbauera se z nich téměř spontánně stal jeden ze symbolů festivalu. „Festival skončil před téměř dvěma měsíci a ty šaty si pořád všichni pamatují. A myslím, že to byl velký úspěch. Vlastně takové malé vítězství.“

• O art direction editorialu se postaral renomovaný český fotograf Michael Dvořák. Tváří kolekce se stala modelka Anna Ticháčková z agentury Pure Model Management. Výsledný dojem kolekce umocňuje make-up a vlasový styling Anety Pěkné z Make-up Institute Prague. Jako dějiště tohoto módního dobrodružství si designér vybral zahradu restaurace Garden’s v historickém srdci Prahy.

„Nechci znít namyšleně, ale myslím, že letošní rok jsem si zasloužil.“ Jirkovy šaty se objevily na nejprestižnějších společenských událostech a uvedení kolekce doprovodil také speciální event Jsem delikátní, kde kolekci představil nejbližšímu okruhu přátel značky, spolupracovníků a médií. Současně poprvé použil termín „kreativní rodina Hofbauer“, která sdružuje fotografy, make up artisty, grafiky, modelky, modely a především mistry krejčovského oboru. Už v listopadu představí další projekt, tentokrát nikoli kolekci v pravém slova smyslu, ale počin, kterým si splní další ze svých profesních snů. Současně finišuje spolupráci s charitativní nadací Helping Dolls, v jejímž rámci vybraní designéři napříč obory vytvoří vlastní podobu panenky a výtěžek poputuje na dobročinné účely. Velká výzva přijde na jaře 2027, kdy uvede novou kolekci a s ní otevře zcela novou etapu své značky. Na nečekané lokaci.

Jirku můžete sledovat zde