3D tištěný květináč / Design nemá být otravný, říká autor unikátního designového projektu David Karásek

Technologie 3D tisku dávno upevnila svou reputaci jako spolehlivý prostředek k prototypování, modelování nebo třeba efektivní výrobě součástek, jejichž konvenční výroba by byla velmi nákladná.
„Pro výrobu finálního produktu ale zas tak běžná není,“ říká designér David Karásek a upozorňuje, že tisknout ve 3D je dnes možné třeba i z kovu.
Jméno jeho značky mmcité je spojeno s velkými jmény v oblasti designu, s jejichž pomocí zhmotňuje vizionářskou myšlenku, že veřejný prostor lze prostřednictvím městského mobiliáře kultivovat. Produkt má dotvářet charakter prostoru, ne ho narušovat nebo pouze sloužit svému účelu. Vize značky jsou napřed nejen ve smyslu funkce (zmínit můžeme třeba nový modul Platform, který počítá s přeměnou parkovacích míst na ostrůvky, vybízející k posezení). Do budoucnosti posouvají i technologii výroby.

„Změnit vnímání 3D tisku. Tuto myšlenku jsme se rozhodli realizovat a ukázat, že touto technologií lze efektivní formou vytvořit unikátní design,“ vysvětluje David Karásek. Cestu od nápadu k realizaci sériové výroby 3D tiskem popsal v rámci konference Design pro Business. Spolupořádala ji Asociace českého průmyslového designu, jíž je místopředsedou.
„Sdružujeme firmy, které spojuje převažující lokální výroba a systematická práce s průmyslovým designem. Naším cílem je motivovat další podnikatele, aby následovali cestu firem, které vsadily na design jako prostředek k úspěchu a budování silného brandu i kultivaci prostředí našeho oboru. Ale také k originalitě produkce, která je dalším faktorem konkurenceschopnosti u nás i za hranicemi. A k tomu může přispět právě sázka na moderní technologie,“ říká.
Právě firmy, jako je ta jeho, jsou důkazem, že Česko není žádný malý rybníček, kde nemůže vznikat světový design. Musíte jen mít ty správné ingredience a umět z nich namíchat kvalitní směs. A tímto oslím můstkem se dostáváme zpět k betonu.

Ač na nezaujatého pozorovatele může působit robustně, některé podoby betonu mají daleko do ikonických a téměř nezničitelných panelů. „Naše produkty jsou určené pro veřejný prostor a při jejich designu je třeba zohlednit mnoho faktorů, jako jsou nástrahy povětrnostních vlivů i anonymního uživatele, kterého můžeme nazvat třeba i vandalem,“ připouští designér. Beton byl ale jasnou volbou i proto, že z něj lze poměrně bez problému tisknou ve 3D. Jeho „náladovost“ se ale projevuje už při výrobě.
„Tradiční formou zpracování je odlévání do forem, které je snadné jen na první pohled. Od vyladění správné směsi, která se často přizpůsobuje přímo dni výroby – tedy teplotě, vlhkosti a podobně – po nastavení lití a vibrování, aby se netvořily bubliny,“ vysvětluje. Čím složitějšího tvaru chceme docílit (a sem patří třeba právě ten kónický), tím pokročilejší a nákladnější formu navíc potřebujeme.

3D tisk je levnější než lití a umožňuje vyrobit mnohonásobně vyšší počet produktů. I proto může tato technologie pro firmy jako je mmcité znamenat významný posun v efektivitě výroby. Počítejte s námi: „Pokud odléváte do formy, která stojí od 100 do 200 tisíc podle náročnosti, platí, že výrobek by měl tuhnout okolo 24 hodin. Vaše měsíční výrobní kapacita s použitím jedné formy je tak zhruba 20 kusů. To může znamenat velký problém při realizaci projektů, v rámci kterých potřebujete dodat několik desítek produktů,“ vysvětluje David Karásek s tím, že forma navíc má omezenou životnost a zvyšovat efektivitu výrobou více forem představuje další investice i prostorovou náročnost výroby. „S 3D tiskem limitace výrobní kapacity tedy de facto mizí,“ dodává designér.

Za 10 minut hotovo. Taková je doba tisku jednoho květináče Typo. Za hodinu jich tak vznikne pět nebo šest. Za tímto „kouzlem“ ale – jak už to tak u dobrého designu bývá – stojí spousta vynalézavosti, dřiny a know-how. „Pracovali jsme s poměrně radikálním kónickým tvaroslovím, které bylo pro tiskaře největší výzvou. Nejběžněji se tiskne ve svislém směru a cokoli se od něj odchyluje, může způsobovat problém,“ přiznává David Karásek případ věčného střetu designérových vizí s realitou výroby. Z unikátního tvaru v osmi variantách, který navrhl s kolegou Michaelem Tomalíkem, ale slevit nechtěli.

Beton je alchymie. „Museli jsme dlouho ladit ideální tuhost směsi a také rychlost tisku. To bylo vzhledem k radikálnímu tvaru květináče klíčové. Beton působí jako vysoce stabilní materiál, ale při výrobě se hýbe, může praskat. Při prvních pokusech se nám několik prototypů zbortilo a museli jsme tvar přepracovávat, pracovat s výztuhami a speciální impregnací. Měli jsme optimistické představy, ale vývoj nakonec trval zhruba rok,“ popisuje designér zrod produktu, který boří stereotypní představu o pouličním květináči jako agresivním zátarasu, který působí spíš nepřátelsky, než aby prostor zveleboval. Typo je jiné. Můžete ho dát na náměstí, na terasu kolem hotelového bazénu, ale klidně i na zahradu. A právě to umožňuje i technologie jeho výroby.

„Udělejme to větší,“ řekl David, když viděl původní hotový prototyp nového designu. Díky 3D tisku to neznamenalo dalších 200 tisíc navíc za formu a čekání třeba měsíc dva, než se forma vyrobí. „V tom tkví kouzlo moderních technologií – zjednodušeně řečeno někdo zmáčkne tlačítko a změní velikost produktu, aniž by bylo potřeba předělávat formu. Snadná změna velikosti pro nás ale může znamenat i cestu ke koncovému zákazníkovi, na jehož zahradu by byla sériová velikost příliš velká. Díky této technologii ho můžeme poměrně snadno přizpůsobit účelu a konkrétnímu projektu,“ dodává designér.

Je 3D tisk budoucností průmyslového designu? Na tuto otázku má David Karásek ambivalentní pohled. V určitém směru určitě ano. Série Typo naprosto jasně ukázala, že tisknout finální produkt neznamená ukrajovat z estetiky produktu obětiny na oltář efektivity, zvýšení produkce a konkurenceschopnosti. Jakým jiným důkazem toto tvrzení podložit, než slovy nezávislých porotců soutěží Red Dot Design Award, EDIDA Czechia nebo jednoho z nejdéle udělovaných designových ocenění Good Design. „U 3D tištěného designu je ale třeba si zvyknout na specifickou estetiku. Na rozdíl od odlévaných produktů, které mají dokonalý povrch, se u těch vytištěných musíte smířit se vzhledem ‚vosího hnízda‘, který může být zábavný, je ale velmi specifický. Myslím si, že právě proto nejde technologií 3D tisku vyrábět všechno. To by asi už bylo trošku otravné, a to design rozhodně být nemá!“ uzavírá David Karásek.