Roland Garros není jen turnaj. Je to gesto. Každý krok hráče zanechá na antuce otisk. Každé podání má v sobě rytmus města. Lehké ticho předtím, klapnutí míčku, nádech tribun. Zápasy nejsou bitevní pole. Jsou to rozhovory. Někdy útočné, jindy téměř intimní. A hlavně – je to zkouška. Antuka „neodpouští“. Nepřináší rychlé body jako tráva ve Wimbledonu, ani neodpouští riziko jako tvrdý povrch v New Yorku. Zápasy jsou tu dlouhé, vyčerpávající, rozvláčné jako francouzská večeře. A právě proto se říká, že Roland Garros je nejtěžší Grand Slam. Fyzicky, takticky i psychicky. Kým v Melbourne panuje sterilní komfort a v New Yorku je tenis show, Roland Garros je pořád trochu literární. Je to esej. Dlouhá, přemýšlivá, někdy nečitelná, ale o to hlubší.
Na přelomu května a června se Paříž nadechne jinak. Jako když se v kuchyni otevře okno a vůně bazalky se mísí s letním větrem. Tramvaj na Montrouge zpomalí o vteřinu déle. V tržnici na Rue Cler se víc usmívají. A v Lucemburských zahradách se šeptá jméno Nadala, krále antuky. Jeho červené stopy pomalu mizí z kurtů, ale zůstávají zapsané ve městě jako graffiti na starém domě. Tady se sport nekřičí. Tady se naslouchá. Roland Garros je jako hudba Édith Piaf. Melancholický, přesný a přesto trochu výstřední.
Paříž mezi výměnami
Je jedno, jestli máte lístek na hlavní kurt nebo jen chuť cítit atmosféru. Vystupte na Porte d’Auteuil, nalaďte se na rytmus ulice. Všimněte si, jak i dělník v montérkách má přes rameno přehozené sako. Jak si holub na mramorovém zábradlí vybere to nejkrásnější místo. Tady má každá chvíle estetiku. A pak přijdete ke kurtu. Sednete si. Někdo vedle vás rozbalí sendvič z Maison Landemaine. A najednou ticho. Hráč připravený na podání. Divák napjatý jak struna. A svět se na pár vteřin zpomalí.
“Na Roland Garros se nerozlišuje, jestli jste hráč nebo divák. Každý je součástí módního rituálu.”
Zápas jako scéna, styl jako pravidlo
Tribuny Roland Garros nejsou přehlídkou luxusu. Jsou přehlídkou vkusu. Letos dominuje béžová se zeleným nádechem šalvěje. Lněné obleky, espadrilky, jemné textury, sluneční brýle bez loga. Lidé se sem neoblékají nahlas, oblékají se s pochopením místa. Na Roland Garros se nerozlišuje, jestli jste hráč nebo divák. Každý je součástí módního rituálu. Některé outfity by klidně mohly na přehlídkové molo v Palais de Tokyo.
Móda a tenis tu splývají v jeden rituál. René Lacoste, zakladatel stejnojmenné značky a vítěz RG, položil základ sportovní eleganci už ve 20. letech. Dnes tu najdete siluety navržené s jemností haute couture, ale funkčností vojenské výbavy. Kolekce od Nike, On, Adidas, ale i Jacquemus, AMI Paris nebo Chanel, která pravidelně podporuje hráčky jako Alizé Cornet, dokazují, že antuka má i estetický přesah.
A Roland Garros si našel své místo i ve světě fikce. V jedné z epizod Emily in Paris zamíří Emily – v ikonickém pruhovaném kostýmu, s panamským kloboukem a retro kamerou v ruce – na tribuny turnaje, kde se tenis stává kulisou pro romantické drama. Není to jen pocta módě, ale i důkaz, že tenhle pařížský svátek patří k životu ve městě stejně přirozeně jako pikniky u Seiny. Kamera klouže po hledišti: lněné košile, klobouky, tóny šalvějové zeleně, styling jako z lookbooku AMI Paris. Roland Garros tu působí přesně tak, jaký ve skutečnosti je – jako scénografie pro chvíle, které si Pařížané zapisují mezi ty, na které se nezapomíná.
Chcete vlastní „Emily moment“? Zkuste vintage butik Thanx God I’m a V.I.P. v 10. obvodu. Najdete tu perfektní pruhovaný blazer, hedvábnou kravatu i analogovou kameru – ideální outfit na tribunu i feed. Na kurt možná ne, ale na tribunu rozhodně.
Jak si užít Roland Garros i bez vstupenky
Nemáte lístek? Nevadí. Roland Garros žije po celém městě. V bistru Le Petit Cler barman ladí televizi na semifinále. V Jardin du Luxembourg skupinka seniorů sleduje zápas na iPadu a vášnivě diskutuje o topspinech. A na Place du Trocadéro se večer promítá finále pod širým nebem. V Fragments Café ve čtvrti Le Marais se zastavte na espresso, croissant a sportovní novinky načerpejte z deníku L’Équipe. Na kurt nebo do ulic vyražte stylově – polotričko Lacoste, espadrilles, sluneční brýle Vuarnet a klobouk.
Tenis jako stav mysli
Možná neznáte skóre. Možná nerozeznáte forhend od bekhendu. Ale přesto. Roland Garros vás pohltí. Tenis v Paříži totiž není o bodech. Je o rytmu. O náladě. O rituálu. Je to pomalé šustění listů nad hlavou, vůně jasmínu a hluk kavárny v dálce. Je to město, které ví, jak z každého detailu udělat scénu. A možná, když večer půjdete zpátky k metru, ucítíte v botě zrníčko antuky. Možná nevíte, kdo je nasazená jednička. Ale víte, jaké je to na chvíli zpomalit. A o to tu přece jde.
Více informací najdete zde