Zajděte si do letenského knihkupectví PageFive, pořiďte si něco od Édouarda Louise, vytáhněte pruhovaný svetr, co visí ve skříni od loňského léta. Pusťte si Amélii, nebo lépe soundtrack k Pěně dní. A hlavně – nalaďte se na chuť. Francie totiž není jen kuchyně. Je to způsob, jak se dívat na svět. A některé pražské restaurace to umí přeložit do vlastního dialektu. Někdy skrze omáčku, jindy víno, a často přes tón číšníka, který vám doporučí přesně to, co jste netušili, že potřebujete. Tento výběr není seznam. Je to trasa. Od Malé Strany po Vinohrady. Od paštiky po chobotnici. Od sýra k sonátě. Dohra, která voní po papíru a parfému. Francouzský den v Praze není o napodobování. Je o rytmu. Dobrý podcast (Les couilles sur la table), pár řádků od Annie Ernaux, deska Françoise Hardy, lněné kalhoty, pohled do výlohy PageFive. A pokud chcete tu náladu zafixovat, zajděte si přivonět do Diptyque nebo si v Ingredients Store vybrat parfém, který voní po pařížském bytě o páté odpoledne. A na talíři něco, co si zasloužilo čas. Nic víc není potřeba. Možná ještě jeden doušek. A pak už jen ticho. Paříž nespěchá. Bon appétit!
Bon appétit / Kde zažít Francii na obou březích Vltavy
Jsou dny, které nezačínají kávou, ale touhou po něčem neuchopitelném. Může za to světlo, které se protahuje záclonou jako akordeon v uličkách Montmartru. Nebo ten moment, kdy si pustíte přenos z Roland Garros a zjistíte, že vás nezajímá skóre, ale ten zvláštní pocit: chuť na něco francouzského. Ne výlet. Náladu. V Paříži byste možná vyrazili na trh pro fíky, kozí sýr a výtisk Libération. Cestou zpět byste si koupili desku Sergea Gainsbourga, v antikvariátu ulovili starou Annu Kareninu od Gallimardu a při obědě sledovali, co má na sobě Caroline de Maigret. V Praze se dá zažít něco velmi podobného. Stačí přepnout režim, ten, kdy se chodí pomaleji, mluví míň a všechno chutná o vteřinu déle.
Brasserie del arte
La Gare není novinka. Ale je to stálice. Restaurace, která se času nezalekla, pozvala ho dovnitř a vyleštila mu boty. Po rekonstrukci si zachovala vše, co fungovalo a přidala charakter navíc. Z kuchyně šéfkuchaře Romana Rataje vycházejí jídla, která by se neztratila ani v Lyonu nebo Toulouse. Rilletes z husy s okurkami, poctivý steak z vyzrálého roštěnce nebo crème brûlée a výběr minidezertů. Atmosféra připomíná poklidnou brasserii, kde se vůně grilovaného masa mísí s kávou z vlastní pražírny. A pokud si chcete odnést víc než jen vzpomínku, vezměte si láhev vína z jejich sklepní vinotéky. Nebo raději dvě. Více zde
Ta omáčka, co má jméno
Na malostranském břehu stojí podnik Café de Paris, který se nikdy nesnažil být populární. A právě proto je autentický. Jejich entrecôte s omáčkou Café de Paris, listovým salátem a hranolkami je legenda. Mýtus. A ten se nedá nahradit marketingem. Menu je krátké, přesné, starosvětské. Pařížský tatarák, šneci s petrželovým máslem, dezert, který se pod lžičkou rozpadá jako poslední stránka knihy. Atmosféra? Místo, kde francouzština není jazyk, ale stav mysli. Více zde
Steak jako manifest
Na Vinohradech najdete podnik Bílá kráva, který nevznikl jako restaurace, ale jako důsledek vztahu ke kravám. Doslova. Zakladatelé jsou zemědělci a Charolais pro ně není značka, ale plemeno, které znali dřív, než slyšeli slovo terroir. Kuchyně tu mluví burgundsky. Každý steak je ódou na suché zrání, preciznost a úctu k řemeslu. V jídelním lístku najdete klasiku: hovězí na víně, foie gras, šneky i žabí stehýnka. A dezert? Crème brûlée, které by obstálo i na levém břehu Seiny. Více zde
(Ne)vinný flirt
Na Maltézském náměstí se schovává vinný bar Na břehu Rhôny, který není ani hlučný, ani tichý. Je přesně akorát. Místo, kde si víno neobjednáváte, vybíráte ho. Podle nálady, oblohy nebo kapitoly, kterou právě čtete. Na talíři: coq au vin, zapečené lilkové rolky s kozím sýrem, ústřice z Bouzigues nebo domácí paštika. Pokud máte rádi klidnou eleganci a pocit, že všechno je přesně tam, kde má být – jste tady správně. Více zde
Duše v síťovce
Bistro à Table, které nemá potřebu křičet. Stačí mu vůně vývaru, kostkovaná utěrka a kuchař, který toho moc nenamluví, ale vaří, jako by každý recept zdědil po babičce. Jídelní lístek je poctivý a srozumitelný: cassoulet, ratatouille, hovězí pupek s šalotkou. A když si dáte magret de canard nebo kachní rilletes s okurkami, připomene vám to Paříž z dob, kdy ještě nebyli foodies. Jen hladoví lidé s duší. Více zde
Když víno vede řeč
V historickém centru Prahy stojí místo, které propojuje francouzský esprit s vážností vinařské kultury. Le Terroir není jen bar, ani jen restaurace. Je to prostor, kde se pije pomalu, mluví tiše a chutě mají čas dozrát. Šéfkuchař Vladimír Drda a jeho tým servírují pokrmy, které si rozumí s vínem i s náladou – od žabích stehýnek s crème fraîche přes cassoulet s křepelkou až po výběr sýrů, kaviáru a tarte flambée. Nad vším bdí sommelieři v čele s Jakubem Šebelou, jejichž rozsáhlý vinný lístek mluví hlavně francouzsky, ale vždy přívětivě. V Le Terroir určuje tón terroir, ale i klidný hlas sommeliera, který vám naleje sklenku Bourgogne a jen tak mezi řečí dodá: „Vous aimez la poésie?“ Více zde
