Další článek

Armagnac / Stará francouzská brandy začíná být cool, jak se v ní vyznat?

Tento ušlechtilý vinný destilát, nebo chcete-li brandy, ja starším příbuzným koňaku, v jehož stínu dlouhá léta neprávem žil. V posledních letech ale mezi milovníky alkoholu začíná být čím dál populárnější. Sice o něm zatím ještě nerapují známí američtí hiphopeři jako v případě mnohem slavnějšího koňaku, ale i na to určitě brzy dojde…

Advertisement

Armagnac neboli armaňak má kořeny své výroby zapuštěny hluboko do minulosti, sahají minimálně do 14. století, tedy dvě století před prvními zmínkami o koňaku.

Vzdálené příbuzenství armaňaku s koňakem prozrazuje původ, tedy jsou to destiláty z vinné révy a jak koňak, tak i armaňak jsou přísně chráněná označení, které mohou nést brandy, pocházející výhradně z určité oblasti, povolených odrůd révy a zpracovaných daným způsobem. U koňaku je to oblastí šest, armaňak pochází ze tří uznaných zákonem z roku 1909, a v roce 1936 byla těmto třem regionům uznána Appellation d‘Origine Controlée (AOC).

Z té jménem Bas Armagnac neboli „černý armaňak“ má především křemičité půdy, jíl a písek, chudší je pak na obsah vápence. Výsledný armaňak má krásnou ovocnou vůni. Oblast Haut Armagnac, které se také říká „bílý armaňak“, je charakterizována dominantními vápencovými půdami. Ta třetí, Ténareze s křídovitou půdou je pak jakýmsi přechodem mezi těmi předešlými a dává armaňak plné chuti s jemnými tóny fialek.

Podobně jako u koňaku se armaňak vyrábí výhradně z několika povolených odrůd odrůd vinné révy, a to Bacco, Colombard, Folle Blanche a Ugni Blanc. Určitou zajímavostí je to, že víno z odrůd pro koňak se téměř nedá pít, u těchto je docela lahodné. Ugni Blanc s výraznější kyselinkou se používá nejvíce, dále pak Bacco, přičemž především v Ténarèze k nim přistupuje odrůda Colombard.

Z odrůdy Folle Blanche pochází vinou rozšíření révokaze v roce 1878 jen pouhá setina základu pro výsledný destilát, podle znalců však armaňak z í dosahuje té nejvyšší kvality. Rozdílné je i klima, což je pochopitelné, protože oblast koňaku leží o tři sta kilometrů severněji a více podléhá vlivu Atlantiku, zatímco oblast Gaskoňska chrání vysoké Pyreneje a počasí se více v zimě podobá kontinentálnímu, v létě středomořskému.

Víno se při přípravě armaňaku destiluje v zimě, nejpozději však do konce března a na rozdíl od koňaku pouze jednou, a to kontinuální destilací v měděných přístrojích, zvaných alambic armagnacais. Topí se převážně dřevem. Výsledkem je eau de vie s nižším obsahem alkoholu než u koňaku, tedy 50 až 55 procent, zatímco u koňaku to může být až 74 procent.

Znamená to, že destilát si zachovává více aromatických a chuťových látek, které se ještě více projeví při procesu zrání. To se děje v dubových sudech nejdříve z Gaskoňska, později od 17. století z proslulého Limousinu či Trancais.

Černý gaskoňský dub dává armaňaku mírnou hořkost taninu, kdežto dub z Limousinu více při dlouhodobém zrání ponechává destilátu jeho květnatost a ještě přidává mírně vanilkové aroma. Starý armaňak většinou několik desítek měsíců zraje v sudech nových, později pak v již použitých, které přidají tóny sušeného ovoce.

Kategorie armaňaku podle stáří podle stáří nejmladší použité přísady. Označení Three Star znamená, že zrál v sudu jeden rok, klasické VSOP či Reservé pak čtyři roky zrání a Extra, Napoleon, XO či Vielle Reserve pak pět let. Kontrolu kvality a ostatních předpisů spojených s výrobou armaňaku spravuje instituce BNIA (Bureau National Interprofessionnel de l´Armagnac).

Armaňak se většinou ponechává v sudové síle, ovšem záleží na uvážení master blendera, jestli se pak naředí výsledných čtyřicet procent alkoholu, aby vznikla harmonická směs. Když podle uvážení blenderů získá armaňak třeba i po třicetiletém zrání svého vrcholu, je stáčen do skleněných demižonů, kde už dále nezraje, ale v temnu sklepů odpočívá.

Jak nejlépe armaňak konzumovat se můžeme přesvědčit mezi listopadem a lednem, kdy se v oblasti Armagnac koná festival La flamme de l´Armagnac, jehož hlavním úkolem je propagace a oslava tohoto ušlechtilého nápoje. Používá se především jako digestiv; v tom případě lze doporučit konzumaci zdejších proslulých kachních jater.

Dá se ovšem konzumovat samotný, během rozjímání nad jeho rozmanitými chutěmi a vůněmi se vytváří atmosféra, v níž se budují dlouholetá přátelství. Armaňak vychutnáváme podobně, jako koňak, v obdobných sklenkách a za stekné teploty, tedy okolo šestnácti stupňů.

Destilát bychom měli nechat ve sklence odpočinout, pak mírným fouknutím do ni rozehnat alkoholové výpary a nechat vyniknout aroma. Pak v malých doušcích poválet v ústech – ne dlouho, silnější destilát otupí chuťové buňky – polknout a pak jen vychutnávat jeho dochuť.

Janneau XO Royal 0,7l

Blend dvanácti až pětadvacetiletých armaňaků. Po destilaci vzniklé Eaux-de-vie zrají odděleně v limousinských dubových sudech. Je to armaňak tmavě zlaté barvy s jantarovými odlesky, charakteristický svou křišťálovou průhledností.
1199 Kč, k dostání zde

Sempé XO Cubic Decanter 0,7l

Blend ve stáří 10 až 25 let, především z oblasti Bas Armagnac. Má zářivou měděnou barvu s jantarově žlutými odlesky. Vůně je mocná a dominuje jí vjem macerovaných švestek, je dobře vyvážená s dotekem dubového dřeva a sušených listů.
1799 Kč, k dostání zde

Armagnac Delord Millésimés - ročník 1918 0,7

Ročníkový armagnac vyrobený z hroznů sklizně roku 1918. Privat Tresor Collection – poslední kusy, je nutné se informovat o aktuální dostupnosti.
69 633 Kč, k dostání zde