Armagnac neboli armaňak má kořeny své výroby zapuštěny hluboko do minulosti, sahají minimálně do 14. století, tedy dvě století před prvními zmínkami o koňaku.
Vzdálené příbuzenství armaňaku s koňakem prozrazuje původ, tedy jsou to destiláty z vinné révy a jak koňak, tak i armaňak jsou přísně chráněná označení, které mohou nést brandy, pocházející výhradně z určité oblasti, povolených odrůd révy a zpracovaných daným způsobem. U koňaku je to oblastí šest, armaňak pochází ze tří uznaných zákonem z roku 1909, a v roce 1936 byla těmto třem regionům uznána Appellation d‘Origine Controlée (AOC).
Z té jménem Bas Armagnac neboli „černý armaňak“ má především křemičité půdy, jíl a písek, chudší je pak na obsah vápence. Výsledný armaňak má krásnou ovocnou vůni. Oblast Haut Armagnac, které se také říká „bílý armaňak“, je charakterizována dominantními vápencovými půdami. Ta třetí, Ténareze s křídovitou půdou je pak jakýmsi přechodem mezi těmi předešlými a dává armaňak plné chuti s jemnými tóny fialek.
Podobně jako u koňaku se armaňak vyrábí výhradně z několika povolených odrůd odrůd vinné révy, a to Bacco, Colombard, Folle Blanche a Ugni Blanc. Určitou zajímavostí je to, že víno z odrůd pro koňak se téměř nedá pít, u těchto je docela lahodné. Ugni Blanc s výraznější kyselinkou se používá nejvíce, dále pak Bacco, přičemž především v Ténarèze k nim přistupuje odrůda Colombard.
Z odrůdy Folle Blanche pochází vinou rozšíření révokaze v roce 1878 jen pouhá setina základu pro výsledný destilát, podle znalců však armaňak z í dosahuje té nejvyšší kvality. Rozdílné je i klima, což je pochopitelné, protože oblast koňaku leží o tři sta kilometrů severněji a více podléhá vlivu Atlantiku, zatímco oblast Gaskoňska chrání vysoké Pyreneje a počasí se více v zimě podobá kontinentálnímu, v létě středomořskému.
