V olivovém háji / Patina času a nedokonalost jsou mi blízké, říká designérka Markéta Killi

Apulii procestovali s manželem Larsem obytňákem napříč od Jaderského k Jónskému pobřeží. Na první pohled působila trochu surově, žádná nablýskaná destinace. A právě tato nepodbízivá krása je zaujala natolik, že se zde rozhodli vybudovat rekreační vilu pro rodinu i hosty. „Pocházím z Ostravy a krásu dokážu vidět i v tom, co nemusí působit líbivě. Patina času a nedokonalost jsou mi blízké, vnímám je jako silný estetický i emoční prvek,“ říká designérka.

Jakmile padlo rozhodnutí, prodali dva pražské byty a během několika měsíců objeli více než sto pozemků. Okouzlila je atmosféra tichých olivových hájů. Staleté kmeny stromů se stříbřitými korunami kontrastují s červenou půdou a spolu s kamennými zídkami nesou paměť místa, která krajině dává hloubku a autenticitu. „Cítila jsem velkou pokoru a vděčnost, že mohu tvořit v tak výjimečném prostředí. Mým cílem bylo splynout, nechat se pohltit atmosférou, vůněmi a klidem,“ vzpomíná.

Markéta Killi pečlivě studovala místní architekturu, materiály i řemeslo, aby se ponořila do specifik regionu. „Základem mých návrhů je ucelený koncept. Jakmile byl vytvořen, vše ostatní se od něj přirozeně odvíjelo,“ popisuje. Jednopodlažní bíle omítnuté stavby nesou typické prvky lokální architektury – otevřené venkovní schodiště vedoucí na pochozí střechu, zaoblené rohy budov, komín i pilíře v tradičním tvarosloví. Sluncem zářící bílou doplňuje tlumený zelenošedý odstín okenních rámů inspirovaný korunami olivovníků.

Krajina je v návrhu domu přirozenou součástí interiéru. Velká skládací okna směřují k bazénu i do olivového háje a umožňují prostor zcela otevřít ven. Kontinuitu mezi interiérem a exteriérem podporuje i jednotná kamenná podlaha. „Zatímco v Česku bych do interiéru použila dřevo a do exteriéru keramickou dlažbu, zde jsem zvolila jednotný lokální kámen, s nímž místní řemeslníci pracují po staletí,“ vysvětluje designérka.

Interiéry jsou záměrně střídmé a nechávají proudit světlo, vzduch a středomořskou energii. Markéta Killi preferuje ve svých návrzích jednoduchost a přirozenost. „Komfort pro mě představují kvalitní věci z pravých materiálů. Nemusí být luxusní ani drahé, musí být autentické. Dřevo, kámen, ratan nebo len vytvářejí příjemný, klidný pocit.“

Vila Normanni je navržena jako dvojice staveb propojených sluneční terasou s bazénem. Hlavní vila nabízí tři ložnice s vlastními koupelnami a společný obytný prostor s kuchyní a jídelnou, menší objekt vznikl z původního hospodářského domku a slouží jako samostatný apartmán. Většina života se ovšem odehrává venku v příjemném zázemí terasy, pergoly, kryté verandy a praktické venkovní kuchyně.

Dům přirozeně navazuje na charakter olivového háje. Na pozemku o rozloze téměř dvou hektarů tu vedle přibližně sto čtyřiceti olivovníků rostou duby, granátovníky, hrušně, slivoně i fíkovníky. Prostor kolem bazénu je založen na konceptu „pouštní zahrady“. Bílý štěrk a kaktusy opuncie tu tvoří jednoduchou, téměř sochařskou kompozici.

Zázemí nedaleko San Vito dei Normanni je navrženo pro ty, kdo chtějí vystoupit z rychlého tempa městského života. Tak jako to občas potřebují i sami manželé Killi. „Velkou inspirací jsou nám místní lidé, jejich otevřenost, vzájemnost, důraz na rodinu a především schopnost zpomalit,“ dodává designérka.

Vila Normanni pak žije stejně jako celá Apulie rytmem slunce, tedy chladné z rána, ostré v poledne a teplé při večerních západech udává přirozenou dynamiku dne. Ta se v decentní hře světla a stínů promítá do perforované stěny u bazénu, rákosového stínění venkovní kuchyně nebo geometrie venkovního schodiště. Jak připomíná Markéta Killi: „Italové mají krásné rčení dolce far niente neboli sladké nicnedělání. A právě tento způsob života tu s lehkostí přijmete za svůj.“