Další článek
1 / 26

Na Rašovce / Designérka interiérů Iveta Zachariášová o unikátním bydlení, které vyrašilo na Ještědu

Na jižním svahu ještědského hřebene, s nádherným výhledem na scenérii Českého ráje, se tyčí prosklený železobetonový dům s originální fasádou z portugalského korku. Dům je dílem architektů z ateliéru SAD a interiérové designérky Ivety Zachariášové, která jej pro Selected okomentovala. Jaké jsou největší přednosti unikátní stavby a proč své klienty ráda „in-formuje“?

Advertisement

Rodinný dům na Rašovce pod Ještědem byl vloni oceněn jednou z hlavních cen v soutěži Karla Hubáčka – Stavba roku Libereckého kraje. „Vize domu na Rašovce vznikla vzápětí po první návštěvě pozemku,“ vzpomíná interiérová designérka Iveta Zachariášová. „Určitě ty pocity znáte: vstoupíte někam poprvé na světě a vmžiku se směs vašeho předchozího očekávání, myšlenek a celkového naladění v daném místě a okamžiku rázem přetaví v klíčovou ideu a zprvu neartikulovaný pocit, který postupně zraje a vyklíčí – zde na Rašovce doslova ‘vyrašil’ – v konkrétní a jasné parametry a vize, na kterých je následně dům narýsován a postaven.“

Tento velký třesk v případě domu na Rašovce hned od počátku znamenal následující klíčové principy: otevření okolním loukám a výhledům, čistotu tvarů, strohost v barvách, jednoduchost až syrovost při volbách materiálů… „Když jsem si vše dala dohromady, bylo jasné, že oslovím dlouholeté kamarády architekty ze SADu, kteří tyto mé úvodní ideje nakonec nádherně zformovali do návrhu domu.“

“Co na první pohled vypadalo jednoduše, ve skutečnosti znamenalo značné úpravy ve statice, náročnější základy a další konstrukční rébusy...”

Museli během realizace čelit i nějakým překážkám? „Ty existovaly jen v našich hlavách a postupně jsme je všechny překonali, a jak to někdy bývá, ještě nás něčím novým obohatily,“ říká Iveta. A pokračuje: „Tak například procesy územního a stavebního řízení byly až kafkovsky surreální, vše trvalo skoro tři roky, přitom projekt vyhovoval naprosto všem místním limitům, v ničem nežádal o výjimky, neměl nic atypického a všechen čas tedy zabrala jen obyčejná úřední mašinerie. Zpoždění však nakonec mělo i svou pozitivní stránku: tři roky čekání na razítka znamenalo, že peníze pro stavbu byly mezitím místo do betonu investovány jinde a díky svému zhodnocení umožnily paradoxně nakonec velkolepější a technicky náročnější řešení finální stavby.“

Díky prodlevám na razítko tvůrci „ušetřili“ mimo jiné na to, že v rohovém okně, kde se setkávají dvě prosklené stěny v jiném než pravém úhlu, nezaclání žádný opěrný sloupek a otevřením obou stěn se obývací pokoj rázem propojí s okolními loukami do jednoho ničím nerušeného prostoru.
„To na první pohled vypadá jednoduše, jenže ve skutečnosti to znamenalo značné úpravy ve statice, náročnější základy a další konstrukční rébusy.“

A nejvtipnější okamžik na stavbě? „Ten nastal během vrtání studny, kdy se z vrtné soupravy najednou začal hrnout hustý černý kouř a prach, načež se po zastavení stroje ukázalo, že jsme právě narazili na sloj černého uhlí! Je to tak, vysoko na Ještědu je černé uhlí, kdo by to byl řekl?“

Advertisement

Vyjma zmiňovaného proskleného sloupku se dům pyšní i dalšími technickými vychytávkami. Patří k nim mj. francouzský ze stropu zavěšený a otočný krb, anebo třeba nádherný průhled chodbou přes celý dům na druhou stranu. „Jsem také ráda, že nás architekti ze SADu přesvědčili pro venkovní fasádu z portugalského expandovaného korku, což je materiál, který dosud nebyl v ČR takto použit,“ doplňuje Iveta Zachariášová.
„Povrh z korku vlivem počasí a slunečního svitu postupně dozrál do zajímavého hnědo-šedého odstínu a na domě vypadá tak zajímavě, že každého doslova láká k dotyku a bližšímu zkoumání, co to vlastně je. Není to krásné, když dům sám o sobě vyzývá k takovému intimnímu, opatrnému kontaktu? Co jiného to znamená než navázání kontaktu, dialogu, zájmu?“ ptá se řečnicky designérka, která svůj ateliér vede samostatně.

A jak architekti reagovali na unikátní lokalitu? „Zkuste si představit příjezd k domu. Už při stoupání od Liberce na ještědský hřebem do výšky 600 metrů je jasné, že vás nahoře čeká něco zajímavého a nevšedního. Pak spatříte název osady Rašovka, který je odvozen od slova rašit, protože na jaře zde dochází k prudkému tání sněhu díky jižní orientaci ke slunci a příroda ožívá a raší viditelně dříve než v okolí. Ve vzduchu cítíte místní horské mikroklima, vidíte rychlé změny počasí, pravděpodobně bude foukat nebo se budete prodírat hustou mlhou. A ať už se přibližujete k domu z jakékoli strany, půjdete po horských loukách s nádhernými výhledy široko daleko. To místo je kouzelné, a navíc zde naladíte pražský signál Radia1!“

Interiérová designérka Iveta Zachariášová... / foto: Jan Zatorsky

Největší předností realizace byla podle designérky vzájemná důvěra mezi všemi zainteresovanými stranami v trojúhelníku architekti – investoři – stavební firma, a to od počátku až do samotného dokončení. A jaká je její profesní vize do nejbližší budoucnosti? „Postupně jsem zjistila, že je potřeba nebát se předsudků a nejrůznějších obav klientů, kteří si z různých důvodů nejsou jistí, co vlastně chtějí,“ říká.
„Vždyť jsme se potkali proto, abych vizuálně formulovala své nápady a sladila je s jejich představami. Vlastně vytvářím zkratky mezi nespočtem možných variací a řešení, sortýruji a strukturuji prostor, věci, procesy, hmotu, barvy, představy, život. Vkládám formu do budoucího prostoru svých klientů, doslova jej ‘in-formuji’: vtiskuji předmětům novou, záměrnou a nepravděpodobnou formu. A tohle všechno dohromady mě moc baví.“

O designérce více zde, o architektech tady