Na návštěvě / Elegantní rekonstrukce, kterou nezastavila ani vzpříčená loď v Suezu

Rekonstrukce bytu v typickém činžáku z přelomu devatenáctého a dvacátého století v pražském Bubenči byl ušitý na míru mladým klientům s několika domácími mazlíčky. Jejich přání byla v mnoha bodech velmi konkrétní. „V některých segmentech byly požadavky klientů velmi jasné – od použití cementové dlažby s výrazným vzorem čtyřcípé hvězdy, přes přání supermirrorového jídelního ostrova, po začlenění několika kusů stěhovaných nábytků včetně postele a atypové komody,“ vzpomíná na proměnu architektka Martina Homolková z ministudia Malfinio, který založila po svém několikaletém působení v uznávaném ateliéru Formafatal. „V ostatním pak byli abnormálně otevření a odvážní,“ dodává.

V bytě původně rozděleném na menší místnosti proběhlo několik dispozičních úprav. „Vybouráním příčky jsme vytvořili centrální prostor – srdce bytu, čímž jsme kompletně změnili dramaturgii pohybu. Tento zásah zároveň dovolil i zvětšení koupelny.“ 
Z centrální místnosti se vstupuje na jedné straně do dětského pokoje s Montessori prvky, na straně druhé do ložnice s pracovním koutem.

Skořápkou obytných místností je jemná barevnost a čisté, pravidelné linie atypového nábytku. 
„Pracujeme s poměrně vysokým počtem světelných zdrojů (od klasických svítidel po nábytkové svícení, zde od značek Flos, Bocci a Gervasoni)), které umožňují vytvoření atmosféry pro každou náladu a připravují adekvátní scénu pro sošné solitéry. 
Z těch lze jmenovat například stolek Stella od Jiřího Krejčiříka, křesílko Roly Poly a legendární sofa Togo značky Ligne Roset.“

Narazila architektka během realizace na nějaké překážky? „Celou rekonstrukci nám, i přes nadějné vyhlídky a skvělý start, dost zkomplikoval covid – náhlé zastavení dodávek, nedostupnost materiálů a řemeslníků nás časově dostalo úplně jinam, než jsme si přáli,“ vzpomíná. „Například na nová topná tělesa se čekalo více než rok – a nakonec dorazily ve špatném finiši. Neminuly nás ani lapálie se vzpříčeným tankerem v Suezském průplavu, a s tím spojené protažení dodávky dlažby na skoro půl roku měsíců. Tím se nám poměrně zkomplikovala návaznost a celou stavbu to pozdrželo.“

Byt se nachází v historickém domě, ale po předchozích zásazích řada hodnotných prvků v bytě zmizela. „Snažili jsme se je zachovat, řada jich ale padla po dřívější unylejší rekonstrukci. Zbyly v podstatě jen výplně dveří a oken, které jsme repasovali.“ 

Architektka Martina Homolková si spolupráci s klienty i řemeslníky i navzdory časovému zdržení pochvaluje. „Klientům patří velký dík. A stejně tak i dodavatelům za pěkné provedení a nasazení u složitějších prvků, které mnohdy šly až na svou konstrukční hranu.“  
 
Jedním ze zábavných momentů návrhu, který se vyznačuje až relaxačnímu barevnému a materiálovému plynutí, je jasný střih při vstupu do bytu. „Nepobytová chodba dovoluje divočejší výraz. Tento prostor je v jemnější vrstvě doplněný o hru se zrcadlením a plynutí prostoru, které zprostředkovává barevná proměna na výrazné dlažbě – barvy přecházejí ze střední šedé přes hořčicovo okrovou po pudrovou.“

Výrazným prvkem bytu jsou také nepřehlédnutelné vstupy autorských textilií po celém prostoru. „Autorské textilie jsou z dílny studia Geometru. Ty dělají obří parádu,“ usmívá se architektka. A co chystá do budoucna? „Chci dělat hezké projekty s odvážnými milými klienty. Velmi mě baví a obohacuje i spolupráce s architekty na větších projektech. Interně pak maličko popustit uzdu a rozrůst se,“ dodává.