Interiérová designérka Alexandra Georgescu / „Domů se už nechodíme jenom vyspat a najíst“

V loňském roce Alexandru oslovili z hlavního světového zdroje interiérového designu – magazínu Frame – kde se stala členkou hodnotící poroty. I díky této zkušenosti s námi sdílí své poznatky z letošních top projektů interiérového designu. „Domů se už nechodíme jenom vyspat a najíst. Postpandemický svět nás učí chápat domov mimo jiné i jako kancelář či místo k setkávání,“ popisuje Alexandra.

„Pro hodně rodin je vlastní lodžie a zeleň na dosah nutností. To se promítá do městského plánování. Nová místa ve veřejném prostoru jsou daleko příjemnější pro život. Ostrůvky zeleně a dětská hřiště, bez kterých se neobejde žádná čtvrť, postupně ukrajují parkovací prostor autům. Ta by se měla v budoucnu koncentrovat do podzemí.“

Své vize Alexandra prosazuje v architektonickém studiu KOGAA, jež založila s architekty Tomášem Kozelským a Viktorem Odstrčilíkem. „V KOGAA hledáme nové způsoby, jak rozvíjet zastavěné prostředí. Naše inovativní architektonické projekty vytváří prostor pro podnikání, komunitu a kulturu ve městě. Zaměřujeme se na adaptaci průmyslového dědictví a pracujeme i s novými koncepty re-use“.

Z těch připomeňme například proměnu bývalé brněnské továrny v lofty v rámci DADA Distrikt, který v roce 2021 obdržel jedno z ocenění České ceny za architekturu a byl nominován na stavbu roku prestižním online magazínem Archdaily, anebo jiný brněnský projekt The Distillery – ten spočíval v konverzi nevyužívaného lihovaru na multifunkční hub.

Jak se Alex ke své práci dostala? „Občas se sama podivím, že mám vlastní architektonické studio,“ směje se. „V dětství jsem podobné ambice určitě neměla. Zajímaly mne spíše umělecké obory než ty vyloženě technické. Ale je fakt, že oba světy mě provázejí vlastně od narození – koneckonců, pocházím z rodiny architektů a umělců.“

Alexandra se narodila v Rumunsku, ale když jí bylo jen několik měsíců, její otec v roce 1986 emigroval do Itálie. Jeho manželka s malou dcerou směla vycestovat až za rok. „Pro rodiče nebyla první setkání se stylem života na západě vůbec nic jednoduchého,“ říká Alex, jež se svým rodištěm už nemá mnoho společného. „Mám tam část rodiny a příbuzné a taky mne rodiče naučili rumunsky. Navíc díky nim oceňuji jednoduché věci v životě a mám moc ráda rumunské umění, například modernistického sochaře a malíře Brancusiho.“

Po studiích v Milánu pokračovala v zahraničí. „Měla jsem štěstí na lidi okolo mě, kteří mi ukázali možnosti studií venku. Když mi bylo sedmnáct, jela jsem studovat do Anglie. Hodně mě ovlivnily pozdější studijní pobyty v Dánsku a Holandsku. Akademické prostředí tam funguje jinak než v Itálii. V Dánsku jsem se naučila perfektně rešeršovat a svou práci poměřovat dnešními potřebami obyvatel,“ vzpomíná Alexandra.

„Kdežto v Rotterdamu, kde jsem dokončila svá magisterská studia, nám zase vštěpovali, že se nesmíme bát posouvat hranice. Tamější studijní prostředí bylo neskutečně inspirativní. Všichni začali pracovat v předních architektonických kancelářích jako OMA, West8 nebo MVRDV. Každou chvíli se tam konala nějaká významná akce. Člověk měl tak pocit, že je ve správný čas na správném místě,“ dodává.

První větší Alexandřina zakázka se zrodila ještě za studií, kdy během několika měsíců navrhla pop-up restaurant v New Yorku. „Město mi ukázalo nové možnosti interiérového designu v oblasti pohostinství. Začala jsem se tam zajímat o to, jak se mohu posunout dál a naučit se více o experimentálním designu. Obecně se dá říct, že velmi ráda cestuji. Například pobyt v Tokiu mě velmi ovlivnil a inspiroval při vytváření prostor a jejich významu, možná mě dovedl až k nějaké sakrální jednoduchosti,“ vysvětluje.

Do Česka se Alexandra přestěhovala před osmi lety se svým přítelem a nyní také obchodním partnerem Tomášem, kterého potkala během svého dvouletého pracovního pobytu v Pekingu. „Tomáš tu měl nějaké kontakty a zeptal se mě, jestli bych s ním nezaložila vlastní studio. Říkala jsem si, že to je ta správná výzva – a ukázalo se, že jsem měla pravdu,“ směje se.

A jaký je její vysněný projekt? „Určitě takový, kde neexistují žádné limitující a svazující kompromisy, které brání k vytvoření něčeho kreativního a neočekávatelného. Upřímně, v našem studiu nyní na několika takových projektech děláme. Snažíme se i o to, aby se nefunkčnímu prostředí vrátil obsah – tak, že jej pokropíme živou vodou a vymyslíme nový účel, který je prospěšný pro společnost.“