Vystudoval Mezinárodní teritoriální studia a regionální rozvoj, ale nakonec zakotvil u architektury a urbanismu, protože právě tam se podle něj rozhoduje o tom, jaký bude náš každodenní život. Ve vedení CAMPu se snaží ukázat, že architektura a urbanismus nejsou jen odborná témata pro úzký okruh profesionálů, ale že se přímo dotýkají každodenního života každého obyvatele města. Jeho cílem je zpřístupnit složité plánovací procesy široké veřejnosti a nabídnout lidem možnost porozumět tomu, co se kolem nich staví a proč. Právě proto CAMP funguje jako otevřená platforma, kde se občané mohou už ve fázi příprav seznámit s projekty, diskutovat o nich a spoluutvářet podobu svého okolí.
Páteční pětka / Urbanista Štěpán Bärtl ve víkendovém dotazníku
Říká, že město je jako živý organismus a nejlépe se mu rozumí tehdy, když v něm člověk sám žije naplno. Ve své práci vedoucího Centra architektury a městského plánování (CAMP) spojuje práci s vášní. Rád cestuje, inspiruje se v zahraničí a přemýšlí, jak přenést světové nápady do pražských ulic. Urbanista Štěpán Bärtl v našem pravidelném Q&A odpovídá, co mu přináší největší radosti či jakou činností si dokonale vyčistí hlavu.
1 / Jaký nový produkt vám v poslední době udělal radost?
Asi největší pracovní gamechanger jsou pro mě AI nástroje pro práci s textem. Připravuji publikaci o architektonických centrech ve světě a za tímto účelem dělám řadu rozhovorů. Aplikace Notta mi neskutečně ulehčuje život. Představa, že bych všechny rozhovory musel ručně přepisovat, mě děsí. V kombinaci s ChatGPT, který pro mě představuje vedoucího práce a odpovědného editora v jednom, si říkám, že to možná přece jenom někdy dopíšu. Ale největší radost mi vlastně udělal nákup nové knihovny od Master & Master. Ještě je ve výrobě, ale už teď se těším, že si tam tu svojí knížku jednou vystavím.
2 / Jaké nejzajímavější jídlo umíte uvařit?
Většinou, když se do něčeho pustím, dělám to pořád dokola, až to nakonec znechutím sobě i svému okolí. Proto už třeba nemůžu vařit nic od Ottolenghiho. Když doma vyslovím „pečená cizrna s harissou“, mé partnerce šlehají z očí blesky. Kvůli synovi teď navíc skoro nekořeníme, takže když do jídla přidám aspoň sůl, pepř a olivový olej, připadám si jako michelinský kuchař. Na co jsem ale opravdu pyšný, jsou moje palačinky. Luxusní, teňoučké. A když se mě zeptáte, dost pravděpodobně vám je budu chtít jít domů udělat k snídani.
“...ten moment naprostého prázdna, kdy člověk vyleze ze sauny, skočí do studeného bazénku a pak se natáhne na lehátko.”
3 / Co vám přináší klid v duši?
Většinu času těkám mezi místy, lidmi a aktivitami, ale pár zaručených způsobů na zklidnění mám. Není to už sice tak intenzivní jako před narozením syna Jóna, ale pořád hodně čtu. Už mám skoro přelouskanou novinku Tajemství všech tajemství od Dana Browna o Praze. Je to bizár, ale nestydím se za to. Pak tu mám na čekačce The Power Broker od Roberta Cara, což je krásných čtrnáct set stran o newyorském urbanismu. Klid v duši mi taky přináší ten moment naprostého prázdna, kdy člověk vyleze ze sauny, skočí do studeného bazénku a pak se natáhne na lehátko. Národní sauna to jistí.
4 / Jakou činnost jste si nedávno osvojil a baví vás?
Rozhodně běžky! Nikdy jsem nebyl žádný sporťák, což v typicky outdoorovém Liberci nebylo úplně lehké. Přesto se mi loni podařilo uběhnout Jizerskou 50. Závod, který jsem měl odmalička zafixovaný jako metu, již musí každý správný Liberečák pokořit. Ideálně si u toho dát ruma na Hřebínku, dřevorubecký chleba na Knajpě a při stoupání ze Smědavy se ani nezapotit. Člověk pak dostal takovou hezkou nálepku na běžky jakože to absolvoval. Tu jsem vždycky moc chtěl. No a loni se mi to povedlo. Místo rumu jsem měl ionťák a místo chleba energetický gel. Ale zvládl jsem to a z té nálepky jsem měl radost jako malý kluk.
5 / Který nedávno zhlédnutý film či seriál doporučujete na tento víkend?
Letos na Letní filmové škole v Uherském Hradišti jsem poprvé na velkém plátně viděl Apocalypse Now od Francise Coppoly. To intro, kde halucinující Martin Sheen zírá do hotelového větráku, zatímco helikoptéry shazují napalm na vietnamskou džungli a do toho hraje This is the End of The Doors – z toho mám husí kůži ještě teď. Doporučuji double feature v kombinaci s dokumentem Hearts of Darkness, který je snad ještě šílenější a mapuje jak Apokalypsa vznikala očima Coppolovy manželky. Celý štáb na pokraji zhroucení, Marlon Brando s nadváhou a neschopný se naučit svoje repliky, a k tomu permanentně zfetovaný Dennis Hopper jako bonus. Pokud byste chtěli na víkend něco lehčího, tak můj syn by vám doporučil animovaný film Zpívej o zpívajících zvířátkách. Je to překvapivě vtipné, ale o víkendu to pravděpodobně uvidím po sedmnácté a osmnácté, což je trošku moje vlastní verze apocalypse now.
Štěpána můžete sledovat zde