Architektka interiérů / Krásný prostor nevytvoříte koláží líbivých trendů, říká Iva Hájková ze Studio IHAA

Už při studiu na stavební fakultě ČVUT ji nejvíce fascinovala architektura interiérů. Na své začátky vzpomíná zakladatelka studia IHAA Iva Hájková s úsměvem: „Měla jsem to štěstí, že můj otec byl fajnšmekr na elektroniku, takže jsme byli mezi prvními, kdo dělal v CADu. Úplně jsem si to zamilovala, ale i na té surové stavárně jsem se vždy zasekla na interiérech. Architekturu jsem s nadšením nasávala při každé příležitosti.“

Po krátké profesní epizodě v oblasti marketingu a obratu v osobním životě si našla cestu k práci, která ji nejen naplňuje, ale řadí mezi nejlepší interiérové designérky na české scéně. Dobu své první mateřské spojila s kurzem interiérového designu, do pragmatické profese stavařky tak vstoupil cit a empatie interiérové designérky.

„Ráda sleduji scénu současného interiérového designu, ale dobře vím, že krásný interiér nevytvoříte koláží líbivých trendů. Musíte přemýšlet nad tím, jak prostor člověku opravdu slouží, jak se v něm cítí,“vysvětluje Iva Hájková. Princip své tvorby proto nazývá funkční krásou. „Stává se, že klient má naprosto jasnou představu o prvcích, které chce ve svém domově mít. Ve skutečnosti ale nejde nutně právě o tyto konkrétní prvky, mnohdy technicky i vizuálně nefunkční, ale o pocity a kvality, které vyvolávají. Například v bytovém domě, který neumožnil realizaci francouzských oken, na níž klient trval, jsme s kolegyněmi dosáhly pocitu světlosti a vzdušnosti otevřením prostoru skleněnými příčkami a instalací zrcadel,“ popisuje nedávnou zkušenost.
Důležitým aspektem její práce je psychologie prostoru, v čemž se skvěle doplňují se zmíněnými kolegyněmi Kateřinou Šmardovou a Vlaďkou Rosypalkovou. „Když přijdeme do bytu, každá ho vnímáme trochu jinak a do procesu vnášíme důraz na oblast, která je pro každou z nás přirozenou prioritou.“

Pro vášnivé turisty a milovníky přírody interiérové designérky navrhnuly uprostřed městské džungle klidný a harmonický byt definovaný přírodními materiály. „Podlaha a strop jsou dřevěné, což dodává prostoru útulnost. Ostatní materiály jsme aplikovaly v surovější přírodní podobě. Kamenná deska je na hranách ponechána štípaná, keramická světla vyráběná ručně přímo pro tento projekt jsou dokonale nedokonalá, hliněná omítka je strukturovaná, s jemnými nuancemi na povrchu,“ popisuje charakter přírodně designového bytu v centru Smíchova. Přestože je prostor navržen jako útočiště v tepajících ulicích velkoměsta, propisují se do něj v detailech odkazy na industriální charakter budovy původní tiskárny, která na místě moderního bytového domu stávala.

Iva Hájková ráda staví své návrhy na příběhu, který vychází nejen z povahy klientů, ale i prostoru, jeho historie a lokality. Výmluvným příkladem je nedávno dokončená rekonstrukce bytu ve funkcionalistickém domě v ulici, kde původně sídlili řezníci a uzenáři. Byt je čistě pánskou záležitostí. Jednoduchost a lehká strohost zajišťují minimalistickou atmosféru, v níž vynikne kvalita přírodních materiálů, zejména kamene a dřeva, ale také terrazza a chromových prvků formovaných do zajímavých geometrických detailů.

„S odkazem na lokalitu pracujeme s materiály i barvami. Dřevo využíváme v masivu, dýze i kořenici, tak jako řezník zpracovává celý kus zvířete. Kov v podobě chromu či nerezu vnáší do interiéru jemnou šedavou záři, typickou pro nože a kovové pulty v masně. Světla odkazují na oblíbenou uzeninu – párečky. Doplňují je i jiné minimalistické napodobeniny, od paštiky po tlačenku. Barvu masa evokuje textil, jeho strukturu zase mramorový obklad. Neodmyslitelné doplňky, jako hořčice, BBQ omáčka nebo křen najdete v barvách koupelen, barevnou příchuť pepře a papriky pak v ložnici.“ Interiér rovněž reaguje na moderní obrazy ze sbírky investora, a to lehkou barevností, která umění na stěnách harmonicky doplňuje.

Iva Hájková čerpá inspiraci z architektonických pokladů, ať už v zahraničí nebo v Praze. Fascinují ji detaily starých budov, jako je mramorové obložení v chodbách starých činžovních domů nebo krásná dřevěná okna. Tento druh řemeslné práce je pro ni příkladem „luxusu“, který není o pozlátku, ale o kvalitě materiálů a preciznosti provedení. „Luxus je pro mě maximální využití potenciálu prostoru a rozpočtu. Jde o kvalitu, která se projevuje v detailech, nadčasovosti a dlouhodobé hodnotě.“