Jaké to je být sto let dítětem, směřujeme na začátku naši první otázku přímo na Hurvínka. „Řekl bych, že jsem nejmladší důchodce na planetě. Nebo nejstarší dítě? Sám nevím… Všechno se mění, já to jen sleduju a občas komentuju,“ odpovídá. A dodává: „Nedospěl jsem a doufám, že to nikdy nezažiju. Největší rozdíl mezi světem, ve kterém vznikl, a dneškem ale podle něj možná není až tak velký, jak by se mohlo zdát. „Smějí se mi pořád stejně, takže tam asi takovej rozdíl nebude.“
Právě schopnost oslovit nové generace je podle loutkoherce a uměleckého šéfa Divadla Spejbla a Hurvínka Davida Janoška jedním z důvodů, proč Hurvínek funguje už sto let. „Faktorů úspěchu je několik dohromady. Jednak jiskřivý vztah otce a syna, chybějící element maminky a její stálé hledání a nenacházení, druhak humor, dovádění a rošťačení. Stejně jako jakási laskavá drzost a prostořekost.“