Jihotyrolské Bressanone mnoha lidem nic neřekne, většina jej zná z povinné školní docházky pod německým označením Brixen. V polovině devatenáctého století sem odsunuli novináře s jedovatým perem Karla Havlíčka Borovského, který tu měl ve vyhnanství těžce trpět. Nakonec se sice ukázalo, že s trochou nadsázky to tak hrozné pro něj úplně nebylo, neboť ve svém nedobrovolném exilu pobíral rentu rovnající se platu středostavovského vídeňského úředníka a kurýroval zde svoji tuberkulózu. Taky se stačí zplna nadechnout a rozhlédnout po okolí a je vám ihned jasné, že život v Brixenu není vůbec zlý. Ba právě naopak.
1 / 14
Pro většinu Čechů je Brixen dodnes spojený hlavně se jménem Karla Havlíčka Borovského a jeho zdejším nedobrovolným pobytem. Jihotyrolské město je ale hlavně výchozím bodem do Dolomit a v jeho historickém centru natrefíte na turisty z celého světa. V úpatí nad městem se nalézá originální adults only hotel My Arbor, kde místo politického exilu najdete ideální výchozí bod pro horské treky a vítaný několikadenní únik z pracovního rytmu.
Po dnech strávených v temperamentní jihoitalské Puglii jsme se přes jednodenní zastávku v Abruzzu během několika hodin přesunuli do světa, který působí skoro jako jiná země. Jižní Tyrolsko sice patří k Itáli, ale jeho atmosféra nese silný středoevropský otisk. Němčina je tu stejně samozřejmá jako italština, architektura je střídmější, silnice upravenější a celé prostředí působí klidněji. Byť ani zde o pověstný italský temperament zcela nepřijdete.
Cesta k hotelu My Arbor je menším dobrodružstvím, čeká vás čtvrthodinka pořádné spleti zdánlivě nekončících strmých serpentin, ale vyplatí se. Hotel otevřený v roce 2018 vznikl na svazích hory Plose nad Brixenem a už na první pohled zaujme svou netradiční architekturou. Poměrně rozlehlá budova totiž stojí na štíhlých pilířích mezi borovicemi a svým konceptem připomíná moderní treehouse.
Velká prosklení pokojů i společných prostor otevírají panoramatické výhledy do údolí a na okolní horské masivy, kdežto interiéry pracují především se dřevem a dalšími přírodními materiály. Při pohledu správným směrem lze mimochodem zahlédnout také venkovní saunovou část, kde člověk rychle pochopí, že v Jižním Tyrolsku se ke klasickému saunování přistupuje podstatně tradičněji než u nás, tedy rozhodně bez ošacení.
Do hotelu, který je určen jen dospělým návštěvníkům, jsme dorazili se psem a potěšilo nás, jak zde myslí i na zdánlivé detaily. Na pokoji čekal připravený pelíšek, misky i pamlsky. To jsou právě ty maličkosti, které potvrzují známé úsloví, že ďábel se skrývá v detailu.
Záhy jsme se vrhli do víru zdejšího wellness a již během krátkého průzkumu nás napadlo, že provozovatelé, kterými je několikagenerační rodina Huberových, mají wellbeing skutečně pod kůží, ne jen jako nějaké povinné marketingové cvičení. Marcus a Renate původně provozovali několik prémiových restaurantů v Brixenu a jejich sen o originálním eko tree hotelu v kopcích se stal skutečností v roce 2018. Prostor pro jógu tu dýchá zenem, k tomu saunové rituály, lesní terapie anebo jen obyčejné ticho jsou zde zkrátka přirozeností. Samotné SPA Arboris nabízí několik saun, bazén s výhledem do rozlehlého údolí, relaxační zóny i širokou nabídku procedur od klasických masáží přes ájurvédu až po zmiňovaný forest bathing. Tací, kteří touží po soukromí, si mohou pronajmout dřevěné altány s výhledy. A wellness zážitkem je i samotná poloha hotelu. Stačí vyjít na některou z okolních stezek vedoucích po svazích Plose a během několika minut se ocitnete v nedotčené přírodě.
Rodina Huberova má za sebou bohaté zkušenosti s provozováním top restaurací, a tak není divu, že další silnou stránkou My Arbor je právě gastronomie. Součástí našeho pobytu byl half board, tedy snídaně a večeře, jež jsme doplňovali během dnes zdejší selekcí snacků. Snídaně byla bohatá, od tradičních vajíček na různé způsoby – mimochodem pokrm, který pro Apeninský poloostrov je spíše netypickým, po bohatý výběr slaného a sladkého. Oblíbili jsme si obzvlášť zdejší „tvrdý“ chléb s názvem Schüttelbrot s nádechem anýzu.
Na večeři jsme se vždy těšili, čekal nás pečlivě nazdobený stůl a vždy přátelská obsluha, se kterou jsme debatovali o všem možném, o zdejším regionu a životě na severu Itálie až po současnou geopolitickou situaci.
Večerní servis kombinuje promyšlené několikachodové menu à la carte s bohatým bufetem salátů a předkrmů, přičemž kuchyně přirozeně vychází z jihotyrolské tradice i středomořských vlivů.
Ostatně, zdejší gastronomie byla taky jedním z důvodů, proč se nám z Brixenu vůbec nechtělo odjíždět. I když Karel Havlíček Borovský by s tím možná nesouhlasil.
Více o hotelu zde