Architekt Ondřej Chybík / Čím víc má město problémů, tím je pro nás architekty větší výzvou

Brno, Bratislava, Praha, Londýn, Vídeň, Varšava nebo třeba Tirana… Architekta Ondřeje Chybíka zastihnete každý týden v jiné evropské metropoli. Z lokálního brněnského studia, které v roce 2010 založil s Michalem Krištofem, vyrostl mezinárodní tým s více než padesáti odborníky na urbanismus a architekturu. Čím Ondřeje města fascinují a proč považuje za luxus městského života obyčejné bezpečí?

Právě jsi ve Vídni, každý druhý týden řešíš chod studia v Londýně. Ještě se ti města neomrzela?
Města mě pořád baví. Jsou pro mě přirozeným prostředím. Vlastně je to inteligentní forma lidské koexistence. Bez nich by se na téhle planetě nedalo přežít. Jen si představ, že by všech sedm miliard lidí mělo svůj malý domeček. Díky městům vůbec můžeme fungovat jako společnost a zároveň zachovat prostor pro přírodu.

Máte pobočky a projekty v různých evropských městech. Vnímáš jejich rozdílný vibe?
Nedokážu města vnímat jako turista. Každé město si zaslouží obdiv i kritický pohled. A v principu jsou všechna dobrá, protože jsou to kompaktní formy bydlení – jen některá více, jiná méně.

Které město tě inspiruje nejvíc?
Nemám jedno konkrétní. Mám štěstí, že můžu být skoro každý týden v jiném městě. A taky neumím řídit auto, takže všude chodím pěšky. Díky tomu mám možnost město opravdu vnímat. Chození po městě je podle mě ta největší inspirace.

Nevnímáš tedy města jako lepší nebo horší?
Vůbec ne. Města, která mají svoje problémy, vlastně nabízejí obrovské příležitosti, totiž podívat se na ně kriticky, poučit se a někdy tam i začít pracovat. Čím víc má město problémů, tím je pro nás architekty větší výzvou.

Doma jsi stále v rodném Brně. Jak se ti tam žije?
Brno má skvělý urbanismus, kompaktní centrum a především se nepotýká s overturismem jako Praha. Centrum i lokální byznys jsou nastavené pro místní a taky studenty a expaty, většinou odborníky v různých oborech, což je obohacující. Náš ateliér je přímo v centru, atmosféra je tu autentická a je příjemné v ní žít.

Ve vašem portfoliu nejsou žádné vily a rodinné domy. Proč jste se zaměřili na život měst?
Městský život nás baví. Rodinný dům je krásná disciplína, protože vytváří kvalitu, která se dědí. Ale ve veřejném prostoru je dopad architekta mnohem větší. Když navrhnete náměstí, větší rezidenční komplex nebo sportovní kampus jako teď v Jihlavě, vidíte, jak se prostředí mění. To je silný moment. Architekturu jsme od začátku vnímali jako službu veřejnosti. Je to těžká, ale strašně zajímavá cesta.

Tvým klientem je pak investor i celá komunita. To je přece spousta zájmů, někdy i protichůdných, že?
Vždy je to o pochopení socioekonomických souvislostí a komu má prostor sloužit. A veřejný prostor by měl sloužit všem. Kvalitní projekt nesleduje jen zisk investora, ale dbá na to, aby rozvíjel prostředí, do kterého vstupuje. Synergie, ze které se dá vzájemně benefitovat, je naším ultimátním cílem. Nemůžeme lidem říkat: „Běžte a buďte tam!“ Ale můžeme vytvořit podmínky, aby se tam chtěli vracet. V tom vidím podstatu urbanismu i architektury. Nastavujeme vlastně plátno pro budoucí život – a tenhle „placemaking“ je podle mě stejně důležitý jako tvar okna.

Musíš být připraven na kritiku veřejnosti. Jak se s ní vyrovnáváš?
Když jsme otevírali rekonstrukci Mendlova náměstí, měli jsme obrovské očekávání, že se to všem bude líbit. Byli jsme přesvědčeni, že se tohle příšerné místo v centru Brna konečně nadechne a stane se skutečným náměstím. Jenže se otevřelo v únoru – stromy neměly listí, prostor působil prázdně a veřejnosti se nelíbil. Přitom jsme napříč náměstím vysadili třicet nových stromů, odstranili všechny bariéry, uklidili nepořádek, prostor předláždili a ozelenili. Jenže veřejný prostor není dělaný pro první den otevření. Je nastavený tak, aby fungoval dalších padesát let. Dnes, tři roky poté, už Mendlák vypadá tak, jak jsme ho chtěli. Koruny stromů se začínají propojovat, a nejen my jsme přesvědčeni, že zde vznikl super kus veřejného prostoru. Oprávněnou kritiku si beru k srdci, ale výstřely ne. A to jsem se naučil díky Mendláku.

Nedávno dokončenou rezidencí Nuselský pivovar jste si připsali další povedenou konverzi brownfieldu na městské bydlení. O čem je kvalita bydlení ve městě?
Architektura pro mě znamená fungující město. Je to skoro jakási přirozenost, kterou chce člověk vytvářet. Kostel, radnice a možná i stadion si zaslouží výrazovou pozornost, ale bytové domy na sebe upozorňovat nemusí. Kdybychom žili ve městě, kde na sebe každý bytový dům strhává veškerou pozornost, tak bychom se z toho možná zbláznili. Je potřeba pracovat s funkcí a kontextem.

Kvalitní bydlení je třeba o tom, že z obývacího pokoje mám pěkný výhled přes trochu větší okno, o dobrých materiálech a to nejen v bytě, ale i společných prostorách. Ale také o tom, zda mám v domě restauraci, kavárnu nebo společenský prostor, kde můžu pozvat kamarády na větší oslavu. O tom, že kousek mám pekárnu, holiče, svou práci a nemusím používat auto. To jsou parametry kvality, která se ocení daleko víc než extravagantní výkřik ega architekta nebo investora.

Jak se chceš ve městě cítit ty sám?
Bezpečně. Zažil jsem místa, kde člověk bezpečí necítil – třeba v Brazílii. A když chybí bezpečí, ztrácíš svobodu pohybu. Jsi odkázaný na auto, nebo dokonce na auto s hlídačem. Bezpečí je nade vše. Teprve potom přichází všechno ostatní – estetika, služby.

Mimo Londýn a střední Evropu máte i několik projektů v Tiraně, její rychlý development je teď celosvětově sledovaný fenomén. Čím to je?
Albánie je neskutečně zajímavá. Dnes tam působí snad všechna velká jména světové architektury a prostředí je tím velmi konkurenční. Zásadní roli hraje premiér, který sám studoval umění v Paříži a má k architektuře výjimečný vztah. Vstřícnost vůči architektuře a urbanismu mezi vládními špičkami je obrovská a nevídaná.

Na jaký budoucí projekt se těšíš?

Na přestavbu staré továrny ve Vídni z dvacátých let minulého století. Má nádhernou patinu, šestimetrové stropy a skvělé měřítko. Takový dům už dnes nejde postavit. Spolu s naším londýnským kolegou Stuartem jsme našli způsob, jak mu dát nový život a ekonomický smysl. Je to projekt snů – a zároveň nová kapitola pro celé studio.

Budete tedy ve Vídni zakládat další pobočku?
Fyzické pobočky už dnes nejsou tak moc potřeba. Výjimkou je Londýn, který kumuluje obrovský talent a znalosti, a proto je dobré tam být.