Aktuální držitel titulu módní designér Czech Grandd Design Aleš Hnátek předvedl kolekci, která odstartovala další kapitolu dlouhodobě budovaného módního jazyka. Jeho Wardrobe 4 rozvinula ideu moderního luxusu zbaveného okázalosti. Luxus zde definovala přesnost, materiál a téměř asketická disciplína střihu. Vlna, hedvábí, kašmír, dotyk látek a vnitřní konstrukce hrály stejně důležitou roli jako samotná silueta. Hnátek pracuje s něčím dnes vzácným, totiž s konzistencí a prohlubováním. Jeho kolekce se vrství. Komunikují spolu. Každá další posouvá tu předchozí. V době posedlé novostí působí takový přístup téměř radikálně. Navíc drobný detail jako rudé návleky v bílých žabkách byly jedním z nejvíce diskutovaných módních momentů letošního ročníku.
Prestižní módní událost Mercedes-Benz Prague Fashion Week FW26 svou první letošní edicí odstartoval novou kapitolu. S přesunem do Artium by KKCG se změnila adresa, kde se odehrál dialog současné české, slovenské ale i zahraniční módy. Vedle zavedených jmen vystupuje do popředí nová generace autorů a s ní i pocit, že domácí scéna prochází pozoruhodnou proměnou. Nový prostor nabídl nejen kulisu, ale nový módní kontext. Zde je šest kolekcí, které letos podle nás definovaly nejzajímavější momenty týdne.
Zoltan Tóth představil kolekci, která se vymykala obvyklému tempu týdne. Ucelená série looků vystavěná na pocitu, intuici a zvláštní formě tiché spirituality, která se v módě objevuje jen vzácně. Motiv jednoty, o němž designér před přehlídkou mluvil, se neprojevoval jako koncept, ale jako princip, který držel kolekci pohromadě. Inspirace přírodou, posvátnou geometrií i středoevropskou citlivostí prostupovala siluetami s lehkostí, která nepůsobila ilustrativně, ale přirozeně. Silnou stránkou kolekce byla práce s pocitem bezpečí a měkkosti. Luxus byl niterný, demonstrovaný v kvalitě materiálů, v doteku lnu a hedvábí, v rafinované jednoduchosti, která nikdy nesklouzla k asketismu. Nechyběla hravost a jemné šibalství, které kolekci zbavovalo přílišné vážnosti. Zásadní bylo i to, jak Tóth odmítá chápat módu jako efektní spektákl. Jeho práce stojí na přesvědčení, že oděv má sloužit člověku, ne obrazu. A právě tato filozofie byla z přehlídky cítit v každém detailu. V kontextu MBPFW to byl jeden z nejpoetičtějších a nejvyzrálejších momentů.
Kolekci postavenou na mimořádné lehkosti předvedla Hana Valtová. Vyšla z baletní imaginace, přesněji z odkazu La Sylphide, který přeložila do současného ženského šatníku s jemností a inteligencí. Materiály ožívaly až v chůzi, siluety se proměňovaly v pohybu a právě tam se ukazovala síla kolekce. Oděv dýchal. Silným momentem byla práce s kontrastem éteričnosti a struktury. Rozevláté sukně, korzetové prvky, měkkost i konstrukce vytvářely napětí, které kolekci drželo v krásné rovnováze. Nic nebylo přehnaně doslovné, a právě díky tomu působily baletní reference současně. Valtová navíc velmi přesně zachytila něco podstatného o dnešní módě. Že oděv už dávno není jen obraz (odraz?), ale zkušenost. Že se čte skrze pohyb, emoci a to, jak se v něm člověk cítí.
O jednu z nejvíce atmosférických přehlídek se postaral Tomáš Němec. Černobílá paleta, dramatické světlo, siluety pohybující se prostorem jako temné labutě. Němec ji tentokrát očistil od ornamentu a dovedl k větší abstrakci. Právě v tom byla cítit proměna. Méně kostýmní exaltovanosti, současně přítomná teatrálnost, práce s draperií a uvolněnost, kterou si v kolekci dovolil, jí dodala nový rozměr. Silným momentem bylo, jak opustil klasickou představu těla, na níž jeho tvorba často stavěla, a otevřel se architektuře oděvu. Na přehlídce bylo fascinující i něco méně viditelného. Pocit svobody a intuice, o kterém designér mluví, byl skutečně cítit. A právě to jí dávala sílu. Ačkoli opět v korzetech, tak Němec ukázal svou dosud nejsvobodnější kolekci.
Zachytit ducha doby, aniž by mu podléhaly umí Valérie Jurčíková. Pohyb se propsal do konstrukce, rytmu siluet i samotné energie přehlídky. Odkazy k aerobikové estetice devadesátých let, VHS nostalgii i aktivnímu tělu byly přítomné, ale nikdy nesklouzly k retro gestu. Síla kolekce spočívala v tom, jak přirozeně spojila funkčnost s ženskostí. Technické prvky kultivovala svou sobě vlastní estetikou. Zásadním autorským motivem se stala práce s knoflíkovou pruženkou. Detail běžně ukrytý uvnitř oděvu se proměnil v ornament i konstrukční princip. Právě tento moment odhalování skrytého patřil k nejinteligentnějším gestům celé kolekce. Podobně přesně fungovaly i doplňky, zejména brýle vzniklé s Alešem Boemem, které byly legitimní součástí celého narativu. Jurčíková ukázala, že sportovní reference mohou být sofistikované, hravé i elegantní zároveň.
U Alexandry Gnidiak se kolekce rozevřela jako vzpomínka zalitá středomořským světlem. Italské prázdniny tu nebyly doslovnou reinterpretací, ale náladou, která prostupovala barvou, lehkostí i smyslností siluet. Právě barevná paleta nesla celou emoci kolekce. Silným autorským gestem se stalo krajkové sako, signature moment, který nesl intimitu i sílu. Podstatné ale bylo, že kolekce nefungovala jen esteticky. Rezonovala i s proměnou současné módy, v níž roste význam osobního příběhu, autentičnosti a kvality.
