Od 15. dubna do 16. srpna 2026 představí Fondation Louis Vuitton retrospektivu Calder. Rêver en Équilibre, která připomíná sto let od příchodu Alexandera Caldera do Francie a současně i půlstoletí od jeho úmrtí. Výstava mapuje více než padesát let jeho tvorby, od experimentálních performancí Cirque Calder, jež uchvátily pařížskou avantgardu, až po monumentální kinetické sochy, které redefinovaly podobu veřejného umění. Zahrnuje téměř tři stovky děl, včetně ikonických „mobilů“ a „stabilů“, drátěných plastik, maleb, kreseb i šperků, a zdůrazňuje klíčová témata Calderovy práce, jako jsou pohyb, světlo, prostor či pomíjivost. Expozici doplňují díla jeho současníků i fotografie významných autorů 20. století, které zasazují jeho tvorbu do širšího kontextu avantgardy. V dialogu s architekturou Franka Gehryho se Calderovy objekty proměňují v dynamickou, téměř choreografickou zkušenost, která ukazuje, jak zásadně rozšířil chápání sochařství. Více info zde
„Umění smývá z duše prach každodennosti,“ psal Pablo Picasso. Že jsou výstavy pouhé obrazy na stěnách? To určitě ne, poklidné setkání s uměním nás dokáže vytrhnout z rutiny, otevřít nové způsoby vnímání, snad i klást otázky, na které si v běžném tempu nenajdeme čas. V našem výběru nadcházejících výstav cestujeme po Česku i po Evropě, kde navštívíme prestižní instituce, ale i menší autentické síně, které stojí za to poznat.
Výstava Schiaparelli: Fashion Becomes Art v londýnském Victoria and Albert Museum redefinuje vztah mezi módou a uměním jako rovnocenný dialog, nikoli hierarchii. Tvorba Elsy Schiaparelli je zde představena jako autonomní umělecká praxe, která překračuje hranice oděvu a vstupuje do oblasti imaginace a konceptu. Její spolupráce se surrealisty, například se Salvadorem Dalím, proměnila módu v médium myšlení, které narušuje vztah mezi tělem, obrazem a realitou. Ikonické modely zde fungují jako nositelé idejí a kurátorský přístup zdůrazňuje témata iluze, anatomie, ironie a touhy jako klíčové principy její tvorby. Současná tvorba módního domu Schiaparelli pod vedením Daniela Roseberryho tento odkaz dále rozvíjí v novém kontextu. Výstava představuje módu jako kritické a intelektuální médium, jehož význam je dnes aktuálnější než kdy dříve. Více info zde
DSC Gallery uvádí výstavu Anselma Reyleho Metamorphosis, která představuje německého umělce v okamžiku vědomé proměny. Reyle patří k autorům, u nichž se vizuální energie proměňuje v přesný výtvarný jazyk a jeho práce dlouhodobě zkoumají hranici mezi malbou a objektem i mezi abstrakcí a kritickým odstupem. Právě v tomto napětí vzniká jejich výrazová síla. Metamorphosis zároveň navazuje na dlouhodobou spolupráci s DSC Gallery a po výstavě Radiant Adventure se autor do Prahy vrací s výběrem, který rozvíjí jeho londýnský projekt Sunrise Mission. Poprvé zde jako ucelený celek představuje sérii chrome brushstroke paintings, v níž gestické tahy štětce doplňuje chromovaný prvek přímo integrovaný do plátna. Reyleho tvorbu charakterizuje práce s materiály, které se v malbě obvykle neobjevují, jako jsou fólie v plexisklových boxech, pruhované kompozice, zrcadlení, neonové zásahy nebo rám chápaný jako organická součást obrazu. Nová část výstavy klade důraz na hmotu a posouvá malbu směrem k reliéfu, kde autor pracuje s hrubšími podklady, strukturálními pastami a pastózní technikou a proměňuje tah štětce v prostorový, chromovaný prvek. Více info zde
Existují osobnosti, jejichž práci nelze uzavřít do jednoho oboru. Právě takovou byl Petr Geisler. Český japanolog, překladatel a novinář, který více než tři desetiletí psal pro deník Jomiuri šimbun, a zároveň kaligraf, jenž proměnil psaní v osobní, téměř fyzický akt. Výstava GA-I-SU-RA představuje jeho tvorbu v dosud nejucelenější podobě a ukazuje ji nikoli jako soubor děl, ale jako způsob existence mezi dvěma kulturními i výrazovými světy. Geislerova kaligrafie nevznikala jako styl, ale jako potřeba. Psát pro něj znamenalo myslet a myslet znamenalo zanechat stopu. Jeho tahy, často vznikající v krátkých mezerách mezi prací, nesou energii okamžiku i soustředění, které se blíží zenové zkušenosti. Výstava zároveň odhaluje i další vrstvy jeho tvorby, od fotografických víceexpozic Japonska osmdesátých let přes novinové texty psané brilantní japonštinou až po autentické předměty z jeho pracovního prostředí, kde se každodennost přirozeně prolínala s tvorbou. Prostor expozice je komponován jako průchod Geislerovým světem, od intimních materiálů a osobních artefaktů až po rekonstrukci legendárního zápisu Sútry srdce, v níž se návštěvník ocitá uvnitř samotného textu. Právě zde se ukazuje, že pro Geislera nebyla kaligrafie obrazem, ale situací, rituálem, poezií i sdíleným prostorem. Výstava, jejíž koncept připravily Aňa Geislerová a Ester Geislerová, která je spolu s Petrem Holým také kurátorkou, není pouze retrospektivou, ale promyšleným pohledem na tvorbu, která se vymyká kategoriím. Více info zde
Vitra Design Museum uvádí výstavu Hella Jongerius: Whispering Things, první rozsáhlou retrospektivu jedné z nejvlivnějších současných designérek. Expozice nabízí průřez více než třicetiletou tvorbou autorky, která dlouhodobě posouvá hranice designu propojením kritického myšlení a poetického přístupu. Představuje široké spektrum prací, od raných experimentů přes ikonické návrhy až po nejnovější objekty a instalace, a zahrnuje nábytek, textilie, keramiku, skici i prototypy. Důraz klade na charakteristický rukopis založený na vrstvení, práci s materiály a vědomém přijetí nedokonalosti, stejně jako na zkoumání vztahu k předmětům každodenního života. Výstava zároveň reflektuje aktuální otázky udržitelnosti a smyslu designu v době nadprodukce a představuje i rozsáhlý archiv designérky, který muzeum získalo v roce 2024. Výsledkem je komplexní pohled na tvorbu, jež se pohybuje na pomezí designu a umění a zdůrazňuje hodnoty péče, empatie a dlouhodobosti. Více info zde
V prostoru Etcetera Art na pražském Smetanově nábřeží jsou k vidění dvě výrazné expozice. Výstava Souhrnný výkaz Petera Demka pracuje s jazykem evidence jako s výchozím bodem, nikoli cílem. Struktury, které mají původně organizovat a zpřehledňovat, se posouvají do roviny přesného a zároveň otevřeného obrazu, v němž význam vzniká jako napětí mezi řádem a jeho narušením, mezi tím, co lze zaznamenat, a tím, co zůstává mimo systém. Kurátorské vedení Miroslava Jiřeleho tuto ambivalenci čte jako klíčový princip Demkovy tvorby. Více info zde
Pod vedením kurátora Jana Kudrny se ve druhé expozici setkávají práce Dáši Lasotové a Jana Wojnara, které vědomě zpomalují tempo současného vizuálního světa. Jejich tvorba se nepodřizuje potřebě okamžitě zaujmout ani vysvětlovat, ale pohybuje se na hranici obrazu a textu, struktury a náznaku. Vytváří tak prostor, kde význam vzniká až v soustředěném vnímání. Právě v této schopnosti zpomalit a otevřít citlivější, méně okázalé vrstvy spočívá síla celé výstavy. Více info zde
Do brněnské Moravské galerie se nyní vyplatí vyrazit hned z několika důvodů. Jedním z nich je velkoryse pojatá retrospektiva Liběny Rochové, která byla uvedena v listopadu loňského roku. Tvorba této výrazné osobnosti české módy nikdy nesměřovala pouze k oděvu, ale k vyprávění příběhů, které se nosí na těle i vnitřně prožívají. Výstava nabízí možnost nahlédnout na módu jako na jazyk, který vypovídá o prostoru, těle, identitě i společnosti. Oděv zde vystupuje jako socha, performativní objekt i kulturní sdělení. Právě v této schopnosti překračovat hranice oboru spočívá mimořádnost tvorby Liběny Rochové. Retrospektiva, která je v takto ucelené podobě představena poprvé, je členěna do několika tematických celků. Ty sledují vývoj autorčiny tvorby od experimentů s formou a materiálem v osmdesátých letech přes ikonické kolekce inspirované uměním až po novější projekty, v nichž je oděv chápán jako intimní dotek či nositel osobního příběhu. Sama návrhářka hovoří o „oblékání duše“, a právě tato myšlenka prostupuje celou výstavou. V jednotlivých modelech se odehrává dialog mezi autorkou a nositelem, mezi prostorem a tělem i mezi hmotou a ideou.
Významnou roli hraje také architektonické řešení expozice, které navrhla Magdalena Rochová. Prostor zde není pouhým rámcem, ale aktivním partnerem vystavených děl. Návštěvník prochází sedmi navazujícími místnostmi, jež fungují jako kapitoly myšlenek a emocí a postupně odkrývají příběh jedné výjimečné autorské dráhy. Více info zde
Začátkem února představil Jan Černý svou první sólovou výstavu, kterou potvrdil pozici jednoho z nejvýraznějších hlasů současné české módy. Držitel titulu Grand designér roku 2024 pracuje s jasně rozpoznatelným rukopisem, v němž silueta, detail i vizuální znak nejsou pouhou dekorací, ale základní strukturou oděvu. Jeho kolekce, oscilující mezi pánským a genderless odíváním, propojují vlivy výtvarného umění, pracovních uniforem i streetwearu, aniž by ztrácely vazbu na precizní krejčovinu. Černý přirozeně spojuje to, co bývá často oddělováno, tedy vysokou módu s každodenností. Spolupráce s tradiční českou značkou Prestige i zkušenost ze studia u Virgila Abloha potvrzují jeho schopnost přenášet lokální kontext do mezinárodního jazyka. Pod značkou Jan Société zároveň buduje komunitu, v níž se móda stává sdíleným prostorem mezi oděvem, hudbou a vizuální kulturou. Každá kolekce, přehlídka i výstava je promyšleným zážitkem, v němž oděv tvoří jednu z vrstev celkové emoce. Právě v této schopnosti uvažovat o módě jako o celku spočívá jeho současný význam. „Vnímám se jako designér zážitků. Skrze média jako oděv, světlo, zvuk nebo scénografii komponuji celkovou emoci, která se přenáší na diváka nebo návštěvníka. Stejně tak uvažuji i nad blížící se výstavou. Bude to jedno velké překvapení,“ říká Jan Černý. Více info zde
Aproximace světla nepředstavuje světlo jako jev, ale jako otázku, jako něco, co se teprve skrze obraz stává možným. Výstava je přesně strukturovaným polem, v němž se různé generace setkávají na úrovni sdíleného principu, jímž je redukce jako způsob myšlení. V dialogu zde vstupují osobnosti jako František Kupka, Zdeněk Sýkora či Stanislav Kolíbal se současnými autory, kteří na jejich uvažování navazují bez potřeby přímé citace. Geometrická abstrakce tak nepůsobí jako uzavřená kapitola, ale jako živý jazyk, jenž se proměňuje, aniž by ztrácel svou vnitřní logiku. Linie, rastr, interval či plocha zde fungují jako nástroje, jimiž se obraz přibližuje své vlastní hranici, kde se přestává číst a začíná být vnímán. Světlo v tomto kontextu nevystupuje jako motiv, ale jako tichý aktér, který obraz utváří i narušuje. Aproximace se tak stává procesem neustálého přibližování k podstatě vidění, k rytmu prostoru i k prázdnu, které není absencí, ale podmínkou. Výstava nabízí zkušenost, jež nestaví na efektu, ale na soustředění, a právě v této zdrženlivosti se otevírá její skutečný dosah. Více info zde
Když se řekne Transylvánie, vybaví se spíše mýtus než konkrétní obraz. Výstava Transylvanian Painting Today v olomoucké Telegraph Gallery tento obraz zpřesňuje prostřednictvím malby, která vyrůstá z historického i kulturního napětí regionu a zároveň působí s mezinárodní suverenitou. Výběr kurátorky Jane Neal se soustředí na fenomén Klužské školy a představuje autory, jako jsou Adrian Ghenie, Marius Bercea či Șerban Savu, nikoli jako regionální reprezentanty, ale jako výrazné malířské osobnosti, které dokázaly lokální zkušenost proměnit v univerzální jazyk. Jejich práce nesledují lineární narativ, ale vytvářejí obraz jako prostor, v němž se vrství paměť, historie i osobní zkušenost. U Ghenieho se figura rozpadá pod tlakem dějin, Bercea skládá realitu do komplexních, téměř snových struktur a Savu nachází tichou intenzitu v každodenních situacích. Výstava tak otevírá vstup do současné malby, která znovu získává svou váhu jako nástroj myšlení, nikoli pouhého zobrazení. Více info zde
