Seznámili se při studiu na Fakultě umění a architektury v Liberci. Na první společnou realizaci vzpomínají živě dodnes: „Byl to křest se vším všudy“. Nekonvenční prostory, které tehdy čerství absolventi navrhli pro společnost Czech Promotion, zvítězily jako Kanceláře roku 2017. Titul obhájili už následující rok s realizací pro mezinárodní společnost Sinnerschrader. Magazín Architect+ je zařadil mezi TOP 10 nejslibnějších mladých studií roku 2021. Přes úspěchy v metropoli se rozhodli, že se usadí na samotě v Novohradských horách. Část volného času věnují revitalizaci okolní kulturní krajiny – obnovují původní cesty, boží muka, vysazují aleje. Jejich návrhy interiérů, ať už jde o kancelář, stodolu, historickou vilu nebo moderní rezidenci, jsou útulné, upřímné a pozorné k těm, kdo je užívají.
Architekti Zuzana a Jan Kurzovi / Proč je kreativní partnerství zásadní
Společné bydlení je tvůrčí proces, který vyžaduje přijmout vidění světa toho druhého a vytvořit dohromady unikátní místo, kde se budou cítit spokojení oba. Roli empatického posluchače i mediátora často zastanou právě architekti a designéři. Jak funguje tvůrčí komunikace partnerských dvojic ve světě architektury a designu? Existuje něco jako ženské a mužské principy, nebo jsou to překonaná klišé? Pro Selected odpovídají architekti Zuzana a Jan Kurzovi ze studia Kurz Architekti.
Co je principem vaší společné tvorby?
Partnerský život, kdy jste jeden druhému zrcadlem doma i v práci, potřebuje absolutní upřímnost. Dobře totiž víte, že nevyřčená námitka se vám dříve nebo později vrátí. Otevřenost je jednoznačně důležitá i v komunikaci s klientem, naše tvorba je na ní založená.
Opíráte se o názory svého partnera?
K víře, ať už v dobro, Boha, nebo krásno, se musíte propochybovat. Rádi si navzájem klademe otázky, ověřujeme. Za roky spolupráce taky známe své limity i přednosti, máme k sobě silný respekt. Dává nám to pocit bezpečí a jistoty.
V čem se jako autorská dvojice doplňujete?
Zuzana: Pro mě je prostor něco, kde můžu vnímat hranici, přechod, změnu a to se mi daří v detailu, dispozicích a materiálech. Oproti tomu Jan nahlíží na projekt jako na výzvu, která nemá hranic. Je schopen hledat nová řešení v konstrukcích, ale i komunikaci, vidět příležitosti tam, kam já už nedohlédnu.
Dá se říci, že jste si vypěstovali společný autorský rukopis?
Máme společný autorský přístup. Vždy se snažíme maximálně reagovat na kontext místa a především klienta. Proto je takzvaný „rukopis“ každého našeho projektu vizuálně hodně odlišný.
Promítají se vaše osobní životní zkušenosti do návrhů bydlení?
Architekt nedokáže jít po ulici a nevšímat si fasád, oken, odstupů objektů nebo dlažby na chodníku. Je to profese, která bezvýhradně slučuje veškeré aspekty bytí v prostoru, a tudíž je prakticky nemyslitelné oddělovat osobní život a profesní. Do návrhů se pochopitelně promítají také zkušenosti klientů. Máme klienty bez dětí, s puberťáky, s vnoučaty… Jelikož má dům fungovat po generace, snažíme se jim ukázat, jak může ten jejich vysněný fungovat za 10, 20 i 30 let… Rčení, že „až třetí barák je ten pravý“ považujeme za pouhé ospravedlňování neschopnosti architektů a projektantů navrhnout a realizovat poctivou architekturu. Jedině dlouhodobá investice je udržitelná.
Nakolik do designu interiéru vstupují osobní příběhy klientů?
Osobní příběhy a především potřeby jsou esenciální parametry. Vycházejí z dlouhodobých návyků a individuálního prožívání světa, které bývá těžké popsat, natož pak předat dále. Ale právě ono zachycení a jasné definování potřeb je nesmírně důležité. Jako architekti na ně reagujeme v dispozicích, materiálech, detailech. Nejde totiž o chvilkové rozmary, ale hluboce zakořeněné a takřka neměnné faktory.
Existují podle vás stereotypy v přístupu mužů a žen?
Nemusí to být neměnným pravidlem, ale s velkou pravděpodobností má žena větší cit pro kombinaci materiálů nebo řešení detailů, muž pak více vnímá okolí a praktické aspekty objektu. Každopádně se jako architekti snažíme, aby se oba cítili v navrhovaném prostředí dobře. „Přetlačovaná” nikdy nebude fungovat. Pokud budete nadržovat jednomu a upozadíte potřeby druhého, dříve nebo později se to všem vrátí jako facka.
“Každý jednotlivý klient nás překvapí svým uvažováním a vnímáním projektu, procesu, designu a dílčích řešení...”
Jak jako architekti odkrýváte potřeby klientů?
Každý jednotlivý klient nás překvapí svým uvažováním a vnímáním projektu, procesu, designu a dílčích řešení. Pokud tvoříte pro klienty a nasloucháte jim, pro každého nastavujete nová pravidla. Vytvořili jsme „etapového“ průvodce pro usnadnění objevování potřeb a tužeb, které může v páru často jeden vůči druhému spíše skrývat.
Dostáváte se někdy do role partnerského terapeuta, mediátora?
Pokaždé. Náš dobrý kamarád, také architekt, je zároveň terapeut. Často vedeme diskuze, kde jsou hranice našich rolí.
Vaše doporučení pro úspěšnou partnerskou komunikaci o podobě nového bydlení?
Nepřeskakovat jednotlivé fáze návrhu a naopak dbát na to, aby se oba maximálně ztotožnili s každou dílčí částí. „Líbí versus nelíbí” zevrubné analýze moc nepomůže, vždy trváme na detailnějším popisu. Jedině tak docílíte toho, že se nevracíte zpět.