• Styl
  • Design
  • Designér Folco Orlandini / Vždy pracuji pro projekt, ne pro své ego
Další článek
1 / 27

Designér Folco Orlandini / Vždy pracuji pro projekt, ne pro své ego

Designér Folco Orlandini spolupracuje s českou značkou sedacího nábytku LD Seating už druhé desetiletí. Jím navržené křeslo Flexi Lounge vloni získalo prestižní ocenění na Red Dot Design Awards. V rozhovoru pro Selected popisuje vznik nové série Terra Lounge, ale i svůj přístup k pohodlí, dlouhověkosti nábytku a také vlastní cestu k produktovému designu, která pro něj byla od dětství přirozenou součástí života.

Advertisement

V Miláně vede vlastní studio Orlandini Design, které založil jeho otec už v sedmdesátých letech. Po odchodu otce z firmy do ústraní v roce 2009 stojí v čele právě Folco Orlandini. Ateliér má na svém kontě dlouhou řadu prestižních ocenění včetně Best of Neocon Award, iF Design Award, Interior Design HIP Award, Red Dot Award nebo German Design Award. Ve spolupráci s českou značkou sedacího nábytku s globální reputací LD Seating vyvinul řadu designových řad včetně Melody a Flexi oceněné Red Dot Design Award. Náš rozhovor se ale točí zejména kolem novinkové série Terra Lounge.

Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s českým výrobcem?

Přibližně před deseti lety jsem hledal nové mezinárodní klienty. Nehledal jsem nadnárodní korporace, ale firmu složenou z lidí, se kterými bych mohl jednat jako rovný s rovnými a s nimiž bych mohl budovat cestu vzájemného růstu. U LD Seating jsem našel ideálního partnera. Partu lidí se silnou touhou růst a neustále se zlepšovat. Věřím, že jsme za ty roky společně dokázali mnoho skvělých věcí.

Jaká byla úplně první myšlenka, která odstartovala projekt Terra Lounge?
Komfort byl první a nejdůležitější prioritou. V souladu s požadavky firmy jsme chtěli vytvořit křeslo, které bude mimořádně pohodlné. Bude mít velké, obepínající sedadlo s měkkým a velkorysým polstrováním. Takový typ produktu zároveň v katalogu značky chyběl.

Jak úzce jste během procesu spolupracoval s vývojovým a výrobním týmem?

LD Seating dlouhodobě přistupuje k vývoji produktů s důrazem na průmyslovou preciznost. Proto v tomto případě neváhala investovat do výroby všech potřebných forem, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku, i za cenu vyšších nákladů. Významnou roli přitom sehrály bohaté zkušenosti firmy s čalouněným nábytkem, které nám od samého začátku pomohly správně nastavit jednotlivé kroky a zefektivnit procesy polstrování, šití i samotného čalounění. Vývoj kolekce Terra trval několik let a rozhodně nebyl jednoduchý. Klíčová byla průběžná a intenzivní spolupráce mezi mým studiem a technickým týmem, která se ukázala jako mimořádně přínosná.

“Plánované zastarávání považuji za eticky špatné. Záměrné zvyšování spotřeby jde proti principům udržitelnosti...”

Jak si představujete praktické využití této série?

Je zřejmé, že dnes se hranice mezi domovem a kanceláří, mezi veřejnými a soukromými prostory a mezi pracovním a domácím prostředím stírají. V důsledku toho už produkty nemají jednoznačně dané využití, ale uplatňují se v různých kontextech. Kolekce Terra tohle propojení ztělesňuje naplno – její design je univerzální. Hodí se jak do lounge zón v kancelářích či hotelech, tak i do domácích interiérů.

Jak vnímáte proměnu role lounge sezení v současných interiérech?

Jak víme, role měkkého sezení se v posledních letech zcela změnila. Dnes tvoří podstatnou součást i pracovního prostředí. Přispívají k tomu také doplňky, jako jsou integrované zásuvky nebo odkládací stolky, díky nimž lze tyto prostory využívat nejen k odpočinku, ale i k práci.

Jak při navrhování nábytku přemýšlíte o dlouhověkosti a stárnutí produktu?

Myslím, že je to velmi důležitý faktor. Plánované zastarávání považuji za eticky špatné. Záměrné zvyšování spotřeby jde proti principům udržitelnosti. Je to téma, které přímo souvisí s udržitelností produktu. Navrhování objektu, který není vázán na pomíjivé trendy nebo momentální faktory, prodlužuje jeho životnost. To znamená omezit obměnu nábytku, snížit množství odpadu a zmenšit objem průmyslového odpadu.

Jak začala vaše vlastní cesta k produktovému designu? Byla to přirozená cesta v rámci rodinné tradice, nebo jste toužil najít si ve světě designu svůj vlastní hlas?

Jak možná víte, můj otec Paolo byl designér a studio založil před více než padesáti lety. Jako dítě jsem po škole trávil odpoledne ve studiu s ním. Pozoroval jsem ho při práci a bavilo mě vyrábět malé modely ze zbytků dřeva a kartonu. Svým způsobem to byl druh imprintingu… takže pro mě bylo rozhodnutí věnovat se této profesi úplně přirozené.

Co vás jako designéra motivuje právě teď? A jakou roli podle vás v tomto prostředí máte?

Stále hledám něco nového, neobvyklého a odlišného. Myslím, že projekt musí mít vždy nějaký příběh, jinak nemá smysl. To, co mě motivuje, je přinášet do své práce pocit novosti a rozmanitosti. Může to být zajímavý nový tvar, inovativní technologický nebo ergonomický prvek, použití nového materiálu nebo nový výrobní proces.
Ve světě designu nemám žádné zvláštní osobní ambice. Mnohem víc věřím projektům než designérům. Vždy se stavím do služby projektu. Myslím, že mnoho „archi-stars“ se stává vězni vlastního ega; věnují víc pozornosti své veřejné image než své skutečné práci.

“Fascinuje mě zkoumat vztahy mezi objektem a uživatelem, mezi objektem a okolním prostorem a mezi různými objekty, které sdílejí stejné prostředí...”

Co vás inspiruje mimo studio? A kde osobně nacházíte své pohodlí, svůj komfort?

Zdrojem inspirace může být cokoli, zejména to, co leží mimo vaše zvyklosti, ať už je to návštěva neznámého místa, setkávání s lidmi z celého světa, poznávání jejich zvyků a životního stylu. Fascinuje mě zkoumat vztahy mezi objektem a uživatelem, mezi objektem a okolním prostorem a mezi různými objekty, které sdílejí stejné prostředí. Myslím, že právě to je především skutečná role designéra.
Jsem trochu staromódní a moje komfortní zóna zůstává doma a v rodině. Práce mě často zavádí po celém světě a vždy je pro mě velkým uspokojením vrátit se na svou základnu.
Další věc, která mi přináší velký klid, je čas strávený venku v přírodě. Její rytmy zůstaly po tisíciletí stejné a její hřejivé objetí mě vždycky uklidňuje.