Mikuláš Hořánek / Proč je nejen kvůli svému příjmení nejvyhledávanějším krbovým znalcem

Pro nejvýraznější české rezidence posledních dekád vytvořil Mikuláš Hořánek topeniště, která jsou výtvarnými objekty. Většinu výrobků zhotovuje ručně a stojí si za tím, že se „nic nesmí odfláknout, vynechat nebo nad tím mávnout rukou“, neboť výsledek celku je naprosto závislý na precizním provedení detailu. „První zkušenosti jsem získal od svého otce, kterému jsem pomáhal stavět krby pro kamarády a známé.“ Výrobu originálních krbů a technologii otevřeného ohniště, které nekouří do místnosti, považuje za rodinné stříbro.

Ke krbu a kamnům přistupuje jako k architektonickému objektu, který má v interiéru dokonale plnit své zadání. „Krb může být v rámci mobiliáře mírně potlačený a o slovo se přihlásí, až když v něm zatopíte, nebo je naopak dominantou místnosti či středobodem celého domu,“ říká Hořánek. Přestože krby a kamna jsou především o ohni, tvorba jeho ateliéru má jednoznačně řemeslnou i výtvarnou hodnotu.

Inspirací pro jedinečná pojednání krbů a prvků z kovu jsou sami klienti a architekti. „Přicházejí s různými nápady a my se je pokoušíme realizovat. Vždy je to o chemii a mnoha zkouškách postupů. Výsledky se dramaticky liší podle způsobu nanášení patinovací látky i jejího zafixování. Samotná montáž někdy odhalí, že to na místě působí úplně jinak. Protože světlo určuje, co vidíme. Někdy přijde i rozčarování a musíme vše dělat znovu. Je to docela dobrodružná cesta,“ přibližuje Hořánek.

A jak se proměnily nároky klientů od devadesátých let? „Všichni jsme se hodně naučili o vkusu a vyváženosti. Kvůli nedostatku materiálů se klienti dříve snažili docílit luxusu jejich nesmyslnými kombinacemi, někdy tak vznikaly úsměvné věci. Sám od začátku razím materiálovou střídmost – ta se nepovyšuje, je univerzální a nadčasová,“ vysvětluje. Kombinace materiálů pak podle něj navozuje atmosféru. Zásadní roli přitom hraje světlo, které teprve rozvíjí dojem z povrchů, a jak připomíná, právě kontrasty mezi materiály vytvářejí napětí, které nás pak nutí říci: „Jé, tady je to útulné!“ Nebo naopak: „Působí to na mě stísněně.“

Ačkoli se kov může zdát jako tvrdá mrtvá věc, Mikuláš Hořánek mu precizní péčí dává podobu i život. „Je to materiál s kresbou, podobně jako dřevo nebo kámen, a výrobky z něj mohou mít jedinečnou výtvarnou hodnotu,“ míní. Před úpravou povrchu se musí materiál správně připravit, což je pro Hořánka podle jeho slov ta největší dřina. „Rád pracuji se všemi kovy, ale nejraději se železem. Naopak nerezovou ocel moc rád nemám, protože ta vám nic neodpustí.“

Největší radost mu udělala realizace krbu pro tehdejšího ředitele TV Nova Vladimíra Železného. Krb vážící přes třicet tun byl vyskládán z břidlice a v průrvě vznikl prostor pro topeniště s posuvnými skly vysoké pět metrů. Přes dlouhou řadu jedinečných realizací má Mikuláš Hořánek svůj profesní sen: vytvořit sérii kamen s vybranými architekty, pojatých jako sochy s funkčním topeništěm. Podobně jako kamna navržená s Markem Teskou, která jsou pozlacená a při hoření vrhají po podlaze ateliéru Hořánek zlaté odlesky plamene.

Mikuláš Hořánek považuje krb či kamna za srdce domu, pro domácí pohodu rozhodně důležitější než televize. A jakým ohněm hoří srdce jeho vlastního domu? „Na statku na Kokoříně mám krb, který stavěl můj otec a já ho nedávno rekonstruoval. Samozřejmě jde o velké topeniště s otevřeným ohněm.“ Oheň je pro něj živel, mystická záležitost. „To oheň z nás udělal lidi. Všiml jsem si, že téměř každý, kdo se přiblíží ke krbu a podvědomě natáhne ruce, aby si je ohřál, se do plamenů zadívá a nemůže odtrhnout oči. Oheň vás nutí se uklidnit, zamyslet se po těžkém dni. A když je vás více, podnítí k hovoru, nebo k mlčení,“ uzavírá.